❦
Sobota 11. září 1875
Samedi 11 septembre 1875
Obědvám jako už dávno ne a zdá se mi, jako bych nic nesnědla.
Je déjeune comme il y a longtemps et il me semble que je n’ai rien mangé.
Spěchám, hořím, chtěla bych být rychle ve Florencii, rychle se vrátit, rychle nechat vše zařídit, rychle strávit zimu v Římě. Všechno rychle.
Je me dépêche, je brûle, je voudrais vite être à Florence, vite revenir, vite faire tout arranger, vite passer l’hiver à Rome. Tout vite.
Na shledanou, drahé město mého srdce!
Au revoir chère ville de mon cœur !
Ve tři hodiny ji opouštím; ve Ventimiglii dost nepříjemná příhoda — Gaslina, malíř, který mi předloni v zimě pokazil portrét, se k nám přitočí, dělá se milým a přisedne si k nám do vagónu. Dovedete si představit, jakou mi to udělalo radost!
A trois heures je la quitte, à Ventimiglia un accident assez désagréable, Gaslina le peintre qui a manqué mon portrait l’hiver avant-dernier s’approche de nous, fait l’aimable et se met dans notre wagon. Vous voyez d’ici combien cela m’a fait plaisir !
Mít toho zatraceného malíře šest hodin před sebou! Ale nedělala jsem si z toho nic, zalezla jsem do kouta, celou dobu jsem četla a jen zřídka se zapojila do rozhovoru, který s ním vedla tetička.
Avoir ce chien de peintre pendant six heures devant moi, mais je ne me gênai pas, je me mis dans mon coin et lis tout le temps, ne me mêlant que rarement à la conversation que ma tante faisait avec lui.
Přijíždím do Janova...
J’arrive à Gênes...
— A je to tady, je to jako úder blesku, jak se říká u Offenbacha, jsem zamilovaná do Itálie, do té Itálie, kterou jsem nenáviděla. Tak to je! Mluvím italsky jako posedlá!
- Ça y est, c’est comme un coup de foudre comme on dit chez Offenbach, je suis amoureuse de l’Italie, de cette Italie que je détestais. C’est comme cela ! Je parle italien avec rage !
Ubytujeme se v hotelu de France, jsem nadšená ze všeho.
Nous descendons à l’hôtel de France, je suis enchantée de tout.
Ty staré paláce s obrovskými okny, balkóny! I náš hotel, náš pokoj má nádherné okno, tak velké, jaké si ve Francii nikdo neumí představit, s poetickým zábradlím.
Ces palais anciens avec leurs fenêtres immenses, leurs balcons ! Notre hôtel même, notre chambre a une délicieuse fenêtre grande comme on n’a pas idée en France, avec une balustrade poétique.
Celá v bílém se postavím k oknu; chtělo by to serenádu, ale ne, místo toho procházejí opilí angličtí námořníci a zpívají už nevím jakou barbarskou písničku. Nevadí, stejně jsem nadšená.
Tout en blanc je me mis à la fenêtre, il faudrait une sérénade, mais non, au lieu de cela, passent des matelots anglais ivres en chantant je ne sais plus quelle chanson barbare. N’importe je suis enchantée tout de même.