Středa, 1. ledna 1879

Pan de Morgan poslal bonboniéru.
Ráno jsem pracovala a pak jsme objížděly návštěvy.
Roztomilá příhoda u Gaviniových. A tu vejde Janvier de la Motte otec, který, jak známo, je mladší a hezčí než jeho syn, můj bývalý nápadník. Políbí Madame Gaviniovou a dá se do vyprávění o polibcích, které rozdal paním Rouherové, de la Valette a tak dále, a přitom se směje a [rozplývá] jako mladík, jímž je. A protože máma povídá, že žena musí na začátku roku políbit muže, aby byla šťastná, vrhne se jí do náruče, líbá ji a nechává se od ní líbat. Kohokoli jiného by měli za blázna, ale ten starý šarlatán je v pařížské společnosti tak oblíbený, že se na něj dívají, jako se v jeho městě dívali na našeho ubohého Walitského, který tam uléhal na všechny pohovky a líbal všechny ženy.
Křivdila jsem otci, když jsem ho házela do jednoho pytle se synem: otec je duchaplný.
Zdálo se mi o Cassagnacovi a o Blancovi. První den roku 1878 začal velmi dobře, a přesto [se tento den] během roku jen zřídka připomněl. Což dokazuje, že to nedokazuje nic, a protože první den roku 1879 nebyl zrovna šíleně veselý, nedělám si starosti.
Vezmu s sebou de Daillens a jdeme se podívat na Revue v Palais-Royal.

Poznámky

Bonboniéra — ozdobná krabička sladkostí — byla obvyklým novoročním dárkem, jaký si pařížská společnost vyměňovala. ↩