Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 2. ledna 1877

Z Říma jsem si odnesla tentýž příjemný a mdlý dojem jako z Neapole — a skicu staré ženy, udělanou celkem slušně.
Jsem v Janově.
Jsem klidná. O Pietrovi s námi mluvili zcela přirozeně, jako by se nic nestalo — nikdo nevypadal, že by se jím zabýval nebo že by věřil nejrůznějším věcem. Cestovaly jsme s jakýmsi pomatencem.
Začala jsem snění v osmi obrazech.
Minulou zimu i nyní jsem procházela téměř každý den přes náměstí Barberini — a na rohu jednoho domu jsem četla nápis červenými písmeny, který mě včera obzvlášť zasáhl: Chceme přistoupení k ústavní monarchii Viktora Emanuela.
Tato vůle vyjádřená tím harmonickým a jemným jazykem vytváří půvabný kontrast — nacházím v tom cosi jako nechtěnou koketerii. Jsem naivně nadšena, když vidím, jak někdo žádá o krále.
Za touto větou se v mé představivosti zdvíhá obludná postava Viktora Emanuela — poznamenaná podivnou vznešeností — pochodující na Řím, nechávající se na Kapitolu pouhými čtyřmi tisíci provolat Král a osvoboditel. A uskutečňující tak sjednocení nejkrásnější země světa.
To vám prožene žilami záchvěv nadšení — a ujišťuji vás, že ošklivá hlava tohoto krále vydá za mnohé hlavy z antiky.
Tato věta má ještě jiný smysl. Je to přání mladé Itálie — zdá se mi, že přilétá na neviditelných křídlech — a kdoví proč dojímá a obměkčuje.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Vogliamo l’accessione al regno costituzionale di Vittorio Emanuele.“ — heslo italského risorgimenta. ↩
Pozn. red.: Viktor Emanuel II. (1820–1878) — první král sjednocené Itálie; proslulý svým impozantním, byť neohrabaným vzezřením. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Re e liberatore“ — titul Viktora Emanuela II. po sjednocení Itálie. ↩
Pozn. red.: „Mladá Itálie“ (italsky „La Giovine Italia“) — risorgimentové hnutí založené Mazzinim roku 1831, usilující o sjednocení Itálie a republikánské zřízení. ↩