Sobota 26. března 1881

Pan de Dalmas a jeho syn nás přišli navštívit.
Vracím se z Italské opery.
Pan a paní Gaviniovi, máma, já, Saint-Amand a Gabriel. Saint-Amand je velmi spokojen s dojmem, jaký vyvolávám. „Všichni ji shledávají velmi krásnou.“ Padesát osob se ptalo, kdo jsem. A když to říká matka Adeline, věřím tomu naprosto. Je velmi upřímná, ba až bezohledná, a vůči mně zvlášť nemusí brát žádné ohledy.
„Uvidíte, co udělám se svými dvěma Mariemi,“ říká Saint-Amand, „Marie Van Zandtovou v divadle (zpěvačku) a tuhle Marii ve společnosti.“ Dejž to Bůh. Není to třeba zastírat, budím velkou pozornost a sama sobě to plně přiznávám. Gabriel přišel dnes odpoledne, protože jsem ho včera pozvala, ať přijde dnes večer. Byla jsem velmi nóbl, celá v černém, a dnes večer mám živůtek z bílého krepdešínu, nabíraný po madonsku, hluboce vystřižený, krátké rukávy, velkou girlandu bílých růží přehozenou jako šerpa a růže splývající skoro až ke kolenům. Týž účes jako včera.
V těchhle obyčejných lóžích se méně povídá, a Pattiová zpívá tak krásně, je úžasná v „Louise“, kterou mám velmi ráda.
Byla jsem si skoro jistá, že Cassagnaca uvidím, možná tam byl, ale na obecenstvo se dívám a vidím málo, ty přízemní lóže jsou tak temné. A pak dnes večer mi neleží v hlavě tak jako dnes odpoledne, Gabriel je velmi milý, ale... ale co?
Zkrátka když jsem ho viděla třikrát, vždycky si přeji, aby co nejdřív odešel. Bože, protože... protože mě k tomu chlapci táhne a dobře vím, že to není to pravé... a že ta náklonnost není, nebo spíš... těžko se to říká, zkrátka je v tom hodně z toho, co... dost. Ale Cassagnac — obdivuji ho snad, sdílím jeho přesvědčení, jeho názory, čtu vůbec ty jeho nesmysly o náboženství a o tom Císařství, které prý je kopií království??
Ne. A přece! Ale co jen na něm miluji??! Ach, to je právě ono.
Jsem nucena přiznat, že člověk může takhle pociťovat cit nesmyslný a nevysvětlitelný, a jsou dny, kdy by člověk... málem jsem řekla obětoval, ne, to nikdy, ale zapomněl na svá přesvědčení i na celý svět kvůli tomu muži, zbavenému tehdy všeho, co jsem pokládala za nezbytné pro vznik vášně.
Všech šest jsme se vraceli v landauru a celou cestu se smáli.
Jsem tak bohatá! Kdybych u Gabriela viděla něco určitého, připisovala bych to svému jmění. Už teď ho podezírám z postranních úmyslů.
Na naši vilu se našel kupec — čtyři sta tisíc franků v hotovosti: to mi dělá čtyři sta tisíc franků v penězích, kromě pozemků a rent, o nichž jsem mluvila.

Poznámky

Pozn. překl.: Théâtre-Italien (zvaný též Salle Ventadour nebo Théâtre des Italiens) byl pařížským domovem italské opery — zvláště Pattiové sezóny. ↩
Pozn. překl.: Marie Van Zandt (1858–1919) — americká koloraturní sopranistka, která v této době slavila v Paříži velký úspěch a roku 1883 vytvořila v Opéra-Comique roli Lakmé. Saint-Amand zřejmě doufal, že povznese zároveň jevištní i společenskou Marii. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „à la Vierge“. ↩