❦
Pondělí 13. září 1875
Lundi 13 septembre 1875
Tak, ať si trochu srovnám myšlenky! Čím víc mám co vyprávět, tím méně píšu. To proto, že jsem netrpělivá, podrážděná, když mám mnoho co říci.
Voyons que je rassemble un peu mes idées ! Plus j’ai à raconter moins j’écris. C’est que je suis impatiente, énervée quand j’ai beaucoup à dire.
Jaký život, jaký ruch, hudba, zpěv, křik všude. Cítím se tu dobře, lidé kolem mě jsou jako já.
Quelle vie, quelle animation, de la musique, du chant, des cris partout. Je me sens bien ici, les gens qui m’entourent sont comme moi.
Jedni, jak říká Wilkie Collins, žijí vsedě, druzí za chůze a další konečně za běhu. Já žiji za běhu.
Les uns, comme dit Wilkie Collins, vivent assis, les autres en marchant et les autres enfin en courant. Moi je vis en courant.
Nejedeme nikam zvlášť, ale projíždíme celé město v landau a v parádě. Ach! Jak miluji ty temné domy, ta podloubí, ty sloupy, tu masivní velkolepou architekturu! Styďte se, architekti francouzští, ruští, angličtí, schovejte se pod zem!
Nous n’allons nulle part en particulier mais parcourons toute la ville en landau et en toilette. Oh ! que j’aime ces maisons sombres, ces portiques, ces colonnes, cette architecture massive grandiose ! Soyez honteux, architectes français, russes, anglais, cachez-vous sous terre !
Vy laciné paláce Paříže, propadněte se, sesypte se pod zem!
Les palais de pacotilles de Paris, enfoncez-vous, croulez sous terre !
Louvre ne, Louvre je nade vší kritiku, ale všechno ostatní. Té nádherné italské velkoleposti nikdo nikdy nedosáhne. Vytřeštila jsem oči, když jsem viděla obrovské kameny Palazzo Pitti! Město je špinavé, v hadrech, většina domů je skoro v troskách, ale kolik krásy!
Pas le Louvre, le Louvre est incritiquable, mais tout le reste. Jamais on n’atteindra à cette magnificence superbe des Italiens. J’ouvris des grands yeux en voyant les pierres immenses du palazzo Pitti ! La ville est sale, en guenilles, la plupart des maisons sont presque en ruines mais combien de beautés il y a !
Viali Galileo, Machiavelli a Michelangelo1 jsou obdivuhodné. Porte Sante!
Les viali Galileo, Machiavelli et Michel Angelo sont admirables. Le porte sante !
Ó město Dantovo, Medicejských, Savonarolovo, jak jsi plné nádherných vzpomínek pro ty, kdo myslí, kdo cítí, kdo vědí!
O cité de Dante, des Médicis, de Savonarola, que tu es pleine de souvenirs superbes pour ceux qui pensent, qui sentent, qui savent !
Kolik mistrovských děl! Kolik skoro-ruin!
Que de chefs-d’œuvre ! Que de presque-ruines !
Ó ty ničemo králi! Ach! Kdybych byla královna!
0 faquin de roi ! Ah ! si j’étais reine !
Jedeme na Cascine a zastavujeme před tou restaurací, kde je zvykem zastavit; pánové přistupují ke kočárům a hovoří s dámami. Byli čtyři a vsadím se, že to jsou florentští Saetone, Girofla, Fiouloulou a Danis.
Nous allons aux Cascine et nous arrêtons devant ce restaurant où c’est la mode de s’arrêter, les messieurs s’approchent des voitures et parlent aux dames. Il y en avait quatre et je parie que ce sont les Saëtone, Girofla, Fiouloulou et Danis de Florence.
Tetička si večer vyjde sama prohlédnout obchody, ale za půl hodiny je zpátky. Dva muži ji sledovali až k hotelu.
Ma tante sort seule le soir, voir les magasins mais au bout d’une demi-heure elle rentre. Deux hommes l’ont suivie jusqu’à l’hôtel.
Ach! Jak je tu krásně. Až navečer se vychází, zpívá, křičí! Jak miluji tenhle život živý, tajuplný, poetický!
Ah ! que c’est bien ici. Le soir seulement on sort, on chante, on crie ! Que j’aime cette vie vivante, mystérieuse, poétique !
Projely jsme kolem vily Demidoff.
Nous avons passé par la villa Demidoff.
Jaký šťastný muž! Nechápu, jak může někdo myslet na muže, který nemůže dát bohatství, jméno, lesk.
Quel homme heureux ! Je ne comprends pas qu’on puisse penser à un homme qui ne peut pas donner richesse, nom, éclat.
Já to aspoň nedokážu. Ostatní ať si dělají, jak chtějí.
Du moins, moi, je ne puis pas. Les autres, qu’elles fassent comme elles veulent.
Jsme tu jako v divokém lese, jako Dante v lesní divočině2. Nikoho tu neznáme, to je vrchol nepříjemnosti. Nevím, kam se chodí, jaké jsou slavnosti, nic, nic, nic!
Nous sommes ici comme dans une forêt sauvage, comme Dante per una selva selvaggia. Nous ne connaissons personne, c’est le comble du désagrément. Je ne sais où l’on va, quelles fêtes il y a, rien, rien rien !
Ale jak řekl jakýsi ruský básník: naše štěstí je v ubohé nevědomosti. Je to pravda, nic tu nevím a jsem víceméně klidná. Velmi bych se hněvala na toho, kdo by mě vytrhl z té ubohé nevědomosti a řekl mi, že tamhle je bál a tady slavnost. Chtěla bych tam být a trápila bych se.
Mais comme a dit un poète russe: notre bonheur est dans une misérable ignorance. C’est vrai, je ne sais rien ici et je suis à peu près tranquille. J’en voudrais beaucoup à la personne qui me tirerait de cette misérable ignorance, qui me dirait qu’il y a bal là, fête ici. Je voudrais y être et serais tourmentée.
Jak jsou v Nice komičtí! Přišla Daniloffová a říká, že se mluví o mé svatbě s Hectorem. Tetička na to začala Hectora ze všech sil pomlouvat.
Comme ils sont drôles à Nice ! Daniloff est venue et elle dit que l’on parle d’un mariage entre moi et Hector. Ma tante sur cela se mit à arranger Hector de toutes ses forces.
„Samozřejmě, samozřejmě,“ říkala Daniloffová, „to nejde, jestli je to takový zkaženec, ať si ho čert vezme.“
Sans doute, sans doute, disait la Daniloff, on ne peut pas, s’il est un garçon aussi dépravé que le diable l’emporte.
A vypráví všelijaké věci a jako důkaz rozmařilosti a bláznovství řečeného mladíka, tak zkaženého, vypráví, že si často sebere na ulici nějakou krasavici, dá jí večeři v London House, směje se, baví se, pak po ní hodí pětistofrankovku a řekne:
Et elle raconte toutes sortes de choses et comme preuve de la prodigalité de la folie du susdit garçon, si dépravé, elle raconte que souvent il prend une belle dans la rue, lui donne à souper au London House, rit, s’amuse, puis lui jette un billet de cinq cents francs en lui disant:
„A teď jdi, snad si nemyslíš, že od tebe chci ještě něco jiného! Dal jsem ti najíst a to je vše, jdi pryč!“
- Va-t-en maintenant, tu crois que je veux quelque chose d’autre de toi ! Je t’ai donné à manger et c’est tout, va-t-en !
To je ono! To zavání velkým pánem. To se mi líbí víc, než bych dovedla říci.
C’est bien cela ! cela sent son grand seigneur. Cela me plaît plus que je saurais dire.
Píšu a tam dole na náměstí se zpívá, hemží se to, směje se, křičí!
J’écris et là-bas sur la place on chante, on s’agite, on rit, on crie !
Ach! Jak je to krásné!
Ah ! que c’est beau !
Člověku se nechce jít spát, chtěl by žít v noci a spát ve dne.
On n’a pas envie de se coucher, on voudrait vivre la nuit et dormir le jour.
Napsala jsem Alexandrovi, aby mi poslal koně. Nejsou nad ruské koně. Svítí nádherný měsíc a náš hotel je na jediné části Arna, která není ošklivá a vysušená jako nádherná řeka Paillon v Nice.
J’ai écrit à Alexandre de m’envoyer des chevaux. Il n’y a que les chevaux russes. Il fait un clair de lune superbe et notre hôtel est sur la seule partie de l’Arno qui ne soit laide et desséchée comme le superbe fleuve Paillon de Nice.
Jsem bez sebe; zítra jdeme do galerií a paláců.
Je suis hors de moi, à demain les visites aux galeries, aux palais.
Ach! Jak se tu krásně žije!
Ah ! qu’on vit bien ici !
Poznámky
Pozn. překl.: Viale Galileo, Viale Machiavelli a Viale Michelangelo tvoří dohromady Viale dei Colli: stromořadím lemované třídy, které od roku 1865, kdy byla Florencie hlavním městem Itálie, navrhl Giuseppe Poggi; vinou se po pahorcích jižně od Arna až k San Miniato al Monte, jehož hřbitov se nazývá Porte Sante. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „per una selva selvaggia“ – citát z Dantovy Božské komedie (Peklo I, 2–5). ↩