Úterý 4. června 1878

Městské sídlo za 250 000 franků a vše ostatní — pro mě, která tak miluji svůj domov, své knihy, zápisníky, kalamář... ano — ale nic z toho není! Jsou lidé, kteří mají vše — já nemám nic.
Šla jsem na Výstavu, pak do Bois. Na Výstavě potkáváme markýze de Pascarola z Neapole — a v Bois celý svět.
Marcuard se zřejmě zlobí pro svůj aprílový žert — neboť podruhé už nepřichází.
Večírek pana de Tunis, zástupce ředitele na ministerstvu zahraničních věcí, je ve „Figaru“ a ve dvou dalších novinách. Jsme jmenovány.
Chtěla jsem říci... už si nevzpomínám.
Fio chce, abych zítra šla s ní a jejími blízkými na oběd na Výstavu. Odjíždějí pozítří. Já raději půjdu na Salon s de Daillens a tam si dám schůzku s pány.
Smířila jsem se s tím, že se s Angličany budu nudit — neboť měli jít do sněmovny a já bych šla s nimi — ale odjíždějí pozítří, tedy žádný Versailles. Nemusím tedy přinášet oběti.
Myslím, že udělám nějakou práci... už se tím zabývám... v Německu budu mít čas psát — možná ještě předtím.