❦
Středa 15. září 1875
Mercredi 15 septembre 1875
Ve dvanáct jdeme do galerie degli Uffizi, která je ostatně spojená s Pitti a kterou jsem včera viděla, ovšem jen tak mimochodem.
A douze heures nous allons à la galerie degli Uffizzi qui communique d’ailleurs avec Pitti et que j’ai vue hier autant qu’on peut voir en passant.
Dnes je to něco jiného; trávím tu hodinu a půl.
Aujourd’hui c’est autre chose, j’y passe une heure et demie.
U řeckých soch a bust se zdržím dlouho. Hlava Alkibiadova mě zklamala; nikdy jsem si ho nepředstavovala s tím masitým čelem, těmi malými ústy ukazujícími zuby, tím malým vousem. Cicero je docela (neberu ho za Řeka, buďte klidní) pěkný, ale ten ubohý Sokrates! Ach! Dobře udělal, že se dal na filozofii a rozmlouval se svým daimoniem, nic jiného dělat nemohl. Jaká směšná ošklivost!
Les statues et bustes grecs me retiennent longtemps. Je suis désappointée à la vue de la tête d’Alcibiade, jamais je ne me le figurais avec ce front charnu, cette petite bouche montrant les dents, cette petite barbe. Cicéron est assez (je ne le prends pas pour un Grec, soyez tranquille) bien, mais ce pauvre Socrate ! Oh ! Il a bien fait d’avoir fait de la philosophie et de causer avec son génie, il ne pouvait pas faire autre chose. Quelle laideur ridicule !
Konečně stojím před slavnou Venuší Medicejskou! Tahle malá panenka je nové zklamání. Ty vyčnívající kotníky nevzbuzují můj obdiv a hlava je příliš malá a rysy společné všem řeckým sochám. Ne, to není Venuše, ta půvabná bohyně, matka lásky. Ústa jsou chladná, oči bez výrazu. Jistě, proporce jsou obdivuhodně zachovány, ale co by jí zbylo, kdyby proporce byly méně dokonalé. Ať mě nazvou barbarkou, nevědomkyní, arogantkou, hlupačkou, ale to je můj názor. Venuše Mélská je mnohem víc Venuší.
Enfin me voilà devant la fameuse Venere Medicea ! Cette petite poupée est une déception nouvelle. Ces chevilles ressortantes n’excitent pas mon admiration et la tête est trop petite et les traits communs à toutes les statues grecques. Non, ce n’est pas la Vénus, la déesse charmante, la mère de l’amour. La bouche est froide, les yeux sans expression. Certes les proportions sont admirablement gardées mais que lui resterait donc, si les proportions étaient moins parfaites. Qu’on me nomme barbare, ignorante, arrogante, stupide, mais c’est mon avis. La Vénus de Milo est beaucoup plus Vénus.
Přecházím k malbám a nacházím konečně věc hodnou jména Raffaelova, ne plochý a vybledlý obrázek jako jeho madony, ne děťátko Kristus jako z papírmaše, ale živou, krásnou, svěží hlavu. Fornarina: Snad je to proto, že tomu nerozumím, ale tu hlavu mám mnohem raději než všechny jeho madony dohromady.
Je passe aux peintures et trouve enfin une chose digne du nom de Raphaël, pas une image plate et effacée comme ses madones, pas un Christ enfant comme en papier mâché, mais une tête vivante, belle, fraîche. La Fornarina: Peut-être est-ce parce que je n’y comprends rien mais je préfère de beaucoup cette tête à toutes ses madones ensemble.
Tizianova milenka, plavovlasá a plnoštíhlá, je obdivuhodná jako Flóra, ale v Pitti, opět malovaná Tizianem, jako Kleopatra, která se nechává uštknout hadem, představuje absurditu. Příliš tělnatá, příliš plavá, vůbec ne řecko-egyptská. Obdivovala jsem smělost kompozice Gia. di San Giovanniho, kde Venuše česá jemným hřebenem Amora opřeného o její kolena, a — ať mi odpustí, že říkám tak špinavou věc — zabíjí obyvatele Amorových vlasů. Chtěla bych toho malíře spráskat.
La maîtresse du Titien, blonde et grasse, est admirable en Flore, mais dans Pitti, et peinte toujours par Titien, en Cléopâtre se faisant mordre par un aspic, elle représente une absurdité. Trop grasse, trop blonde, pas du tout gréco-égyptienne. J’ai admiré l’audace d’une composition de Gio. di San Giovanni, Vénus peignant avec un peigne fin l’Amour appuyé sur ses genoux et, qu’on me pardonne de dire une aussi sale chose, et tuant les habitants des cheveux de l’amour. Je voudrais rosser le peintre.
Světelné efekty v obrazech Gherarda delle Notti se mi nesmírně líbí. Jeho tváře jsou krásné a živé. Velké plátno znázorňující pastýře kolem Ježíšovy kolébky je velkolepé. Bez té banální aureoly božské děťátko ozařuje všechny obklopující1 a zdá se, že je samo ze světla. Panna Marie nadzvedává přikrývku a odkrývá děťátko, a dívá se na pastýře s opravdovým úsměvem z nebes. Mají tváře zářivě uctivé a ti, kdo jsou nejblíže, si stíní oči rukou, jako když člověka oslní slunce. Všechny tváře jsou krásné, skutečné, výrazy pozoruhodné. Je vidět, že malíř rozuměl tomu, co dělal.
Les effets de lumière dans les tableaux de Gherardo delle Notti me plaisent énormément. Ses figures sont belles et vivantes. La grande toile représentant les pâtres autour du berceau de Jésus, est magnifique. Sans cette banale auréole l’enfant divin illumine tous les entourants [sic] et semble lui-même être fait de lumière. La Vierge Marie tient la couverture découvrant l’enfant, et regarde les pâtres, avec un véritable sourire du ciel. Ils ont des figures radieusement respectueuses et ceux qui sont le plus près se font de la main une visière comme on fait quand le soleil empêche de voir. Toutes les figures sont belles, véritables, les expressions remarquables. On voit bien que le peintre a compris ce qu’il faisait.
Ve francouzském sále je velmi pěkný portrétík od Mignarda a ve vlámském sále obrázek od Františka van Mierise, který mě uchvátil svou mimořádnou jemností. Čím blíž se díváte, tím je to hezčí a tím nepochopitelnější je, jak jsou barvy naneseny.
Dans la salle française il y a un très joli petit portrait de Mignard, et dans la salle flamande un petit tableau de François van Mieris, qui m’a ravie par sa finesse extraordinaire. Plus on regarde de près, plus c’est joli, et plus la manière dont les couleurs sont mises, est incompréhensible.
Mluvím jen o tom, čeho jsem si zvláště všimla, ostatně nejvíce času jsem věnovala bustám římských císařů a římských žen, Agrippíny, Poppey atd., zapomínám její jméno; Nero je krásný jako nikdo.
Je ne parle que de ce que j’ai particulièrement remarqué, d’ailleurs j’ai consacré le plus de temps aux bustes des empereurs romains et des femmes romaines, Agrippine, Poppée et., j’oublie son nom, Néron est beau comme personne.
Marcus Aurelius je dobrá kulatá hlava, Titus se podobá někomu, nemohu si vzpomenout komu.
Marc-Aurèle est une bonne grosse tête, Titus ressemble à quelqu’un, je ne puis savoir à qui.
Právě nám přinesli lístek na lóži na dnešní večer v divadle Pagliano. Nedávají lístek, ale klíč od lóže a dvě vstupenky. To jsem viděla jen v Itálii.
On vient de nous apporter le billet de la loge pour ce soir au théâtre Pagliano. On ne donne pas un billet, mais la clef de la loge et deux cartes d’entrée. Je ne vois cela qu’en Italie-
Zítra musíme odjet. Čím víc se dívám, tím víc se chci dívat; jen s námahou se odtrhuji od všech těch krás.
Demain il faut partir. Plus je regarde, plus je veux regarder, je m’arrache avec peine à toutes ces beautés.
Po Venuši Medicejské jsem na sebe pěkně pyšná!
La Vénus de Médicis m’a rendue joliment fière !
Potom navštěvujeme egyptské a etruské muzeum. Dětství umění má svůj půvab. Ale nevěřím, jak se říká, že řecké sochařství bylo dovezeno z Egypta.
Ensuite nous visitons les musées égyptien et étrusque. L’enfance de l’art a son charme. Mais je ne crois pas comme on dit que la sculpture grecque ait été importée d’Egypte.
Je to naprosto jiný charakter, a pak se v Řecku ani v nejstarších dobách nedělalo nic podobného egyptským věcem, stejně jako v Egyptě nebylo a není nic, co by se blížilo řecké nádheře. V Egyptě sochařství umění je stále ve stejném imposantním a absurdním stavu.
C’est tout un autre caractère et puis en Grèce dans les temps les plus reculés, on n’a rien fait de semblable aux choses égyptiennes de même qu’en Egypte il n’y eut et il n’y a rien d’approchant aux magnificences grecques. En Egypte la sculpture l’art est toujours dans le même état imposant et absurde.
Lituji, že nemohu lépe vysvětlit to, co tak dobře chápu.
Je regrette de ne pouvoir mieux expliquer ce que je comprends si bien.
Potom se vracíme domů a pak zase vyjíždíme na Cascine. Dnes večer je tu více lidí než předevčírem. Ale Italky jsou ošklivé a neelegantní se všemi těmi stuhami a barevnými šály.
Après cela nous rentrons pour ressortir encore aux cascine. Il y a ce soir plus de monde qu’avant-hier. Mais les Italiennes sont laides et pas élégantes avec tous leurs rubans et châles multicolores.
Co jsem v Itálii, dívám se na ty tmavé ženy s černými napomádovanými a lesklými vlasy, ty ženy bez zadku, s obrovskýma nohama a vojáckými postavami, a ptám se, jak to proboha muži dělají, že takové tvory milují. Aristokracie je ovšem skoro všude stejná, ale já mluvím o střední třídě, která je tu odporná. Je to dobrý nápad vycházet až za soumraku a procházet se večer za svitu měsíce.
Depuis que je suis en Italie, je regarde ces femmes noires, aux cheveux noirs graissés et luisants, ces femmes sans derrière, avec leurs pieds immenses, leurs tailles soldatesques, et je me demande comment diable font les hommes pour aimer de telles créatures. Sans doute l’aristocratie est à peu près partout la même, mais je parle de la classe moyenne qui est dégoûtante ici. C’est une bonne idée de ne sortir qu’à la tombée du jour et de se promener le soir, au clair de lune.
V osm hodin jsme v divadle Pagliano.
A huit heures nous sommes au théâtre Pagliano.
Nesmírný sál celý bílý, holý a obnažený, aspoň na mě tak působí. Ale lóže jsou velké, otevřené a stvořené k tomu, aby vynikly krásné toalety. Hraje se Marnotratný syn,2 od Aubera, libreto Scribe.
Immense salle toute blanche, dégarnie et dépouillée, du moins elle me fait cet effet. Mais les loges sont grandes, ouvertes et faites pour soutenir de belles toilettes. On donne le « Il figli prodigo », d’Auber, paroles de Scribe.
Nikdy jsem neposlouchala operu více jako hudbu a jako celek. Kostýmy jsou neuvěřitelně absurdní. Ty biblické postavy jsou oblečeny v zeleném, modrém, žlutém a vyšívány zlatem a stříbrem.
Jamais je n’ai écouté un opéra plus comme musique et comme tout. Les costumes sont d’une absurdité étonnante. Ces personnages de la Bible sont habillés de vert, de bleu, de jaune et brodés d’or et d’argent.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin novotvar: les entourants [sic]. ↩
Pozn. překl.: L’Enfant prodigue (Marnotratný syn), opera Daniela-Françoise-Esprita Aubera na libreto Eugèna Scriba podle podobenství o marnotratném synovi (pařížská Opera, 1850). Marie uvádí název italsky (Il figliuol prodigo), s chybou. ↩