Úterý 21. září 1875

Včera jsem sotva deset minut ležela v posteli, když se začala rojit spousta rýmů a nedala mi pokoj, dokud jsem nevstala, nerozsvítila svíčku a nezačala psát:
Přejděme nyní
K nezkrotnému pánu hradu
Mladíku neskonale bláznivému
Hned bohatému, hned chuďasovi
Sladké jméno mu Emile
Je tak svěží, tak růžový
Ten nádherný hlupák
Jenž nemyslí než na svou pózu.
Každý den v týdnu
Oblečen jako hodný Nicejec [Koncept: niçard]
Svou osobu vláčí
Ulicemi sem tam
Ale když přijde neděle
V obleku, ve velkém klobouku,
Jak Godard tahaje si rukáv
Velice pěkně dělá krasavce.
Bez [Koncept: ducha] úspěchu a bez výbojů
[Koncept: má se za] Se staví do role Dona Juana
Ten hezký hoch tak hloupý
[Koncept: Ten tvor domýšlivý a hloupý]
A někdy se člověk splete.
Říká se, že každé slečně
Hned se dvoří
Že je lstivý a nevěrný,
Ten pán z Věže!
Říká se dokonce, že mnohé dámy
Z vyšší společnosti i z polosvěta
[Koncept: odpověděly na jeho plamen]
Jsou ochotny zaprodat své duše
S tím roztomilým hochem
Na dvě stě mil v okolí
Považován za nejgalantnějšího...
Ale lze věřit světu
Svět je tak zlý!
Tohle má nahradit to, co je v nicejské revui a co jsem složila ve Schlangenbadu.
Sotva jsem to napsala, pero žádá, abych psala dál — co? Podívejme se.
Žalozpěv Tam nahoře, tam nahoře na kopci / Podívejte se na ten krásný zámek / Není to stará zřícenina / Ale zámek celý nový a krásný / Měl jsem nádherné terasy / S obrovskými kaštany / Měl jsem velkou zrcadlovou skříň / Kuchyni a kuchaře / Měl jsem koně i kočáry / Kočího a livrej / Měl jsem krásná dobrodružství / Titulované milenky / Měl jsem otce, nevlastní matku / Měl jsem tři sestry, měl jsem psa / Ale jednoho dne tatínek, rozzloben, / Vypálil! A nezůstalo nic. / Měl jsem šedou redingotu, / Měl jsem lakované boty, / Měl jsem tak bílou košili, / Měl jsem prsty plné rytých prstenů, / Měl jsem bílou kravatu, / Jinou zelenou, cylindr, / Každou neděli jsem byl tak hezký! / Jsem zoufalejší než Hekuba / Měl jsem četný doprovod, / Měl jsem Andriota, Galulu, / Měl jsem hliněný hrnec, / Litujte ubohého Giroflu. / Měl jsem hůl velice módní, / Kterou jsem mával jako puškou, / Měl jsem v pokoji komodu, / Ach! Bože, jak jsem byl roztomilý! / Zajímal jsem všechny krasavice, / Pořádal jsem večeře na svůj účet, / Ach! Mé šípy byly kruté, / Ano, já jsem byl velký d’Audiffret! / V divadlech, v restauracích, / V kavárnách jsem byl pánem, / Měl jsem pronikavé pohledy... / Už mě nelze poznat.
Byl jsem překvapivý, velkolepý / Byl jsem všude ten nejšvihácejší. / U zahrady, ve dnech koncertů / Všichni mě měli za velmi svůdného.
Velká kavárna de la Victoire / Od chvíle, co mi zámek uletěl / A ztratila svou hvězdu, svou slávu: / Byl jsem její hlavní oporou.
London House zavřel svou bránu
A Maison Dorée se otřásla
A vítr mou píseň odnáší
A hodiny na Věži sténají
Tam nahoře, tam nahoře na hoře
Vidíte dobře ten krásný hrádek
Tady už mám zámky jen ve Španělsku / Jsem ve třetím patře hotelu.
Tento žalozpěv se zpívá na melodii Madame l’Archi-duchesse.
„Kam jdu, to my nevíme, inu!“
Ten žalozpěv nikdy nedokončím, našla jsem ještě další rýmy. Opíšu ho do příští knihy; baví mě a hlavně se skládá tak snadno, že je to potěšení.
Poznámka editorů
[Na konci sešitu 43 je šest stran konceptu předcházejících veršů s drobnými obměnami. Tyto strany jsou přeškrtány.
Poznámka editorů
Následující verše z konceptu Marie nepřevzala do konečné verze:]
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Měl jsem milionářského příbuzného
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Který, myslím, býval vetešníkem
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Který mi odkázal všechny své peníze.
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Ale jeho bohatství je zapomenuto.
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Měl jsem dobromyslnou tetu
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Která mi chtěla dát mrzačku.
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Měl jsem strýce ve starém městě
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Který mi také dal svůj oblek [?]
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Ale jsem jen imbecil
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43A z toho mi nezůstalo nic
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Projel jsem všechna ta jmění,
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Hrál jsem a rozhazoval
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43A nezůstalo mi z nich ani jedno,
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Jsem naprosto obrán. Po tak bohaté hostině / Moje rozmarná povaha
škrtnutobrouillon rayé, fin du cahier 43Udělala ze zámku sousto / Jako z dobrého a tlustého
Úterý

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzský název písně; doslova „Paní arcivévodkyně“. ↩