❦
Čtvrtek 27. ledna 1881
Černou čáru, která mě ve snu tolik pronásledovala, narýsoval přesně na tom místě pán, který mi přišel obraz uvést do perspektivy.Jeudi 27 janvier 1881
Když si prolistovávám své zápisky, ptám se, jak mohu žít pohřbená, když jsem byla v Nice, v Itálii, v divadlech, na promenádě, na slunci! A teď hrob. Staré panny z ateliéru a moje knihovna.
En parcourant mes écritures je me demande comment je puis vivre enterrée après avoir été à Nice, en Italie, aux théâtres, à la promenade, au soleil ! Et à présent, la tombe. Les vieilles filles de l’atelier et ma bibliothèque.
Umění! A co bych si počala, kdybych nepracovala? Co bych dělala se svými dny? Kam jít? Když už byl člověk dvakrát týdně u Gaviniových, stačí to. Hráčky bakaratu u Bailleulové nebo u Moreauových? Ach ne, to rozhodně ne.
L’art ! Et qu’est-ce que je serais devenue si je ne travaillais pas ? Que ferais-je de mes journées ? Ou aller ? Quand on a été deux fois par semaine chez les Gavini ça suffit. Les joueuses de baccara chez la Bailleul ou les Moreau ? Ah ! non par exemple.
Nedá se chodit každý večer do divadla. Ach, ta bída.
On ne peut pas aller tous les soirs au théâtre. Ah ! misère.