❦
Středa 26. ledna 1881
U Rusů se říkalo, že jsem nemocná; abychom ukázaly opak, jdeme do kostela, pak ke Gaviniovým, k Bailleulové, ke kněžně. Ti dva malí přijdou na večeři, i Bailleulová a obě Mouzayové. Po všech těch dopisech! Obnovují nedělní zvyk z dřívějších zimMercredi 26 janvier 1881
Kněžna poslala jakési uzené maso ze Srbska, podivuhodného vzezření, a tak se Daillens ptá, není-li to uchovaný předek, zakladatel dynastie? Bailleulová najednou odvádí Alexise a já mu přicházím tiše říct, že lituji, že mu nemohu dát obvyklé rady, ale: „Odvahu, příteli, odvahu.“ Aniž bych docela věřila v nepočestnost takového odjezdu ve dvou, jsem přesvědčena, že stará Bailleulová, která si dává čtyřicet šest let, pudruje se do běla jako jinovatka, je statná jako selka a libuje si v oplzlých rozpustilostech ... že ta přece nemůže být počestná, není-liž pravda? Tím spíš, že Karageorgevitchovi leccos vědí od svého přítele, světlovlasého a mladičkého Marcela Koechlina...
La princesse a envoyé je ne sais quelle viande fumée de Serbie d’un aspect prodigieux, aussi de Daillens demande t-elle si ce n’est pas un ancêtre conservé, le chef de la dynastie ? La Bailleul enlève tout à coup Alexis et je viens tout bas lui dire à lui que je regrette de ne pouvoir lui donner les conseils d’usage mais: du courage, mon ami, du courage. Sans croire tout à fait à l’impureté d’un départ à deux je suis convaincue que la mère Bailleul qui se donne quarante-six ans, qui se poudre à frimas et qui est robuste comme une paysanne et aimant la gaudriole ... n’est-ce pas qu’elle ne peut pas être sage ? D’autant plus que les Karageorgevitch savent certaines choses par leur ami le blond et l’adolescent Marcel Koechlin...
A pak, hle, popíjí likér a obrací se k Alexisovi: „Neznám nikoho, kdo by při pití měl tak smyslné rty jako já...“
Et puis la voilà qui prend sa liqueur et s’adressant à Alexis: je ne connais personne ayant les lèvres aussi sensuelles en buvant que moi...
Tak jsme se nasmáli, a to spolu s mými návštěvami během dne (nechávala jsem kožich v kočáře a ulicemi i nádvořími procházela v samých šatech) způsobilo, že jsem nachlazená jako starý pes.
Donc nous avons ri et ceci ajouté à mes visites dans la journée, (je laissais ma pelisse en voiture et traversais les rues et les cours en taille) fait que je suis enrhumée comme un vieux chien.
Služka se prořekla. Prý příčku zaplatí Julian; jsem za něj ráda.
Une indiscrétion de la bonne. Il paraît que c’est Julian qui payera la cloison; j’en suis aise pour lui.
Tak v úterý, když jsem se vracela z ateliéru, mě zachvátila horečka a až do sedmi hodin jsem seděla bez světla v křesle, třásla se zimou, napůl spící, a pořád s obrazem před očima, jako každou noc už osm dní. Víte, že se Amélie usadila na druhém konci ateliéru a dělá můj obraz obráceně, a jako pokaždé, když mě chce předčit, myslí si, že toho dosáhne tím, že pořád měří; měřila pořád a ta natažená paže, ta ruka s tím kouskem uhlu mi tančí před očima spolu s velmi černými čarami, které mi rýsuje přes obraz, jako pro perspektivu... Protože jsem vypila jen trochu mléka, byla noc ještě podivnější; nespala jsem, vždyť jsem několikrát nechala zazvonit budík, ale obraz tam byl pořád a já na něm pracovala, jenže jsem dělala pravý opak toho, co bylo třeba, puzena nadpřirozenou vůlí smazávat to, co bylo dobré. Ach, to bylo k vzteku!
Donc mardi en revenant d’atelier je suis prise de la fièvre et reste jusqu’à sept heures sans lumière à grelotter dans un fauteuil, moitié endormie et toujours le tableau devant les yeux comme chaque nuit depuis huit jours. Vous savez qu’Amélie s’est installée à l’autre extrémité de l’atelier et fait mon tableau à rebours, et comme chaque fois qu’elle veut me surpasser elle croit qu’elle y arrivera en prenant tout le temps des mesures, elle en a pris tout le temps et ce bras tendu, cette main avec ce bout de fusain me dansent les yeux avec des lignes très noires tracées sur mon tableau, comme pour la perspective... N’ayant pris qu’un peu de lait la nuit a été encore plus extraordinaire, je ne dormais pas puisque j’ai fait plusieurs fois sonner le réveil, mais le tableau était toujours là et j’y travaillais seulement je faisais tout le contraire de ce qu’il fallait entraîner par une volonté surnaturelle à effacer ce qui était bien. Oh ! c’était énervant !
A nebylo možné zůstat klidná, zmítala jsem se jako čert, namáhala se uvěřit, že sním, ale ne; tak to je tedy blouznění, říkala jsem si.
Et pas moyen de rester calme, je m’agitais comme un diable, m’efforçais de croire que je rêvais mais non; mais c’est donc du délire me disais [je].
Myslím, že to opravdu bylo ono; teď už vím, co to je, a vůbec by mi to nevadilo, kdyby nebyla ta únava po celém těle a v nohou.
Je crois que ça en était, maintenant je sais ce que c’est et n’en serais pas fâchée si ce n’était la fatigue partout et dans les jambes.
Ale to nejlepší je, že celá zesláblá čekám na Juliana, abych slyšela jeho názor na postavu, kterou jsem včera změnila; přijde a shledá, že jsem se velice mýlila. Smazala jsem to dobré, ještě před tím snem.
Mais ce qu’il y a de bon, c’est que toute faible j’attends Julian pour avoir son avis sur une figure que j’ai changée hier, il vient et trouve que j’ai eu grandement tort. J’ai effacé ce qui était bien, avant le rêve.
A včera večer jsem jakýmsi podivuhodným úkazem slyšela velmi dobře, velmi dobře.
Et le soir hier par un phénomène curieux j’entendais très bien, très bien.
Jsem zlomená.
Je suis brisée.