❦
Pátek 5. ledna 1877
Na vévodu z Hamiltonu si vzpomínám jen proto, abych si řekla, že jsem na něj zapomněla — tato úvaha mě napadá v souvislosti s tím, co jsem o něm říkala Pietrovi.Vendredi 5 janvier 1877 Je ne me rappelle du duc de Hamilton que pour me dire que je l’ai oublié, cette réflexion vient à propos de ce que j’en ai dit à Pietro.
Byla jsem v Římě — a je to, jako bych tam nebyla. Přesto se zdálo, že jsou všichni, které jsme potkali, rádi, že nás opět vidí — a stále vidím vlídnou tvář Potechinovu, s nímž jsme jednoho večera šly na Skating — pořád v naději, že tam najdeme Antonelliho, neboť právě večer se tam schází špatná společnost. Dali nám královskou lóži — ale nikdo tam nebyl… Procházka na Pinciu prvního dne v roce, krokem pro množství kočárů, mezi dvojitým špalírem mužů, je mi vždy potěšením. Napínám uši a slyším ty nejlichotivější poznámky. Bog — hrabě de Pominsky vlastním jménem — vrhá své zamilované pohledy víc než kdy dřív. Ta drzá bestie není bez půvabu — ale stačilo by mi vědět, že o mně pronesl sebemenší, byť sotva nevlídné slovo, abych ho nenáviděla nadmíru. Pozoruhodná věc — po těch osm dní v Římě jsem měla plný hlas; sotva jsem přijela do Nice, mám zase žábu v krku.
J’ai été à Rome et c’est comme si je n’y avais pas été. Pourtant tous ceux que nous avons rencontrés ont semblé heureux de nous revoir et je vois encore la cordiale figure de Potechine avec lequel nous sommes allées un soir au Skating toujours avec l’idée d’y trouver Antonelli, car c’est le soir, que se rassemble la mauvaise compagnie. On nous donna la loge royale, mais il n’y avait personne... La promenade au Pincio le premier de l’an, au pas à cause de la quantité des voitures, entre une double haie d’hommes, m’est toujours un plaisir. Je tends l’oreille et j’entends les remarques les plus flatteuses. Bog, comte de Pominsky de son vrai nom, lance plus que jamais ses œillades. Cette bête impertinente ne manque pas d’agrément mais il me suffirait de savoir qu’il a prononcé le moindre mot à peine désobligeant sur moi, pour le haïr à l’excès. Chose remarquable, pendant ces huit jours de Rome j’avais toute ma voix, à peine arrivée à Nice j’ai de nouveau un crapaud dans la gorge.
Abych zkrátila čas, spala jsem do jedné hodiny — a u oběda mě zastihli v županu hrabě Merjeewsky a jeho matka. Jsou v Nice již několik dní a přicházejí často.
Pour abréger le temps je dormis jusqu’à une heure et à déjeuner je fus surprise en peignoir par le comte Merjeewsky et sa mère. Ils sont à Nice depuis quelques jours et viennent souvent.
Nechala jsem Broussaise chrlit jeho nejextravagantnější vtipy a po jedné z nejbouřlivějších večeří jsem odešla. Hraji roli uvězněné opice, k níž se každý přiblíží, prostrčí mřížemi hůl nebo deštník — a když opice předvedla své nejkrásnější skoky, nejpropracovanější kousky a ty nejzuřivější grimasy, vzdálí se s úsměvem na návštěvníka, jemuž chtěl to zvíře ukázat.
Laissant Broussais débiter ses plus extravagantes blagues, je m’en allai après un dîner des plus orageux. Je joue le rôle d’un singe encagé dont chacun s’approche, passe une canne ou un parapluie à travers les barreaux et quand le singe a exécuté ses plus beaux sauts, ses cabrioles les plus ouvragées, ses mines les plus furieuses, on s’en éloigne en souriant au visiteur auquel on a tenu à montrer l’animal.
Pak se lidé slitovávali nad osudem ubohého Émila — zruinovaného Saëtonem, Crescim a dalšími. Ještě v Římě jsem napsala akrostich, který jsem poslala do Petrohradu.
On s’est ensuite apitoyé sur le sort du pauvre Émile ruiné par Saëtone, Cresci etc. Étant à Rome j’ai écrit un acrostiche que j’ai envoyé à Pétersbourg.
Quo vadis po té slovní hříčce? A komu se bude dvořit?
Qu’onc après ce calembour À qui fera-t-il la cour ?
Úžasný zástup Dam, jež, aby I svou lásku odškodnily, Freneticky věží lomcují.
Un immense concours De dames qui pour Indemniser leur amour Font remuer la tour
„Fuj, ty lotře zatracený,“ křičí, „dobrý den!“
Fichu coquin, crient-elles, bonjour !
Rač nám vrátit srdce, hrozný Giaure,3 Ech, a pak táhni do nějaké pece Tam se zastrčit… ó Trubadúre!
Rends-nous nos cœurs, affreux Giaour Et puis va-t-en dans quelque four Te fourrer... ô Troubadour !
A pak píseň o návratu ze Srbska — nebo spíše scéna.
Et puis une chanson sur le retour de Serbie ou plutôt une scène.
1. jednání
Acte 1er
Girofla4 v tureckém županu a v pantoflích — jde poskakujícím krokem a zpívá. Scéna se odehrává mezi náměstím Masséna a orientálním obchodem.
Girofla en robe de chambre turque et en pantoufles, marche en sautillant et chante. La scène se passe entre la place Masséna et le magasin oriental.
Vracím se, ó křesťane, z těch míst veselých a zářivých — neznaje zeměpisu ocitl jsem se na místě jiném než Srbsko.
Je reviens, ô chrétien, De ces lieux Gais et radieux Ne connaissant point la géographie Je me trouvai à un point Autre que la Serbie.
(Zastaví se, a jako by si vzpomněl na něco rozkošného, usměje se a plácne se do kolen.)
(Il s’arrête et comme pris d’un souvenir délicieux sourit et se frappe les genoux).
Jaké krásné počasí. Ach! Satane — byl jsem u Sultána! bis.
Quel beau temps. Ah ! Satan J’ai passé chez le Sultan ! bis.
Ušetřím vám zbytek.
Je vous épargne le reste.
Tedy dnes večer bylo velké přijetí v mém apartmá — osvětleném jako vždy. Miluji světla. Mezi přítomnými osobami vysokého postavení bylo možno spatřit paní Anitchkoffovou se třemi dcerami, generála Bibiho, slečnu Collignon, Walitského, Dinu, tetu a mámu. Seděla jsem u krbu, opřená o příruční stolek — nohy po královsku opřené — s čepcem Marie Stuartovny na hlavě; ne nohy — já. Nohy mi vězí v červených střevíčcích, které zhotovil Rubini po vzoru egyptské obuvi, jež mě zaujala v „Aïdě“.
Donc ce soir il y a eu grande réception dans mon appartement illuminé comme tous les soirs. J’aime les lumières. Parmi les personnes de haute distinction présentes, on remarquait Mme Anitchkoff et ses trois filles, le général Bibi, Collignon, Walitsky, Dina, ma tante et maman. Je me tenais assise près de la cheminée m’appuyant sur un guéridon, les pieds royalement campés et coiffée d’un bonnet Marie Stuart, pas les pieds, moi. Les pieds sont placés dans des mules rouges faites par Rubini à l’imitation des chaussures égyptiennes qui m’ont frappée dans « Aida ».
Snad si myslíte, že jsem zklamaná, že jsem neviděla Antonelliho. Nu, mýlíte se. Nemám mu co říci — pro tuto chvíli by z toho přišly jen výčitky.
Vous pensez peut-être que je suis désappointée de n’avoir pas vu Antonelli. Eh bien, vous vous trompez. Je n’ai rien à lui dire, pour le moment, il n’y venait que des reproches.
„Já, výčitky? Později.“
- Moi, des reproches ? Plus tard.
Přesto je hrozné, že existuje muž, který si o mně myslí to, co si Antonelli má plné právo myslet — a se znalostí věci.
Pourtant c’est affreux qu’il y ait un homme qui pense de moi ce qu’Antonelli a tout le droit de penser et en connaissance de cause.
Ó šílenství, ó ponížení, ó zatmění rozumu.
Ô folie, ô abaissement, ô Éclipse d’intelligence.
Má vina.5
Culpa mea.
Pochybnost, klam, podvod, útlak.6 Hle, můj život vyjádřený v ušlechtilém jazyce.
Dubium, illusio, deceptio oppressio. Voilà ma vie exprimée en langue distinguée.
Nacházím novoroční dopis od Berthe a sáček fialek, jaké se najdou jen v Nice, od Ricarda.
Je trouve une lettre de Berthe à l’occasion de la nouvelle année et un sachet de violettes qu’on ne trouve qu’à Nice, envoyé par Ricardo.
Jedině Nice je mi k užitku. Nejsem roztěkaná — trávím život vědeckými a historickými výzkumy, učím se tolik věcí, které neznám.
Il n’y a que Nice pour m’être utile. Je ne suis pas dissipée et passe ma vie à faire des recherches scientifiques et historiques, à apprendre tant de choses que je ne sais pas.
A tu… přichází šílená touha mít nádhernou pracovnu7 plnou vzácných knih — a trávit v ní většinu času.
Et alors... vient un désir fou d’avoir un magnifique cabinet d’études plein de livres précieux pour y passer la plupart du temps.
Proto chci do společnosti: najít bohatého manžela a odevzdat se studiím, stýkat se s učenými muži, se spisovateli, s umělci. Proto.
Voilà pourquoi je veux aller dans le monde : trouver un mari riche et me livrer aux études, fréquenter les hommes savants, les écrivains, les artistes. Voilà pourquoi.
A vy to přisuzujete touze ukazovat šaty!
Et vous attribuez cela au désir de montrer des robes !
Ani trochu jimi nepohrdám — naopak. Fyzický přepych je nezbytný pro přepych mravní.
Je ne les dédaigne point, tant s’en faut. Le luxe physique est nécessaire au luxe moral.
Poznámky
Pozn. překl.: Akrostich — počáteční písmena veršů celé básně dávají E-M-I-L-E a dále Q-A-U-D-I-F-F-R-E-T, tedy jméno Émila d’Audiffret (s „Q“ z výplňkového „Qu’onc“ na místě „D’“). Překlad zachovává tatáž počáteční písmena a smysl veršů; Mariin jednotný rým na -our (jours, vautours, tour, four, cour, amour, bonjour, Giaour, Troubadour) převést nelze. „Supi“ jsou věřitelé, kteří Émilovi rozprodávají majetek. ↩
Pozn. překl.: Francouzsky „En voilà un four?“ — „four“ je doslova „pec“, v divadelní mluvě propadák, fiasko; k téže „peci“ se vrací závěr básně („táhni do nějaké pece“). ↩
Pozn. red.: „Giaour“ — nevěřící; termín z osmanské kultury, popularizovaný Byronovou básní „Giaour“ (1813). Zde: bezbožný svůdce. ↩
Pozn. red.: „Girofla“ — Mariina přezdívka pro Émila d’Audiffreta, převzatá z Lecocqovy operety „Giroflé-Girofla“ (1874); scénka se vysmívá jeho návratu ze Srbska. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Culpa mea.“ — z katolické zpovědní formule mea culpa. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Dubium, illusio, deceptio oppressio.“ ↩
Pozn. red.: „Pracovna“ (francouzsky „cabinet d’études“) — pánská pracovna či soukromá knihovna; tradičně mužská doména vyhrazená vážné intelektuální práci. ↩