Pondělí 8. září 1879

Dnes večer nám Hecht nabídl lóži u jeviště v Opeře. Premiéra Němé z Portici a na září velmi elegantní hlediště. Jsem úžasně prostá, stavím na odiv prostotu a přiléhavé střihy, hlavně živůtek, protože mé přednosti mají dokonalý tvar a jsou velmi roztomilé... Mluvím nesmysly... to proto, že je půl třetí ráno... Hecht poslal své křeslo Josephovi a Joseph do divadla nepřišel. Je to, jako by tam nikdo nebyl, protože jsem při oblékání na toho hlupáčka myslela. Hecht nám chce uspořádat u sebe večeři s radikály. Jenže Gambetta není v Paříži.
Da Costa a Hecht zůstali venku a my jsme s sebou vzaly Alexise a zůstali jsme spolu, Dina, on a já, až dosud.
Berthe odjela a on nám ji nahrazuje, ale protože jeho jméno začíná na A, baví mě. Vousy mu rostou jako Arnaudovi.
Teta a máma už hodinu spí, ráda bych zůstala vzhůru celou noc, kouřila a říkala nesmysly, protože však víte, že mám čertovsky prořízlý jazyk... zdá se, že to platí o všech počestných ženách... Joseph... to jméno se mi vrací každou minutu... Mám chuť se zamilovat... pod podmínkou, že je někdo zamilovaný do mě. Mám chuť na takovou obyčejnou maličkost, na velmi mladého a hloupoučkého muže. Snila jsem o velkých vášních, ale už je nechci... dnes večer. S Josephem by to byla zábava. Chtěl si vzít nějakou kurtizánu a jeho matka, ta nádherná paní Arnaudová, měla co dělat, aby tomu sladkému spojení zabránila. Je to ostatně dítě, jednadvacet, dvaadvacet let, ani ne... chudák... pila jsem jen limonádu a jsem velmi veselá... No tedy, není s kým si popovídat... Vy, přemilovaní čtenáři — jenže nás dělí padesát let. Tenhle deník je můj život. Bude to zábava, ta večeře u Hechta... velmi komická. Kdyby tam aspoň byl A...rnaud. Vzpomínáte si na naši nicejskou písničku s Bihovetzem, řečeným generál Bibi, a na mé půvaby?
Ach! to je věru s podivem
Ach! to je věru překvapivé
Kdo! mi poví jak
Skon! čí ten výjev
Ach! to je věru s podivem
Ach! to je věru a tak dále...
Zpívali jsme si to celý den.
Ó Záhadný Emile, ó léto v Nice, ó vrcholné jaro mého mládí! Je to hloupé, ale je to kouzelné.
Těch padesát let rozhovoru rozhodně nepřeje, vázne. Dobrou noc.
Nejsem šťastná.

Poznámky

Pozn. překl.: Opera Daniela Aubera z roku 1828 s revolučním námětem. ↩