❦
# Pondělí 19. února 1877
Pondělí 19. února 1877
Lundi 19 février 1877
Dnes ráno jsem jela s Altamurou na koni. Ten muž mi připadá jako podvodník — a přesto vím opak. Vždy vypadá, jako by dělal kozelce — skákal po hlavě — lámal se vejpůl — trochu koktá a říká eou místo I — takže většinou křičí — otevírá ústa — a jako by upadal zpět do sebe v extázi. Je bohatý — má velmi krásné koně jako ty dnešní ráno — podkoního. Aniž by byl velkým pánem — zná téměř celé město — viděla jsem ho mluvit s nejlepšími pány — a navzdory těmto svědectvím svých očí a uší mi připadá, že je to všechno nastrojené — koně jsou z kartónu — jeho přátelé jsou lidé, které platí po hodinách, aby ho zdravili — jeho dům — divadelní dekorace.
J’ai monté à cheval ce matin avec Altamura. Cet homme me semble un escroc et pourtant je sais le contraire. Il a toujours l’air de faire des cabrioles, de piquer des têtes, de se plier en quatre, il bégaie un peu et dit eou au lieu d’I, ce qui le fait crier pour la plupart du temps, ouvrir la bouche et comme retomber sur lui-même en extase. Il est riche, il a des chevaux fort beaux comme ceux de ce matin, un groom; sans être un grand seigneur, il connaît presque toute la ville, je l’ai vu parler avec les meilleurs messieurs et malgré ces témoignages de mes yeux et de mes oreilles il me semble que tout cela est arrangé, que les chevaux sont en carton, ses amis, des gens qu’il paye à l’heure pour le saluer, sa maison, un décor de théâtre.
Tak jako si nemohu hraběte de Mirafiore jinak představit než jak vypravuje vtip se svýma velkýma vykulenýma očima — a v tom samém okamžiku vám krade kapesní šátek. Ten královský syn je k nezaplacení — musí být nejzábavnějším člověkem na světě — to mi ostatně řekl profesor.
C’est comme je ne puis m’imaginer autrement le comte de Mirafiore que racontant une blague avec ses gros yeux en dehors et, en ce moment même, vous volant votre mouchoir de poche. Ce fils de roi est impayable, il doit être l’homme le plus amusant de la terre, c’est ce que m’a dit d’ailleurs le professeur.
A je také hezký — dokonale stavěný — vysoký. Dnes večer tam byli skoro jen on a já — každý s profesorem. Vrátila jsem se na večeři vyčerpána — myslím, že po šedesáti kilometrech jízdy.
Et il est beau aussi, parfaitement bien fait, grand. Ce soir il n’y avait presque que lui et moi, chacun avec professeur; je suis rentrée dîner extenuée, je crois bien après soixante kilomètres de course.
I když jsem se na koni a na Skatingu pobavila, moje trápení nic neztratilo — viděla jsem totiž, jak mi pod oknem projíždějí všechny neapolské kočáry — a neodvážila jsem se ukázat na ulici. Je to jako nemoc — cítím se, jako bych něco ukradla… hlavně po Římě, kde jsme tak veřejně neuspěly na ambasádě a všude — a pak ten maškarní bál, kde jsem dostala ránu přes ruku — byla jsem s princem Mechtcherským. Přijel dnes ráno — aniž by mi chtěl ublížit — bude mluvit, jak si zasloužím — jako o slečnách, které šly na maškarádu… nevím, je-li to skutečně zlé — ale říkám vám, že jsem v takovém stavu, že bych chtěla zemřít.
Si j’ai pris du plaisir à cheval ou au skating, mon tourment n’a rien perdu, car j’ai vu défiler devant ma fenêtre toutes les voitures de Naples et je n’ai pas osé me montrer dans la rue. C’est comme une maladie, je me sens comme si j’avais volé quelque chose... surtout après Rome où nous avons si publiquement échoué à l’ambassade et partout, et puis ce bal masqué où j’ai reçu une claque sur la main, j’étais avec le prince Mechtchersky; il est arrivé ce matin, sans me vouloir du mal il parlera comme je le mérite, comme de demoiselles qui sont allées à la mascarade... je ne sais si c’est vraiment mal mais je vous dis que je suis dans un tel état que je voudrais mourir.
Kdyby nebylo Říma — byly bychom prostě cestovatelky… ale nyní — tato izolace — toto dvojsmyslné zdání — a ta hloupá bílá socha, kterou se každý zabývá — já!
S’il n’y avait pas eu Rome, on serait tout simplement des voyageurs... mais à présent, cet isolement, cet air équivoque, et cette stupide statue blanche dont tout le monde s’occupe, moi !
Ach! Kdyby nebylo Larderela — byla bych už v Paříži — tam mám opory — ale…
Ah ! si n’était Larderel je serais déjà à Paris, là j’ai des appuis, mais...
Dnes mi vyprávěli, že bohatá dědička je do Larderela zamilována… Ještě na Skatingu jsem z toho měla ledové ruce.
On m’a raconté aujourd’hui qu’une riche héritière était éprise de Larderel... J’en ai eu les mains glacées jusqu’au Skating.
Ale tento život mi uzavírá všechny cesty!
Mais cette vie me coupe tous les chemins !
Ach! Pane Bože nebeský — je možné být tím, čím jsem — pro nic — nebo proto, aby se na mě dívali a odvraceli se…
Ah ! Seigneur Dieu du ciel, est-il possible d’être ce que je suis pour rien où pour qu’on me regarde et se détourne..
Kdybych byla zločinkyně — mělo by to jistou pikantnost — ale jsem „slečna, která cestuje s rodinou — je to veliká škoda — ale nepodařilo se jim.“
Si j’étais une criminelle ça aurait un certain piquant, mais je suis « une demoiselle qui voyage avec sa famille, c’est bien dommage, mais ils n’ont pas réussi. »
Ach! Peklo čtyř set ďáblů!
Ah ! Enfer des quatre cents diables !
Moje postavení dovoluje říkat vše, co kdo chce — a hlavně neříkat nic — mlčet o tom jako o lidech, kteří nejsou ani to, ani ono — když předtím probrali osobní přednosti té hloupé bílé figury, která se všude zjevuje a vše dělá!
Ma position permet de dire tout ce qu’on veut et surtout ne rien dire, passer sous silence comme des gens qui ne sont ni ça, ni ça après avoir passé en revue les avantages personnels de la stupide figure blanche qui apparaît partout et fait tout !
Celý vesmír se mi hnusí — Nice — Paříž — i Řím — všichni mi nakonec připadají jako Bruschetti, Angelini… fi — jaká hrůza! A všichni ostatní stejně — Antonelli horší než všichni ostatní. Miluji jen ty, které vidím tady.
Tout l’univers me dégoûte, Nice, Paris et même Rome, tout le monde enfin me fait l’effet de Bruschetti, Angelini... fi quelle horreur ! Et tous les autres de même, Antonelli pire que tous les autres. Je n’aime que ceux que je vois ici.