Středa 5. června 1878

Filippini dostal můj dopis příliš pozdě — píše mi o tom. Běžím k de Daillens, pak tisíc pochůzek — pak přijde Fio, líbám ji, dávám jí fotografie — a na Výstavu s ní [ne]jdu.
Ale jdu na Salon s de Daillens — ta vtipkuje až příliš — jinak je dost zábavná.
Pak k Laferrièrovi — to jest předtím: Fio mi zajistí vstupenky skrze paní de Lesseps na sobotu do Versailles. Doktor Michel je pověřen týmž úkolem. Navíc požádám Multeda a Yorke — ta požádá de Tanlay, Lindemanna, třeba i čerta.
V sobotu se projednává Cassagnacova volba — a on se ujímá slova. Hle, malá poznámka z „Figara“:
Pan Paul de Cassagnac se ujímá slova a žádá sněmovnu, aby ráčila
Sloupec druhé strany Figara z 5. června 1878: ve „Zpravodaji ze Sněmovny“ o zasedání 4. června odstavec, v němž pan Paul de Cassagnac žádá, aby projednání zprávy o jeho volbě bylo stanoveno na sobotu
Le Figaro, 5. června 1878, s. 2 — „Zpravodaj ze Sněmovny“ (Albert Millaud), žádost Paula de Cassagnaca gallica.bnf.fr / BnF
stanovit na sobotu projednání zprávy o jeho volbě. Mladému poslanci nejsou tři dny na přípravu obhajoby nijak mnoho — neboť ví, že je odsouzen — a nevěří, že by sněmovna právě jemu odepřela onen skromný odklad, jenž se přiznává i prostým odsouzencům na smrt
S opravdovou laskavostí sněmovna tomuto poslednímu přání vyhovuje a stanoví projednání na sobotu.
Chci jít do Versailles — jako jsem chtěla jít na bál ministerstva zahraničních věcí.
Zítra!.. Ale dnes večer jdu na bál — zítra, uvidíme zítra.

Poznámky

Le Figaro, č. 156, středa 5. června 1878, s. 2 — číst číslo na Gallice (BnF). Zpráva je součástí rubriky „Gazette de la Chambre“ Alberta Millauda o zasedání Sněmovny 4. června 1878. ↩