Neděle 26. října 1879

Šla jsem si prohlédnout ateliér, který se pronajímá naproti našemu domu, a pak jsem pracovala. Multedo přišel a já jsem mu řekla pár hrubostí, načež máma, teta, Dina a já jdeme na projížďku do Bois.
Mám plstěný klobouk šedobéžové barvy nasazený do čela, nevelký, trochu ve stylu Ludvíka XIII., který mi velmi sluší; jistě proto mě Joseph poctil dlouhým pohledem, ba se ještě otočil, aby si mě lépe prohlédl.
Já jsem seděla schoulená v rohu landau, s hlavou natočenou stejným směrem jako tělo, a mohla jsem proto snést pohled toho cudného mladíka s klidnou lhostejností, u ženy velmi půvabnou.
Protože se Berthe včera pozvala na dnešní večeři, pozvaly jsme i ty, kdo se zrovna naskytli, pány de Tarente a Turquana. Pak Berthina manžela, Bojidara, Alexise a starého knížete. Takže to vypadá, jako bychom se bavili, a vskutku myslím, že se všichni bavili, zvlášť ten výtečný Turquan. Řekla jsem vám už, co je zač markýz de Tarente? Je to velmi hezký tmavovlasý mladík, tanečmistr kotilonů, dobrý tanečník, výtečná rodina; velmi milý, velmi zavedený ve společnosti. Zkrátka je to jeden z těch lepších kousků, které se v tomto oboru vyrábějí.
Žádné jmění, samozřejmě. Musím vám snad říkat, že to pro mě neexistuje?
Strýc de Toulouse vykládá karty zázračně, uhodl Rosalii bezpočet věcí, které nikdo nevěděl, celá se z toho třásla. A pokaždé, když provádí své čáry, se to vyplní. Je snad třeba dodávat, že věci, které předpověděl mně, jsou velmi příjemné?