Neděle, 3. listopadu 1878

Malý Gavini (synovec) byl u poslance Eschassériauxe mladšího požádat o lístky, a snad je naděje.
Zašla jsem pro starou Gaviniovou; měla návštěvu, jakousi paní de Marcilly, které mě představili, tak jako mě včera představili paní de Balincourt. Máma, Dina, ta dáma a já se procházíme spolu. Chtějí mě provdat, ale aby mě nevyužili k obohacení nějakého pána, prohlašuji jasně, že se ráda a s radostí provdám, ale jen pod podmínkou, že bude bohatý, ve skvělém postavení a krásný, anebo to bude muž inteligentní, výjimečný a tak dále. Co se povahy týče, i kdyby to byl ďábel, s tím už si poradím.
V hudbě markýze d’Ivry je mnoho citu. Je celý prodchnut Shakespearovým „Romeem a Julií“, zbožňuje ho, a jeho hudba je rozkošná, třebaže prostá a při prvním poslechu téměř bezbarvá. Kromě toho jsou výprava a kostýmy dokonalé. Člověk je přímo uprostřed a je to ze života, je to skutečný středověk místo toho, jaký se obvykle předvádí, místo středověku konvenčního, vymyšleného z hlavy, který nudí.
Paní Tarnowská právě odešla; je rozkošná, když vypráví všechny ty drobnosti venkovského života, o sousedkách, sousedech, příbuzných.
To je ale hrozná měšťačka, ta Madame Gaviniová! Mluví o umění tak neuctivě, že už k ní nepůjdu, bude-li o něm přede mnou znovu mluvit. Uvádí dámy Rothschildovy, které doma malují a mají učitele, a říká, že to budu moci dělat také, až se vdám. V tom lhostejném tónu světské dámy, měšťačky, je cosi strašlivě hrubého, co zahanbuje všechny umělecké a vznešené city.
Chápete, uvažuji rozumně a naprosto správně.
Nejprve se pokusím uzavřít sňatek svých snů. Nepodaří-li se mi to, vdám se jako všichni ostatní, s pomocí svého věna. Jsem tedy klidná;
škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
Při vdávání je třeba pamatovat, že to není byt, který se najímá na měsíce, ale dům, který se kupuje. Musí v něm být všechno pohodlí a nelze mávnout rukou nad tím, že pár pokojů chybí, jako v nájemním bytě; a stará ruská tradice říká, že přístavky přinášejí neštěstí.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Roméo et Juliette“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „de chic“ – malířský termín: malba „z hlavy“, bez předlohy a studia. ↩