Jdu sama do kostela a nařídím kočímu, aby jel uličkou naproti škole. Tak projedu kolem č. 77. Všechno je zavřené, odjeli! Ti darebáci! Představuji si...
Mé Grácie jsou u mě, vyjíždíme spolu bez tety v uzavřeném landaueru, smějeme se jako vždy a čas od času zdravíme neznámé. Nevinné duše! Myslely jsme...
Třikrát jsem si dnes ráno znovu lehla, [Škrtnuto: tolik] rameno mi nedovoluje se hnout.
1 Tvůj syn odtud odejde A velký poprask si najde, Bude zpívat, křičet, řvát, Ale shníje, bude hnít!
Tady je jeden z dopisů toho pana Couthona, ať ho čert vezme.
Teta řekla — Mademoiselle, nicejsky, jak říkával ten Nicejec, a to mi udělalo tak velkou radost.
Ach! Ha! Ha! Kde jsem měla rozum? Vždyť jsem přišla o rozum!
První den deště, první den podzimu.
Jsem tak ubohá, to všechno mě ničí, jestli taková horečka bude pokračovat, onemocním! A diví se mé bledosti!
Naši Angličané z č. 55 jsou lidé hodní pozornosti. Je to lord Augustus Loftus, bývalý velvyslanec v Berlíně, a jeho rodina.