Úterý 9. září 1879

Nemluvě o Julii Acardové! A chce-li člověk zajít až docela daleko nazpět, zjistí, že milenka vévody z Hamiltonu se jmenovala Amélie Gioia.
Jsem smrtelně smutná, nic se mi nedaří. Nestojí za to žít!
Přichází Blanc a dáváme se do smíchu. Vtom zazvonění, Alexis, na třetí zazvonění přišel starý kníže, a tak utíkám a o pět minut později se vracím do salonu, ohlašujíc se sama: občanka Gambettová! Účes à la Directoire se dvěma stuhami, perly na krku, velké šaty z bílé vlny, pásek pod ňadry. Takhle jsem velmi krásná a dnes večer velmi rozjařená. Oslnivá pleť, jiskřící oči, pohyby šíje jako u dobyvatelky... bůhví proč... Pak přichází Moraës se svým rudým nosem. Já trůním ve svém literárním ateliéru, obdivují mě, dnes večer jsem krásná... a k čemu to!
Robert-Fleury a Julian jsou na venkově. Tento týden dokončím dva nebo tři malé portréty a v pondělí za týden začnu zase chodit do ateliéru.
Ach! Ateliér, ne, to je příliš hloupé.
Mám ráda jméno Joseph. Včera jsem si po dvě jednání myslela, že ho vidím v tmavém vchodu mezi křesly, prohlížela jsem si toho muže skrz lorňon a teprve ve třetím jednání jsem si všimla omylu, a to ještě jen proto, že Hecht řekl, že Joseph nepřišel... Ten falešný Joseph byl hrabě de Brazza, kterého jsem poznala u de Lessepsových a který se dnes cítil povinen vykonat návštěvu kvůli pozornosti, jíž jsem ho poctila. Podobá se Josephovi, ale jako jeho karikatura.
Blanc mi tolik lichotí. Podle něj jich není mnoho takových jako já, vyhrabe historické poznámky, které si dělám s pomocí starých autorů, poznámky, které k nim přidávám, pak jakýsi sešit o římských dějinách a pak práci o ruských dynastiích, ba i tužkou načmáranou poznámku na zdi v temném koutě o prvním demagogu Menestheovi! A protože o všem vím, i o politice a o mužích dneška, blahopřeje mi k tomu se svou námořnickou neotesaností. Člověk by řekl, že zbytek světa je nevědomý a hloupý — mluvím o ženách; diví se, že znám trochu dějin a literatury. Pravda je, že neumím nic tak, jak se to umí ve škole, čtu a zapamatuji si, co mě zaujme.
Co na tom, byť se lichotek obávám, zdá se mi, že mě přítel Zesnulého oceňuje v sebemenších podrobnostech. Kdyby jich byl tucet takových, mé evangelium by vzkvétalo.
Jenže my neznáme nikoho.