Čtvrtek 24. března 1881

Pod postelí objevuji hrnec dehtu. To je Rosaliina něžná péče o mé zdraví. Na radu nějaké kartářky!
Moje rodina shledává tento projev oddanosti od služebné obdivuhodným, mámu to dojímá. Vyleji vědro vody na koberec pod postelí, rozbiji okenní tabuli a vzteky spím ve své pracovně.
Je to jako ta otravná písnička o teplém oblečení. Moje rodina si představuje, že má člověk zvláštní zájem mrznout, a mě to otravuje natolik, že se často nepřikrývám, abych jim dokázala marnost jejich poznámek. Ó, z těch lidí člověk chcípne vzteky.