❦
Neděle 2. ledna 1881
Ráno v Louvru, pak přicházejí Mouzayovi, Tchoumakoffovi, Engelhardt a starý Gavini.Dimanche 2 janvier 1881
Malá Moreauová mluvila s jednou Gambettovou přítelkyní o mých půvabech, o mém talentu a o mé touze udělat portrét velkého muže. Dnes večer jsme se měly setkat na večeři u Moreauových s tou dámou, která malé řekla, že Gambetta nic neodmítne mladým dívkám (jak je to dojemné!) a že je to docela dobře možné.
La petite Moreau a parlé à une amie de Gambetta de mes attraits, de mon talent et de mon désir de faire le portrait d’un grand homme. Ce soir nous devions nous rencontrer à dîner chez les Moreau avec la dame qui a dit à la petite que Gambetta ne refusait rien aux jeunes filles (comme c’est touchant !) et que la chose est très possible.
Sotva tomu věřím, ostatně Gambettu portrétovat ještě nechci, ne před příštím rokem. Moreauovi nejsou zrovna vybraná společnost, ani špatná, ale vybraná to není; ale když znají přítelkyni toho tlustého předsedy... uvidíme ostatně.
Je n’y crois guère, du reste je ne voudrais pas encore faire Gambetta, pas avant l’année prochaine. C’est pas du joli monde les Moreau, pas vilain non plus, mais pas joli; mais puisqu’ils connaissent une amie du gros Président... nous verrons du reste.
Ten dobrák Tony. Vypadal jako za pár grošů, košile se mu vydouvala mezi pletenou vestou s rukávy a kalhotami, příšerné plstěné pantofle, bez límce a kouřil cigarety. Ale právě to je zábavné. Ta auvergnská a umělecká familiárnost se mi nesmírně líbí. Má pověst, že byl a stále je mimořádně krásný, a přece u žen nikdy nebyl v módě, je to zvláštní.
Ce brave Tony. Il était arrangé comme quatre sous, la chemise bouffait entre le gilet tricoté à manches et le pantalon, d’affreuses pantouffles en feutre, pas de col et fumant des cigarettes. Mais c’est justement ce qui est amusant. Cette intimité auvergnate et artistique me plaît énormément. Il a la réputation d’avoir été et d’être encore extraordinairement beau et pourtant il n’a jamais été à la mode auprès des femmes, c’est curieux.
Možná že styk s prostými ženami způsobuje, že ve čtyřiceti dvou vypadá na třicet pět... hloupost, ale stejně mám oba ráda, Rodolpha i Tonyho, jenže Tony je víc... to jest méně... auvergnský než Julian. A koneckonců je to můj učitel a baví mě projevovat mu úctu, sympatii, poslušnost.
C’est peut-être la fréquentation des femmes simples qui lui donne trente-cinq ans à quarante-deux ans... bêtise mais enfin je les aime bien tous les deux Rodolphe et Tony, mais Tony est plus... c’est-à-dire moins... auvergnat que Julian. Et puis en somme, c’est mon maître et cela m’amuse de lui porter respect, sympathie, obéissance.
Otvírám „Flamarande“ od G. Sandové a celý román tam vypráví lokaj. Je to odporné. Stačí mi prvních dvacet řádků. Jsem republikánka a právě proto nemohu považovat sluhy za sobě rovné. Sluha ztrácí jistá práva tím, že svolí takto sloužit... je odporné pořád se motat mezi služebnictvem jako ta G. Sandová.
J’ouvre “Flamarande” de G. Sand et c’est un laquais qui raconte tout le roman. C’est dégoûtant. Les vingt premières lignes me suffisent. Je suis républicaine et voilà justement la raison pour laquelle je ne puis considérer des valets comme des égaux. Un domestique perd certains droits en consentant de servir ainsi... c’est odieux de toujours tripoter avec des domestiques comme cette G. Sand.
škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
[Deux lignes cancellées]
Vzpomínka na ni je předmětem hněvu a podrážděnosti, téměř nenávisti. Paní Gaviniová jí napsala, že jsem velmi nemocná a že se musí vrátit. Ale víte, nezůstává tam ani z nedostatku citu, ani z krutosti, je to... člověk neví dobře proč. Ze stejného důvodu, myslím, kryla hanebnosti svého bratra a nechala déle než šest měsíců toho ubohého Paula v nejukrutější nejistotě, když od něj dostávala každý den dopisy, z nichž pukalo srdce.
Son souvenir est un sujet de colères et d’irritations, de haines presque. Mme Gavini lui a écrit que j’étais très malade et qu’il fallait revenir. Mais vous savez ce n’est ni par manque de sensibilité ni par férocité qu’elle reste, c’est... on n’en sait trop rien pourquoi. Pour la même raison je pense qu’elle a protégé les infamies de son frère, et qu’elle a laissé pendant plus de six mois ce pauvre Paul dans les plus cruelles incertitudes en recevant de lui tous les jours des lettres qui fendaient l’âme.
Vidíte, je to stvoření k rozdrcení!... tak vás ta krutost z netečnosti pobuřuje!! Paulovi na pomoc nešla, protože se bála procesu; teď se nevrací, protože ji drží proces. Jednoho dne poslal Alexandre takovou depeši, že jsme si myslely, a ona také, že Paul umírá, byla jsem z toho otřesena čtyřicet osm hodin, a ona čekala čtrnáct dní, než se rozhodla.
Voyez-vous c’est une créature à écraser !... tellement cette cruauté par inertie vous révolte !! Pour ne pas aller au secours de Paul c’était qu’elle avait peur du procès, pour ne pas revenir à présent c’est que le procès la retient. Un jour Alexandre a envoyé une dépêche telle que nous avons pensé, elle aussi que Paul était à toute extrémité, j’en ai été bouleversée pendant quarante-huit heures, et elle a attendu quinze jours pour se décider.
Ach! U všech čertů! To je žena, kterou bych raději měla zlou a zkaženou, než jaká je!
Ah ! sacré nom de Dieu ! En voilà une femme que j’aimerais mieux méchante et vicieuse que comme elle est !
Přes své rozhořčení čtu „Flamarande“, což je to nejlepší, co autorka napsala. Služebnictvo je na svém místě a kniha je výtečná. Popisy dětí rozechvěly ve mně strunu... možná mateřskou... v každém případě jsem poprvé v životě pochopila, že člověk cítí štěstí z toho, že má dítě, musela jsem dojetím zavřít oči a myslela jsem na Cassagnaca. Ale to všechno trvalo jen okamžik.
Malgré mon indignation je lis “Flamarande” qui est ce que l’auteur a fait de mieux. Les domestiques sont à leur place et le livre est exquis. Les descriptions d’enfants ont fait vibrer chez moi la corde... maternelle peut-être... en tous cas pour la première fois de ma vie j’ai compris qu’on éprouve du bonheur d’avoir un enfant, j’ai dû fermer les yeux d’attendrissement et j’ai pensé à Cassagnac. Mais tout cela n’a duré qu’un instant.
Patřím k těm, kdo se musejí spokojit s útržky citů...
Je suis de ceux qui doivent se contenter de lambeaux de sentiments...
Protože čtu velmi rychle, dočetla jsem tu knihu, která je tak půvabná, že budu číst „Dva bratry“, jimiž tento román končí.
Lisant très vite j’ai fini ce livre qui est si charmant que je vais lire “Les deux frères” qui terminent ce roman.