Středa, 20. listopadu 1878

Dnes večer jsem po koupeli najednou tak zkrásněla, že jsem se na sebe dvacet minut dívala. Jsem si jistá, že kdybych se byla někde ukázala, měla bych s dnešní tváří úspěch.
Pleť naprosto oslnivá a tak jemná, tak něžná, tváře sotva narůžovělé; co se sytosti týče, mají ji jen rty a obočí s očima.
A pomyslet, že to není k ničemu! Bude to k něčemu… ale hanebné je, že to všechno musí zvadnout, seschnout jako pergamen a zemřít!
Prosím vás, nemyslete si, že jsem slepá; když vypadám špatně, dobře to vidím, věřte mi; a je to poprvé za hodně dlouhou dobu, co jsem hezká.
Malba pohlcuje všechno.