Pondělí 23. ledna 1882

Jedeme do Comédie-Française — sál plný neznámých, vyjma paní de Jolly a Thouvenelové. A Julian přišel, zrovna když jsme nebyli doma — kdyby ještě hra byla zábavná.
Poslali jsme Gabrielovi telegram, kde ho nazývám podřízeným diplomatem a bezúhonným úředníkem — a kde je celá série žertů o zmrzlině, protože nám ji nedal večer po divadle. Odpovídá, že jakožto podřízený a nesmělý bylo na nás, abychom ho pozvaly na večeři — a že má srdce stravované omrzlinami, trocha glycerinu, prosím. Nechám mu poslat z lékárny — a on odpoví bonboniérou s kartičkou znějící takto: „Gabriel Géry děkuje slečně Bashkirtseff za lékárnu, kterou mu laskavě zaslala.“ Na lahvičku doplnil, co zapomněla napsat okouzlující dárkyně: hojí všechny rány kromě ran srdce. — P.P.C. Nuže, šťastnou cestu. Možná se mu líbím, protože mě nudí — tak to u mě bývá obecně. Jakmile se mi podaří vzbudit povšimnu si, že — nemluvím o Gérym, nýbrž obecně — jakmile se mi podaří vzbudit nějaký dobrý cit, cítím k dotčené osobě odstup, a někdy odpor.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „heals all wounds but those of the heart“. ↩