Pondělí 3. června 1878

Noc beze spánku, práce od osmi hodin a pochůzky od dvou do sedmi večer... chvíli na Salonu, chvíli při hledání městských sídel. A k tomu komunardi (přicházejí každý měsíc). A toto ďábelské zdraví k ničemu neslouží! Tato energie se spotřebovává bez užitku. Pracuji... Ach, to je toho — sedm osm ubohých hodin denně, které na mě nepůsobí víc než sedm osm minut.
Navštívily jsme krásný ateliér — procházela jsem jím a chvěla se rozkoší; pouhý pohled na velký dobře osvětlený ateliér vás přesvědčí, že budete tvořit krásné věci.
A přesto — kdyby se věci obrátily jinak, jaká by to byla okouzlující existence! Viděly jsme architekta, který staví rozkošná městská sídla — malé paláce za málo peněz.
Tak například za 100 000 franků lze mít skvost domu v ulici Fortuny u parku Monceau. Za 250 000 franků tedy zcela slušné městské sídlo — a 100 000 franků na jeho vybavení. To je v našich možnostech: prodejem vily by nám zbývalo ještě asi padesát tisíc franků. Právě tolik, aby to stačilo na první zařízení a pár slavností.
Pak by renty stačily na udržení toho všeho. Na jedné straně mé umění, jež by nezahálelo — na druhé jiné zaměstnání. To vše při rentě 70 až 80 000 franků. Spokojila bych se s takovým životem... ale stůjte! S kým? Myslíte, že by mě tato prostřednost lákala, kdybych si nepředstavovala spojení, které by jí dalo vše, co mohou dát miliony — neurčitou slávu, vzruch, inteligentní a elegantní centrum? V Paříži jsou dva bídníci schopní splnit tyto podmínky.
Znáte je — s jedním z nich by snad bylo cosi jako království v budoucnu — s druhým by se člověk omezil na místo docela dole u trůnu... to nejisté, problematické — ale i kdyby ani to nebylo, vždy by tu bývala existence na výsluní — rušná a zábavná — a navíc jedna malá věc, jež je mnoho... důvěrné štěstí.
S Gambettou by bylo více než 80 000 franků ročně. Sám jich má tolik — a navíc předpokládám, že by při sňatku využil vše, co ukradl, a ty peníze by připsal na účet věna.
S Gambettou, ach! — spousta věcí; dokonce i ten druhý. Chtěla jsem říci: ale Gambetta je ošklivý — jenže protože se stávám nemorální, tento argument již nemá váhu... Zatímco s tím druhým by ostatních nebylo — poněvadž ten druhý by byl jím v Gambettově případě. Hle, takovými žerty se zabývám, místo abych šla spát — je deset hodin a potřebuji to.
Zítra vám vážně sdělím svůj pravý názor — svůj vnitřní názor, který ve mně nevytvořily věci ani lidé. Řeknu to i dnes večer. Cassagnac nebo kdokoli jiný mě může přimět být bonapartistkou či čímkoli jiným navenek — ale v srdci, duši, duchu jsem republikánka.
Zachování titulů; rovnost před zákonem; jakákoli jiná rovnost je nemožná. Úcta ke starým rodům, pocty zahraničním knížatům. Ochrana umění — přepych a elegance.
Tyto dynastie, tito ministři, kteří zapouštějí kořeny a hnijí na místě, zamořují zemi — tyto dvorní protekce... V tom je neštěstí, v tom je zkáza. Zatímco hlava neustále obnovovaná, střídaná — ministerstva často vymetána — úředníci provětráváni — to už je jiná! To dělá zemi růžolící a zdravou a tím pádem schopnou všeho, má-li inteligenci — a té Francouzům nebude scházet.
Republice se vyčítá krev, bláto a tisíc jiných pěkných věcí. Do čerta — pohleďte na počátky všeho, zvláště když polovina kazí, překáží, bojuje. Několik pokusů selhalo — byly napoleonské vzpomínky, byla Svatá Helena. Co je teď... Neplodný pan de Chambord — po něm Orléanové... Orléanové mě nebaví — věci pokleslé, bastardní nikdo nemá rád. Co se Napoleona III. týče, navždy ztratil svůj rod. Nynější republika je pravá — dlouho očekávaná, definitivní — nebeské požehnání, jež konečně přišlo. Co záleží na několika volnomyšlenkářích, kteří existují za každého režimu — co záleží na přemrštěnostech, jichž se užívá k dosažení pravé míry? Přijímá se kdokoli — ale je snad země salon? Ať si straníci vybírají hosty — republika není strana, je to celá země — a čím více k ní přijde lidí, tím více otevře náruč — a až přijdou všichni, nebude ani vyhnanců, ani opuštěných, ani vyvolených — stran nebude. Bude Francie — a pak ti, kdo se proviní, budou potrestáni, ale nikoli zapřeni — jak by to bylo možné?
Poskvrnuje snad zločinec celou zemi — zkazí snad špatný člověk celé město? Vyhneme se mu, potrestáme ho — ale [věta nedokončena]
Prozatím má republika příliš práce na to, aby se zabývala jednotlivci — zabývá se sjednocením všech — a pak, je-li někdo zloděj, dostane svůj trest, ale nikdo mu kvůli tomu neřekne, ať jde k čertu nebo se dá k bonapartistům.
Co je to za stranické myšlenky — žádné takové být nesmějí.
Republikám se klade za zločin, že mají ve svých řadách bídníky — a který národ jich nemá? Republika není salon, není koterie. Kdyby se celá Francie stala legitimistickou nebo imperialistickou — byli by tedy všichni čistí, všichni bezúhonní?
Dobrou noc — žvaním, protože ďábelsky spěchám.

Poznámky

Pozn. překl.: Komunardi — účastníci Pařížské komuny z roku 1871. Roku 1878 se z vyhnanství a deportace vraceli jednotlivě na základě milostí; částečná amnestie přišla až v březnu 1879, úplná v červenci 1880. ↩
Pozn. překl.: Pan de Chambord — Henri, hrabě de Chambord (1820–1883), legitimistický pretendent na francouzský trůn jako Jindřich V.; zemřel bez potomků. ↩