Pátek 18. května 1877

Jsem obluda a ubožačka! Dohánějí mě k zuřivosti a já se ukazuji v té nejohavnější tváři! Walitsky byl při snídani hrubý a má odpověď dala najevo, že biju svět. Vyděšena, aby to nevěřili a neopakovali, nazvala jsem ho „zbabělcem". Ale ti, kdo nejsou zasvěceni do mých každodenních hrůz a záchvatů zuřivosti, neuvidí v tom výbuchu nic jiného než příšernou brutalitu u dívky mého věku. Paní Kondareffová to již pověděla mámě a já nejspíš přejdu do stavu strašáka pro Lisi, které mě budou ukazovat slovy: „Vidíš tamtu, nu! taková budeš i ty, jestli..." nebo: „Nemysli, že ti dovolím to či ono jako Marii atd. atd."
Dlouho jsem zůstala v zahradě hrát na mandolínu, noc je tak krásná... jsem tak nešťastná... Jsem podrážděná až k vzteku a ještě mě dohánějí k zuřivosti! Jen si pomyslete – rozhodli se mi mluvit tónem, jímž se lichotí šíleným. Místo zpěvu mi z hrdla vyšlo několik kapek krve; vyprávěla jsem o tom s jakýmsi triumfem a máma přišla mi říct...
— Rozhodně jsi udělala chybu, že ses nevdala za Audiffreta.
Ale kdybyste si dokázali představit, co bylo v tónu, jímž to bylo řečeno – z přírodovědy, z hygieny... byli byste stejně zuřiví jako já!
Nemajíc v tuto chvíli nic, tvořím si přítomnost listováním tímto deníkem. Je to podivný pocit – nalézat tu po ruce, před očima celou jednu existenci... to nutí analyzovat, uvědomovat si...
Ostatně příhoda s Lardereim je velmi podivná – to jest, byla jsem zamilovaná, a tedy bez rozumu. Neodjela jsem dva dny po jeho příjezdu, jak jsem snad měla udělat, protože tam byly dostihy – ta záminka mě ospravedlňovala. A potom... potom... je to velmi dobře. Víte, jsem velmi trýzněna, když příliš pozdě přijdu na to, co jsem měla udělat...

Poznámky

Pozn. překl.: Vykašlání krve — znepokojivý příznak; patrně jeden z prvních projevů tuberkulózy, která Marii v roce 1884 zabije.
Pozn. překl.: „D'histoire naturelle, d'hygiène" — eufemismus pro věci tělesné/pohlavní; máma radí Marii z klinicky chladného hlediska, jako by šlo o zdravotní doporučení, nikoli o citový vztah.