❦
Úterý 4. ledna 1881
Dobromyslné posměšky, s nimiž nejpovolanější novináři mluví o rovnosti žen, o možnosti, aby ženy řekly či udělaly něco rozumného, mě uvrhují do nesmírné sklíčenosti. Je to prostě odporné. Dříve se nemluvilo jinak o právech „poddaného“.Mardi 4 janvier 1881
Víte, jak je mi ta myšlenka drahá, usuďte, jak mě bolí pohrdání lidí vážených, ctihodných, vlivných.
Vous savez combien cete idée m’est chère, jugez ce que les mépris de gens sérieux, respectables, influents, me font de peine.
A přece ani na okamžik nepochybuji o svých pravdách a o našich právech... Jak je výsměch strašlivá a zrádná zbraň...
Pourtant je ne doute pas un instant de mes vérités et de nos droits... Que la moquerie est une arme terrible et perfide...
Tady je článek od Cassagnaca, neudělám vám tu urážku a nebudu vám vysvětlovat, co je na něm převlékání kabátu, a hlavně co je na něm nelogického a dětinského. „Republikán“, „požitkář“, „tlusté břicho“, jak je to inteligentní a duchaplné, opakované ob den už pět nebo šest let. A ty hlouposti v posledních řádcích!
Voici un article de Cassagnac, je ne vous ferai pas l’injure de vous expliquer ce qu’il a de palinodique, et surtout d’illogique et d’enfantin. “Républicain”, “voluptueux », “gros ventre”, comme c’est intelligent et spirituel répété tous les deux jours depuis cinq ou six ans. Et les inepties des dernières lignes !
Dnes večer Saint-Amand... Měla jsem tu hloupost ukázat mu skicu svého obrazu, nahý model ho naprosto pohoršuje.
Saint Amand ce soir... J’ai eu la bêtise de lui montrer le croquis de mon tableau, le modèle nu le choque absolument.
Zkrátka, to všechno mě nudí.
Enfin, tout cela m’ennuie.