Neděle 27. března 1881

Počítám čtyři sta tisíc franků a v Rusku je šedesát tisíc rublů kapitálu, který se bude moci za pár týdnů vyzvednout, to dělá šest set tisíc franků, a dám prodat pozemky za sto padesát tisíc rublů (teta jich má za pět set tisíc rublů). To mi udělá milion franků, které budu mít nezávisle na rentách své rodiny. Z té představy jsem nadšená, byla by to nezávislost, jistota. Kromě svých padesáti tisíc franků renty (pět procent) budu mít čtyřicet tisíc od rodiny za jejího života; (zůstalo by jim třicet tisíc franků ročně). Takže mám k dispozici bezmála sto tisíc franků renty. Z té vily se rodí všechno.
Byla jsem u Gaviniových, scházela jsem, zrovna když Basire stoupal nahoru. Pak do Lesa, spousta lidí, jsem nadšená a stavím ty nejvzdušnější vzdušné zámky.
Bojidar tady večeří. A pak — totiž předtím — návštěva Berthe. Všichni říkají, že klesla na společenském žebříčku a že ji v Nice viděli s kurtizánami v divadle. Přichází to z tolika stran najednou, že by tomu člověk snadno uvěřil... jenže je to tak hrozné!
Svěřila se mámě, chce opustit manžela, pohrdá společenskými konvencemi a vychvaluje malého Blanca. Zkrátka vypadá, jako by ztratila rozum.
A já mám hlavu plnou Cassagnaca. Není to neuvěřitelné?!
Bude tomu brzy tři roky, co jsem na něj naposledy promluvila.
A nevidím možnou lásku v nikom jiném než v něm. Je mu sedmatřicet a poznala jsem ho, když mu bylo dvaatřicet, je to pět let, a už pět let se jím víceméně neustále zabývám...
Ještě jsem ho neviděla, a už jsem tušila něco neobyčejného, a od první minuty naší známosti tu bylo cosi, nedovedu říct co... Když jsem ho poznala, neuvědomovala jsem si ani jeho tehdejší skvělé postavení, ani nic z politiky, ale to všechno bylo jako zjevení. A teď, když už nemá žádný lesk, cítím, že bych mu ještě dokázala být u nohou... ostatně je jediný, kdo je mi v lásce roven, jediný, koho by mi připadalo přirozené milovat... S ostatními by to byla blahosklonnost a vlastně bych byla ponížená, ale s ním by to byla Láska, vášeň... pominutí smyslů... Člověk si to uvědomuje, ujišťuji vás, skládám si příběhy se zavřenýma očima a já... bych dokázala milovat jen jeho... až dosud... Myslela jsem, že je třeba být výjimečný muž, génius nebo aspoň člověk velkého talentu, aby byl milován...
Ale ostatně ho nemiluji, říkám jen, že bych mohla milovat jen jeho, ale... uvidíme.