Sobota 1. ledna 1881

Jdu do ateliéru udělat skicu, jsem tam docela sama, přichází Julian; Amélie nás zastihne, jak si velmi milo povídáme, Julian mě škádlí kvůli Tonymu.
Navštívenky od Caillase, de Plancyho, Loghadèse (tureckého atašé), Gabriela (z Berlína), kytice od starého Géryho z Nice. Safiánový zápisník s monogramem a korunkou a stříbrnou tužkou od staré Gaviniové, která dostává na oplátku malý peřový mufek. Dala jsem Amélii kytičku ke korsáži a ona mě dvakrát políbila, a protože jsme byly samy, vyptávala jsem se jí na to, jak se její láska vyvíjí, jak začala, a ona mi to vypráví. Trvá to už šest let, bez jakékoli změny. Poznává jeho krok na schodech i způsob, jakým otvírá dveře ateliéru, a pokaždé ji to zasáhne jako v prvních dnech. Chápu to, kdyby tomu bylo jinak, už by to nebylo ono. Říká se, že si člověk zvykne, že pocity vyblednou, vidíte však, že je to omyl, a láska, která se mění nebo se ochočuje, není ta pravá.
Hrozila bych se změny. Jen málo lidí je dost šťastných, aby zakusili lásku pravou, která je věčná i tehdy, není-li opětována. Obvykle je člověk neschopen cítit tak úplný cit, nebo ho od něj něco odvádí či mu v něm brání, a spokojí se s útržky, a ty se mění; proto mnozí lidé krčí rameny, když se mluví o lásce věčné nebo jediné, což je dost odlišné a velmi vzácné.
[Pravá láska nemusí být věčná, ale je vždy jediná; lásky falešné či lehké už člověk nezakouší.]
U Gaviniové a u Brimontové. V posledních dnech se strhl strašný povyk kolem Girardina a paní de Brimontové, již paní Grosová, vdova Duvergier de Hauranne, obviňuje ze špionáže ve prospěch Pruska. Zkrátka nesmysly, ale urážky. Girardin se ve Sněmovně dočkal plného zadostiučinění.
Co se týče staré Brimontové, strašlivě uražené, její synovec pan d’Infreville, kterého nám představuje, se bude bít s manželem té vdovy, jak říká Girardin. Sešla se čestná porota z členů Jockey Clubu, aby rozhodla, zda měl d’Infreville právo bít se za ni, či nikoli, a rozhodla, že ano.
Svědky jsou hrabě de Brimont, příbuzný vikomtesy, a Paul d’Abzac. Je to všechno podrobně v novinách a říká se také, že se manžel sám bít nemůže vzhledem ke stavu slabosti, v němž se nachází. Stejný stav prý jako u Grauxe, který nechtěl přijmout výzvu k souboji od nikoho než od manžela.
Bailleulová na večeři.