Čtvrtek 4. ledna 1877

Anitchkoffovi — dědeček slepý, Pelikan hluchý, Broussais křičí, všichni křičí! Hnědé stěny, kukačkové hodiny, hádky dědečka, který řve a naříká pro nic…
A ještě to! Klepy — neboť paní Tutcheffová vypravuje, že už nemáme nic, že se vše prodá, že kočáry u Bindera jsou objednané, ale nedodají je, protože nejsou zaplacené, že… že…
Starci, hnědé stěny! Ó noční můro, ó zoufalství, ó šílenství!

Poznámky

Pozn. red.: „Hnědé stěny“ (francouzsky „murs marrons“) — pro Marii ztělesnění maloměšťácké provinční šedi. ↩
Pozn. red.: „Kukačkové hodiny“ (francouzsky „pendule à coucou“) — symbol maloměšťáckého vkusu a provinčního měření času, Mariinu estetickému cítění hluboce cizí. ↩