❦
Sobota 6. ledna 1877
Na Skatingu jsem potkala kněžnu Souvoroffovou, která mi… zopakovala o Tutcheffové totéž, co onehdy u Mortierů. Bylo to v souvislosti s tím, co jsem říkala o Nice.Samedi 6 janvier 1877 J’ai rencontré la princesse Souvoroff au Skating qui... m’a répété sur la Tutcheff la même chose que l’autre jour chez Mortier. Ce fut à propos de ce que je dis de Nice.
Je to město klevet a pomluv — to jsem se dozvěděla při návratu z Říma.
C’est une ville de cancans et de calomnie, en revenant de Rome, j’ai appris.
A všechno jsem jí vyprávěla.
Et je lui racontai tout cela.
„Nevšímejte si těch klevet,“ řekla, „a nepřátele si získávejte laskavostí.“
- Ne faites pas attention à ces cancans, dit-elle, et prenez vos ennemis par la bonté.
Bihovetz, když viděl, jak s kněžnou dlouho a přátelsky rozmlouvám, se celý rozplýval v úsměvech a souhlasném přikyvování. Od kněžny se ani nehne.
Bihovetz me voyant avec la princesse causer longtemps et amicalement, s’anéantissait en sourires et approbations. Il ne quitte pas la princesse.
Když jsem klouzala dál, uslyšela jsem dvojí: „Dobrý den“, slečno, jak se máte? Byli to pan a paní de Lewinovi. Pozdravila jsem jen zlehka, snad neprávem, ale jsem ke všem příkrá, abych potom nemusela litovat.
Comme je glissais plus loin, j’entendis deux: “Bonjour”, Mademoiselle, comment allez-vous ? C’étaient M. et Mme de Lewin. Je saluai légèrement à tort peut-être, mais je brusque tout le monde pour ne pas me repentir après.
Při odchodu jsme narazili na Audiffreta.
Audiffret a été rencontré en sortant.
Jak se mohu ukázat v Nice?
Comment puis-je me montrer à Nice ?
Ó, jaká strašná věc je stydět se sama za sebe!
O quelle terrible chose que d’avoir honte de soi-même !
Teď se na mě veřejnost dívá jako na oběť. Lidé mě litují!!! Pochopila jsem to z rozhovoru s paní Souvoroffovou.
A présent je suis regardée par le public comme une victime. Ils me plaignent !!! Je l’ai compris par la conversation de Mme Souvoroff.
Před dvěma dny jsem psala otci. Dosud neodpověděl.
J’ai écrit à mon père il y a deux jours. Il ne répond pas encore.
Jsem celá pobouřená, protože jsem prolistovala svůj deník z Antonelliho časů. Den předtím jsem psala ty nejrozumnější věci a nazítří jsem jednala jako ta nejsprostší a nejhloupější z žen!
Je suis toute révoltée, ayant feuilleté mon journal pendant Antonelli. La veille j’écrivais les choses les plus raisonnables et le jour suivant j’agissais comme la plus triviale et la plus sotte des femmes !
Jak si slibuji, že se změním, jak si slibuji, že budu jednat slušně, podle svých zásad, a ani na okamžik se od nich neodchýlím!
Comme je me promets de changer, comme je me promets d’être convenable, d’agir selon mes idées, de ne pas m’en écarter un instant !
Byla to jedna věta paní mé matky, co mě po návratu z Neapole vehnalo Antonellimu do náruče.
C’est une phrase de Madame ma mère qui m’a jetée dans les bras d’Antonelli, après le retour de Naples.
Požehnaný buď den, kdy mě napadlo psát. Čtu a za hodinu tak obsáhnu celou zimu, celou epochu. Je to svrchované poučení. A přece, kdybych byla měla tentokrát v Římě svůj deník, byla bych… možná docela jiná; nebyla bych tak lhostejná, kdybych měla kde rozvádět i ty nejmenší věci. V tomto případě tedy bylo lépe nepsat. Neměla jsem si komu postěžovat, a tak jsem nevybuchla.
Béni soit le jour où j’ai eu l’idée d’écrire. Je lis et de cette façon j’embrasse en une heure tout un hiver, tout une époque. C’est un enseignement souverain. Pourtant si j’avais mon journal cette fois à Rome je... serais tout autrement peut-être; je n’aurais pas été si indifférente si j’avais où développer les moindres choses. Dans ce cas donc, mieux a valu ne pas écrire. Je n’avais à qui me plaindre et je n’ai pas éclaté.
Mimochodem… prahla jsem po tom znovu spatřit Řím, spatřila jsem ho, a už po něm začínám prahnout znovu.
A propos... j’avais soif de revoir Rome, je l’ai revue, et je commence à avoir soif de nouveau.
Definitivně jsem se oblékla do kapucínského hábitu.
Je me suis définitivement habillée en capucin.
Ach! Chtěla bych umřít.
Ah ! je voudrais mourir.
Místo abych umřela, šla jsem na pozdní večeři do pavilonu, a prošla tak ve dvě hodiny v noci zahradou se svíčkou v ruce a v kutně.
Au lieu de mourir je suis allée souper au pavillon, traversant ainsi le jardin, avec une bougie et en froc à deux heures du matin.
Čtu Garibaldiho paměti1 a ještě jednu knihu, kde se o něm píše, a jsem jako zelektrizovaná.
Je lis les mémoires de Garibaldi et encore un autre livre où il en est question et je suis électrisée.
A já nejsem nic. Píšu, ale píšu věci, o které se nikdo nestará! Kdypak budu mít co vyprávět…
Et moi je ne suis rien. J’écris mais j’écris des choses dont personne ne s’inquiète ! Quand donc aurai-je à raconter...
Poznámky
Pozn. red.: Giuseppe Garibaldi (1807–1882), hrdina sjednocení Itálie. Jeho paměti, které uspořádal Alexandre Dumas, vycházely francouzsky od roku 1860. ↩