Čtvrtek, 21. listopadu 1878

Breslau namalovala tvář tak věrnou ze života a tak pravdivou, že já, žena, umělkyně, sokyně, jsem zatoužila tu ženskou tvář políbit… tak to asi často bývá s věcmi v životě, člověk se k nim nesmí příliš přiblížit, umazal by si rty a poškodil by tu věc.
Paul, můj nyní jediný bratr a kolos, právě přijel v doprovodu Nadine, Alexandrovy ženy. Je drobná a plavovlasá a je jí osmadvacet, jemu teprve devatenáct, ale člověk by je měl za manžele.
Na cestě potkali jednoho Rusa, který je měl za milence; když Nadine řekla, že cestuje se svým synovcem, šel se na to znovu zeptat Paula, zřejmě v naději, že si budou odporovat.
Je to velmi komické, ten nevinný párek.
Navštívila nás Madame Gaviniová.
Musíme začít zůstávat v neděli doma, Turquan a Filippini přišli a my jsme byly venku.
Robert-Fleury přišel dnes večer do ateliéru. Pořád to jde výborně. Udělala jsem „úžasné pokroky“.
Tento týden budu díky našim Rusům pracovat jen ráno a večer.