❦
Pátek 17. září 1875
Vendredi 17 septembre 1875
V půl šesté nás budí a opět do vagónu. Jak škoda, že za Dantových dob neexistovaly železnice; jistě by z nich udělal jedno z muk svého pekla. Ten zapáchající dým, ten hluk, to ustavičné drncání!
A cinq heures et demie on nous réveille et de nouveau en wagon. Quel dommage qu’il n’existait pas des chemins de fer du temps de Dante, il en eut certainement fait un des tourments de son enfer. Cette fumée empestée, ce bruit, ce tremblement continuel !
Díky knize nejsem docela nešťastná. U Monte Carla zrůžovím, dám se do smíchu (z radosti) a směji se bez přestání až do Nice. Telegrafovaly jsme a kočár už čeká.
Grâce à un livre je ne suis pas tout à fait misérable. A Monte-Carlo je deviens rose et me mis à rire (de joie) sans cesser jusqu’à Nice. Nous avions télégraphié et la voiture est là.
Místo abych se umyla, běžím se podívat na zedníky, kteří mi upravují pokoje, pak jdu nahoru do druhého patra, kde prozatím budeme bydlet, a přitom se neubráním pohledu na zavřená okna zámku — s jistou nelibostí.
Au lieu de me débarbouiller je cours voir les maçons qui m’arrangent les chambres, puis je monte au second, où nous logerons en attendant, non sans regarder les fenêtres closes du château, et avec un certain dépit.
U sebe se svlékám a v košili se vrhám na své klasiky, rovnám je, přiděluji jim zvláštní skříně, a když s tou prací skončím, vrhnu se na koberec a hodinu se mazlím se svými dvěma psy, těmi jedinými pravými přáteli člověka, i kdyby ten člověk byl Sokrates.
Chez moi, je me déshabille et en chemise me jette sur mes classiques, les range, leur assigne des armoires particulières et ayant terminé ce travail me jette sur le tapis et passe une heure entre les caresses de mes deux chiens, des seuls vrais amis de l’homme, cet homme fût-il Socrate.
Pak, když si tělo mdlé trochu odpočinulo,1
Poi ripasato un poco il corpo lasso
dala jsem se znovu cestou po pustém svahu.2
Ripresi via per la piagga dierta.
ale to ne dříve, než jsem se dokonale umyla od hlavy k patě (přes to jsem oblékla bílou jemnou košili, spodničku a šedé batistové šaty kromě živůtku, který nahrazuji bílým hedvábným manteletem; takhle vypadám velmi roztomile.
mais cela pas avant de m’être parfaitement lavée des pieds à la tête, (je mis par-dessus une chemise blanche et fine, un jupon et la robe de batiste gris sauf le corsage que je remplace par un mantelet de foulard blanc je suis très gentille ainsi.
Nuže, myslela jsem si, když jsem viděla, že se okna věže neotevírají a že už je po šesté, nuže, smiřme se s tím a s knihami strávíme příjemně těch několik dní; pojďme se tedy podívat, co dělá má bývalá krasavice Gioia, ta žena, kvůli které jsem se tolik naběhala! A šla jsem tiše a sama [k] své bývalé krasavici, když tu najednou přijíždí vůz tažený dvěma okřídlenými draky a víří bílý prach Promenády Angličanů; ve voze jedou dva muži, z nichž první je můj strýček Saetone a druhý můj... bratranec d’Audiffret, celý v bílém. Jsou celí udivení, že mě vidí, dají obrátit a vystoupí z fiakru.
Allons, pensais-je en voyant que les fenêtres de la tour ne s’ouvraient pas et qu’il était six heures passées, allons résignons-nous et, avec les livres, nous passerons encore agréablement ces quelques jours; allons donc voir ce que fait mon ex-belle Gioia, cette femme qui m’a fait tant courir ! Et je m’en allai doucement et seule [vers] mon ex-belle, quand tout à coup un char traîné par deux dragons ailés s’avance et fait tourbillonner la blanche poussière de la Promenade des Anglais, le char est monté par deux hommes, dont le premier est mon oncle Saëtone et le second mon... cousin d’Audiffret, tout en blanc. Ils sont tout étonnés de me voir, font tourner et descendent du fiacre.
„Dobrý den, slečno!“ volá Girofla svým basovým a pronikavým hlasem, vyskakuje a tiskne mi ruku; pak přichází na řadu strýček.
- Bonjour Mademoiselle ! s’écrie Girofla de sa voix de basse et perçante, en s’élançant et me serrant la main, puis vient le tour de l’oncle.
Po pár slovech:
Après quelques mots:
„Nuže,“ řekl Saetone, „co uděláme? Zůstáváme tu. Slečna pokračuje v procházce?“
- Eh ! bien, dit Saëtone, que faisons-nous ? nous restons ici. Mademoiselle continue sa Promenade ?
„Ano!“
- Oui !
„Nuže, pojďme.“
- Eh bien allons.
A musím kráčet mezi těmito dvěma anděly strážnými; trochu jsem se třásla, aby mě neviděli samotnou v takové společnosti.
Et je dois marcher entre ces deux anges gardiens, je tremblais un peu d’être vue seule en pareille compagnie.
„Slečna se tu prochází, úplně sama tak poeticky, tak něžně.“
- Mademoiselle se promène là, toute seule si poétiquement, si doucement.
„Ale ano, stihla jsem se jen obléct, či spíše svléct, sundat cestovní kostým.“
- Et oui, je n’ai pris le temps que de m’habiller ou plutôt me déshabiller, ôter mon costume de voyage.
„Co to říkáte! Takhle jste okouzlující.“
- Que dites-vous donc ! vous êtes charmante ainsi.
Měla jsem velkou chuť zeptat se ho, co to do něj vjelo, že říká takové věci. Nikdy nebo skoro nikdy takhle nemluví! Ale ten ubohý mladík vypadá... neumím přesně říct jak, vypadá zmatený a něžný a všechno. Prý mu obchody jdou tak špatně, až je to strašné. Ubohá duše! Lituji ho skoro tolik, jako bych litovala sama sebe.
J’avais bien envie de lui demander sur quelle herbe il avait marché pour avoir de pareilles choses à dire. Jamais ou presque jamais il ne parle ainsi ! Mais le pauvre garçon a l’air... je ne sais trop comment dire, il a l’air et confus et tendre et tout. On dit que les affaires marchent si mal que c’est effrayant. Pauvre âme ! Je le plains presque autant que je me plaindrais moi-même.
Dorazíme před dveře a oni jdou dovnitř pozdravit tetičku, která nám vycházela vstříc. Při loučení mi stiskl ruku jako tehdy a já se vracím tak veselá, tak šťastná, že mě tetička kárá a říká, že jsem dívka beze studu.
Nous arrivons devant la porte et ils entrent saluer ma tante qui s’avançait vers nous. En disant adieu il me serra la main comme alors et je rentre si gaie, si heureuse que ma tante me gronde et me dit que je suis une fille sans vergogne.
„Jak je libo, madam, jsem nadšená, nadšená, nadšená a neskrývám to.“
- Tant que vous voulez Madame, je suis enchantée, enchantée, enchantée et je ne le cache pas.
Stěží chápu, ba vůbec nechápu tu velkou radost; mám opět horečku jako tehdy a myslím jen na to, jak rychle, rychle přečkat večer a dočkat se zítřka. Za pět dní odjíždí do Paříže a pak se natrvalo vrátí do Nice. Pokusím se zařídit, aby neodjel.
J’ai peine à comprendre et même je ne comprends pas du tout cette grande joie, j’ai de nouveau la fièvre comme alors et ne pense qu’au moyen de vite, vite passer la soirée et arriver au lendemain. Dans cinq jours il repart pour Paris pour revenir définitivement à Nice. Je tâcherai de faire en sorte qu’il ne s’en aille pas.
Ale no tak! To se mě zase zmocňuje šílenství! To proto, že když ho znovu vidím, připadá mi, že má výraz, ve kterém by se člověk neměl mýlit, a pak se mi zdál dokonce vyhledaný velmi šťastný, že mě vidí.
Allons bon ! voilà que ma folie me prend de nouveau ! C’est qu’en le revoyant je lui trouve un air auquel on ne devrait pas se tromper et puis il m’a paru [Rayé même cherché] très heureux de me voir.
Nu což! Už jsem to říkala, jakmile se mi nějaká myšlenka dostane do hlavy, zůstane tam, a čím méně je skutečných šancí, tím víc se mi zakousává do mozku. Ostatně sama nevím, co si myslet; jeden den se mi zdá, že je to tu, a druhý, že mnou pohrdá. Odtud extrémy mé nálady: neobyčejná radost, nebo zlost a hněv.
Enfin ! quoi ! Je l’ai déjà dit, dès qu’une idée est entrée dans ma tête, elle y reste et moins il ÿ a de chances réelles, plus elle se cramponne à mon cerveau. D’ailleurs je ne sais moi-même que penser, un jour il me semble que ça y est et un autre que je suis méprisée. De là les extrêmes de mon humeur, joie extraordinaire ou dépit et colère.
„Byl jsem v Grand Hôtelu,“ řekl ten muž, „a řekli mi: ‚Odjely!‘“
- J’étais au Grand Hôtel, dit l’homme, et on m’a dit: « Parties ! »
„Ach! No dobře, zůstaly jsme deset dní v Paříži, můžete si za to sám, když jste si vzpomněl přijít až po osmi dnech.“
- Ah ! bien, nous sommes restées dix jours à Paris, c’est votre faute si vous n’avez pensé que dans huit jours à venir.
„Ale ne, madam, šel jsem pozítří.“ – „Ale kdybyste přišel ještě o dva týdny později, to byste nás tam zastihl,“ řekla jsem se smíchem.
- Mais, non Madame, je suis allé le surlendemain. Mais si vous étiez allé encore deux semaines plus tard, c’est alors que vous nous trouveriez, dis-je en riant.
Snad chtěl zapůsobit tím, že nás nechá čekat na svou návštěvu, nebo na to prostě nemyslel! Je snadné uhodnout, které z obou domněnek dává přednost má sebeláska.
Peut-être a-t-il voulu faire de l’effet en nous faisant attendre sa visite, ou simplement n’y a pas pensé ! Il est facile de voir laquelle des deux suppositions mon amour-propre préfère.
Všichni, s kým se vídáme, s námi mluví jen o něm, a povídá se, co se povídá, co řekl Gonzales.
Tous les gens que nous voyons ne nous parlent que de lui et on dit qu’on dit, ce qu’a dit de Gonzalès .
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Poi ripasato un poco il corpo lasso“ (Dante, Peklo I, 28; Marie cituje z paměti). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ripresi via per la piagga dierta.“ (Dante, Peklo I, 29; Marie cituje z paměti s drobnými chybami.) ↩