❦
Sobota 19. března 1881
Samedi 19 mars 1881
Inu, spokojená nejsem. Tony jako jindy shledává několik partií dobrými, ale celek mi komplimenty nevynese; dlouze mi vysvětluje, co je třeba udělat, a přidá pár tahů štětcem, které pak setřu. Co se týče Amélie, ta svůj obraz nevystavuje, není hotový a je ošklivý.
Eh bien je ne suis pas contente. Tony trouve comme les autres fois plusieurs morceaux bien, mais le tout ne me vaut pas des compliments, il m’explique longuement ce qu’il faut y faire et donner quelques coups de brosse que j’enlève ensuite. Quant à Amélie elle n’expose pas son tableau, pas fini et laid.
V půl páté přichází Julian a nastává uvolnění! Hovoříme. Začala jsem ve tři čtvrtě na osm, byla jsem unavená, a hlavně unavená z toho, že jsem si od Tonyho nevysloužila to „velmi dobré“. Bože, vím to dobře, je to veselé a živé, ale je v tom ohromný nedostatek řemesla.
A quatre heures et demie vient Julian et se produit une détente ! On cause. J’avais commencé à huit heures moins le quart, j’étais fatiguée et fatiguée surtout de n’avoir pas obtenu de très bien de Tony. Mon Dieu je le sais bien, c’est gai et mouvementé, mais il y a un manque de savoir énorme.
Julian zvolá, že zuří, že mi pro můj první obraz dal tak skvostné téma.
Julian s’écrie qu’il est furieux de m’avoir donné cet épatant sujet pour mon premier tableau.
„Ach, kdyby to byl alespoň váš druhý!“
— Ah ! si c’était seulement votre second !
„Ach ano.“
— Ah ! oui.
„Inu, pane, nechme ho tedy na příští rok!“
— Eh bien monsieur laissons-le pour l’année prochaine !
Načež se na mě zadíval očima zářícíma nadějí, že mě shledá hodnou a hrdou a schopnou zříci se marného uspokojení vystavit věc nedokončenou a průměrnou.
Là-dessus il m’a regardée avec des yeux luisants d’espoir de me trouver digne et fière et capable de renoncer à la vaine satisfaction d’exposer une chose incomplète et médiocre.
Byl by okouzlen, kdybych se toho zřekla, a já také, ale co ti ostatní? Přátelé? Říkalo by se, že to, co jsem udělala, shledali profesoři příliš špatným, že jsem na obraz nestačila, zkrátka že jsem byla na Salonu odmítnuta.
Il serait charmé que j’y renonce, moi aussi, mais les autres ? Les amis ? On dirait que ce que j’ai fait a été trouvé trop mauvais par les professeurs, que j’ai pas été capable d’un tableau, enfin que je suis refusée au Salon.
Otázka? Udělala jsem všechno, co jsem mohla? Až na pár drobností ano, jistěže, ale ocitla jsem se tváří v tvář věcem naprosto neznámým, jaké jsem ani netušila, v každém případě jsem se hodně naučila. Julian soudí, že jsem vynaložila velké úsilí, že to není špatné, že je to zábavné, ale že si z toho člověk může rvát vlasy, když pomyslí, co z toho mohlo být. Ach, kéž by to plátno bylo protržené, abych ho nemusela vystavovat. Neboť mě k tomu nutí pošetilá ješitnost, předem potrestaná tím, že se bojím lhostejnosti obecenstva a posměchu mužů zdola — není to vlastně posměch, ale řeknou: „Inu, není silná, ta nejsilnější z vašich žen.“
Question ? Ai-je fait tout ce que je pouvais ? Sauf quelques petites choses, oui, certainement, mais je me suis trouvée en face de choses absolument inconnues, et que je ne soupçonnais pas, dans tous les cas j’ai beaucoup appris. Julian trouve que j’ai fait un grand effort, que ce n’est pas mal, que c’est amusant mais que c’est à s’arracher les cheveux quand on pense à ce que ça aurait pu être. Ah ! je voudrais qu’il soit crevé ce tableau pour ne pas être forcée de l’exposer. Car j’y suis forcée par une sotte vanité punie d’avance par ce que je crains de l’indifférence du public et de la blague des hommes d’en bas, ce n’est pas précisément de la blague, mais ils diront, eh bien elle n’est pas forte, la plus forte de vos femmes.
Ach, Pane! Dalo se to předvídat, Julian to měl vědět!
Ah ! Seigneur ! c’était à prévoir, Julian aurait dû le savoir !
Ale on říká, že je to tím, že jsem plátno přepracovala, že kdybych byla malovala tak, jak jsem začala, bylo by to dobré! A je tam ta akademická studie modelu, malého desetiletého chlapce — ne, kdybych to udělala jako týdenní studii, byla bych to seškrábala, tak je to banální, a hlavně obyčejně nakreslené, bez charakteru a naprosto mne nedůstojné, je to nejhorší část obrazu.
Mais il dit que c’est parce que je l’ai fatiguée, ma toile, que si j’avais peint comme j’ai commencé ça aurait été bien ! Et il y a là l’Académie du modèle, un petit bonhomme de dix ans, non si j’avais fait ça comme étude de la semaine, j’aurais gratté tant c’est banal et surtout d’un dessin commun, sans caractère et absolument indigne de moi, c’est le plus mauvais du tableau.
Ach, je to mrzuté, ale co dělat?? Saint-Amand mě žádá o podrobnosti a chystá pořádnou propagaci ve „Sportu“ a v „Zápisníku jednoho světáka“1 podepsaném Jiskřičkou ve „Figaru“, který píše paní de Peronney (vikomt de Létorières) a k většině společenských novinek se inspiruje u Saint-Amanda.
Ah ! c’est ennuyeux, mais que faire ?? Saint Amand m’en demande les détails et prépare un lancement en règle dans le « Sport » et le « Carnet d’un mondain » signé Etincelle, du « Figaro », que fait Mme de Peronney (le vicomte de Létorières) inspirée de Saint Amand pour la plupart des nouvelles mondaines.
Je to má vina, pracuji už tři roky, je to vina toho lotra Juliana, měl předvídat, že na to nestačím... a to hovado vykřikuje: „Ach, kdybych ho byl udělal! Ach, kdybyste ho byla udělala za rok!“
C’est ma faute, voilà trois ans que je travaille, c’est la faute de cette canaille de Julian, il devait prévoir que je ne suis pas de force... et cet animal qui s’écrie: Ah si je l’avais fait ! Ah ! si vous l’aviez fait dans un an !
Poznámky
Pozn. red.: „Carnet d’un mondain“ (Zápisník jednoho světáka) byla oblíbená společenská drbárenská rubrika listu Le Figaro vycházející pod pseudonymem „Etincelle“ (Jiskřička). Marie píše „Mme de Peronney (le vicomte de Létorières)“, tedy jako autorku rubriky uvádí paní de Peronney a v závorce vikomta de Létorières; z jejího vyjádření není jasné, zda je pisatelem vikomtesa, nebo vikomt, a toto ztotožnění není ověřeno. Podle Marie čerpá rubrika většinu společenských novinek ze Saint-Amanda. ↩