Pátek 25. března 1881

Dnes večer do opery s Gaviniovými. Šaty z bílého krepu merveilleux, s empírovým výstřihem, dlouhé a průsvitné rukávy. Mimořádná linie pasu, účes s lokýnkami padajícími na záda z velmi pevně utaženého uzlu. Tak trochu jako La Vallièrová.
Markýz (Casa Riera), který se po mně pořád ptá, zůstal jako obvykle jen krátce. Pokaždé se po mně ptal u Gaviniových, a protože je slepý, řekla paní Gaviniová, když mě přiváděla: „Tady je ta rozkošná malá Ruska.“ Pak je tu ještě Duvernoy, Gaviniho bratranec, mladé kůzle, také mladý, Gabriel rovněž mladý, Géry, Basire mladý a okouzlující, pak Sarlande a markýz de Graves, který seděl v lóži vévody z Nemours a hraběnky d’Eu, budoucí císařovny, a Saint-Amand, na kterého jsem málem zapomněla!
Matka Gaviniová říká, že jsem celou dobu flirtovala, a má z toho radost, já ostatně také.
Jenže Gabriel zošklivěl a první dojem byl tak žalostný, že jsem s ním nemohla mluvit; řekla jsem mu to, ostatně spolu se spoustou dalších naivit toho druhu.
Zůstali jsme, myslím, dvě jednání jen tak tlachat. Dávali Fausta, kterého jsem vůbec neposlouchala. Držela jsem si lorňon před očima, aby nebylo příliš vidět, že celou dobu mluvím. Gabriel mi už nic neříká, ale docela se s ním bavím. Mám hlavu plnou Cassagnaca, kterého nikdy nevidím, a pokaždé, když jdu ven, si říkám: co kdybych ho tam potkala a co by si o mně pomyslel a tak. A nikdy ho nepotkám. Královna, kterou jsme včera potkaly v Lese a která mámu velmi vlídně pozdravila, prý uspořádá kostýmový ples a Cassagnac tam jistě bude. Převléknu se jako naposledy, nebo za nymfu ve stylu Ludvíka XV., anebo za Růži — bílé šaty pokryté rozkvetlými růžemi a poupaty. Mé girlandy z plesu u Dalmase byly tak nádherné, růže, které opadávají, že to odlétávalo a vypadalo, jako by to vadlo; několik lidí řeklo Dině, jaká je to škoda, že ty květiny už vadnou.

Poznámky

Pozn. překl.: empírový styl (à l’Empire) — klasicizující móda prvního císařství Napoleona I. (1804–1814) s vysokým pasem těsně pod ňadry, hlubokým výstřihem, dlouhými rukávy a lehkými látkami s minimální vnitřní konstrukcí. ↩
Pozn. překl.: Louise de La Vallière (1644–1710) — milenka Ludvíka XIV. ↩
Pozn. překl.: vévoda z Nemours (1814–1896) byl synem krále Ludvíka Filipa. Jeho syn Gaston Orléanský, hrabě d’Eu, se oženil s Isabelou, následnicí brazilského trůnu — odtud Mariina „budoucí císařovna“. ↩
Pozn. překl.: Gounodův „Faust“ (1859) byl v této době nejčastěji uváděnou operou pařížské Opery. ↩