❦
Pondělí 3. ledna 1881
Včera jsem dočetla „Dva bratry“ o půl jedné po půlnoci. Je to milé, ale nic mi z toho nezůstává. Ó Balzaku!Lundi 3 janvier 1881
Žid Julian nechce, aby se příčka probourala před nedělí, přes týden by to rušilo žáky. Takhle ztrácím týden, zbývá mi tedy celkem jen deset týdnů, což není mnoho. A znovu si myslím, že mě Tony a Julian nechávají ten obraz začít, protože vědí, že si s ním neporadím. Ale s jakým cílem? Nesdo.
Le Juif Julian ne veut pas qu’on ouvre la cloison avant dimanche, dans la semaine cela dérangerait les élèves. Avec ça je perds une semaine, il ne me reste donc en tout que dix semaines ce qui n’est guère. Et de nouveau je pense que Tony et Julian me le font commencer sachant que je n’en sortirai pas. Mais dans quel but ? Nesdo.
Wodzinski, ještě velmi dojatý mým románem, večeří s námi a mimo jiné mi vypráví, že se povídá, že jsem zamilovaná do svého učitele malby; divím se, že se to neříkalo už dávno. Neboť prý se vzdávám všech radostí a to není přirozené, stejně jako ta horlivost v práci. Prý také odmítám všechny sňatky, které se nabízejí, to je trochu pravda, ale přízemní mysli těch lidí mé uvažování nechápou. Domnívají se, že se vzdávám manželství, aniž si uvědomují, že ty, které jsem nechala uniknout, bych mohla vždy získat zpět, nebo jim podobné.
Wodzinski très ému encore de mon roman dîne avec nous et me dit entre autres qu’on dit que je suis amoureuse de mon professeur de peinture; Je m’étonne qu’on ne l’ait pas dit il y a longtemps. Car je passe pour renoncer à tous les plaisirs et cela n’est pas naturel, pas plus que cette ardeur au travail. Je passe aussi pour refuser tous les mariages qui s’offrent, ça c’est un peu vrai, mais les esprits vulgaires de ces gens-là ne comprennent pas mon raisonnement. Ils supposent que je renonce au mariage ne se rendant pas compte que ceux que j’ai laissé échapper, je pourrai toujours les ravoir, ou de pareils.