❦
# Neděle 18. února 1877
Neděle 18. února 1877
Dimanche 18 février 1877
Zítra bude osm dní, co Bijou-bouzouk odjel.
Demain il y aura huit jours que Bijou-bouzouk est parti.
Je dusné počasí protkané deštěm — s Altamurou jen na skok vstoupíme a podíváme se na večeři chudých uprostřed náměstí, kde je Festival…
Il fait un temps lourd entremêlé de pluie, nous ne faisons qu’entrer avec Altamura et voir le dîner des pauvres au milieu de la place où est le Festival...
Přestěhovaly jsme se do mezaninu — kde se nám ostatně bydlí pohodlněji — první a druhé patro má zamluvené princ Karel Pruský, který přijíždí zítra nebo pozítří.
Nous avons déménagé à l’entresol où nous sommes plus à l’aise d’ailleurs, le premier et le second sont retenus pour le prince Charles de Prusse qui arrive demain ou après-demain.
Na Skatingu totéž shromáždění jako včera — nikdo nás nezná — to je celkem zajímavé. Ten, kdo bruslí a dělá tak komická gesta, aby nás všechny bavil — je hrabě de Mirafiore — Larderelův švagr. Zarděla jsem se radostí, když jsem se dozvěděla, že jde o osobu spjatou s Alexandrem Makedonským1.
Au Skating même assemblée qu’hier, personne ne nous connaît, c’est assez intéressant. Celui qui patine et qui fait des gestes si comiques pour nous amuser tous, est le comte de Mirafiore, beau-frère de Larderel. J’ai rougi de plaisir en apprenant que c’est quelqu’un qui touche Alexandre de Macédoine.
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
[Une ligne cancellée.]
Nahoře strop — ze čtyř stran stěny — lampa se stínidlem, v jejímž světle vypadá pokoj nemocně — pak máma — Dina — a ticho…
En haut, le plafond; des quatre côtés des murs, une lampe à abat-jour qui donne à la chambre un air malade, et puis maman et Dina et le silence
Představte si tento život — Tantalova muka: vyjdu — vidím lidi — a ničeho nedosáhnu!!! Ani živá duše — ani slovo od sobě rovných! A samota je po hodině nebo dvou na ulici ještě nesnesitelnější. Zkrátka abych řekla vše — zůstávám ležet. Já — v posteli ve dne i večer — a bez spánku!
Imaginez-vous cette vie, ce supplice de Tantale: je sors je vois du monde et je n’atteins à rien !!! Pas une âme vivante, pas une parole de mes semblables ! La solitude rendue plus insupportable encore par une heure ou deux passées dans la rue. Enfin pour tout dire je reste couchée. Moi, couchée le jour et le soir sans dormir !
„Jaký smutek!“ vykřikla jsem podvacáté, „a takhle mi ubíhají nejkrásnější léta života!“
- Quelle tristesse ! m’écriai-je pour la vingtième fois, et voilà comment se passent les plus belles années de ma vie !
„Ach! Ano — smutně,“ řekla máma.
- Oh ! oui tristement, dit maman.
Je to poprvé, co mi neříká, že žijeme velmi vesele a jako všichni ostatní. Upozorním ji na to a dodám, že kdyby tak mluvila vždycky, nikdy bychom neměly scény. A tváří v tvář té poddajnosti, kdy delší řeči — které by mě snad podržely, protože by mě vyprovokovaly k impertinenci — už nemají smysl, cítím, jak mi odchází celý život — a pláču, aniž by si toho někdo všiml.
C’est la première fois qu’elle ne me dit pas que nous vivons très gaiement et comme tout le monde; je le lui fais observer en ajoutant que si elle avait toujours parlé ainsi nous n’aurions jamais eu de scènes. Et devant cette soumission et cette inutilité de plus longs discours qui m’auraient peut-être soutenue en me rendant impertinente, je sens toute ma vie qui s’en va et je pleure sans qu’on s’en doute.
Přilnula jsem k Larderelovi, jako se trosečník chytá stébla slámy — zabývala jsem se jím do podrobností — tak jako jsem dnes večer studovala ornament pohovky, na níž jsem ležela — z nudy — ze smutku — z beznaděje.
Je me suis attachée à Larderel comme le naufragé s’accroche à un brin de paille; je m’en suis occupée en détail et comme ce soir j’ai étudié les ramages du canapé sur lequel j’étais couchée, par ennui, par tristesse, par désolation.
Proto ani sama nevím, co si myslím. Kdybych byla jako ostatní — city by zaujímaly v mém životě obvyklé místo — ale jsem nešťastná — jsem jako ten vězeň, jenž přilne k pavoukovi jako k lidskému tvoru — sebemenší šílenost mě nadmíru obšťastní — a vzápětí mě pohrouží do bolesti. Larderelův kočí odjel. Hle — smutek.
C’est pour cela que je ne sais pas moi-même ce que je pense. Si j’étais comme les autres les affections tiendraient dans ma vie leur place habituelle, mais je suis malheureuse, je suis comme ce prisonnier qui s’attache à une araignée comme à une créature humaine, la moindre folie me réjouit à l’excès et me plonge ensuite dans la douleur. Le cocher de Larderel est parti. Voilà un chagrin.
Ale Larderel říkal, že se vrátí za dvanáct nebo patnáct dní. Nejsem mu nic — on je mi málo — ale pro tuto chvíli mi byl vším. Bavil se mnou, jako jsem se já bavila jím — jenomže pro něj jsem byla tím, čím je divadelní představení pro toho, kdo do divadla chodí každý den — zatímco já jsem provinciálka, která jednou za rok jde do Opery s růžovými stuhami na klobouku — a mluví o tom až do dne, kdy tam znovu pojede příští rok.
Mais Larderel a dit qu’il reviendrait dans douze ou quinze jours. Je ne lui suis rien, il m’est peu de chose, mais pour le moment il m’était tout. Il s’est amusé de moi comme je me suis amusée de lui, seulement pour lui j’étais ce qu’un spectacle est pour celui qui y va tous les jours, tandis que moi je suis la provinciale qui, une fois par an, va à l’Opera avec des rubans roses à son chapeau et qui en parle jusqu’au jour où elle y retournera de nouveau l’année prochaine.
Nechci jet do Paříže — bylo by to přece konec — ale čekám Larderela — to se mi tak líbí. Proč ho čekat? Nevím — je to rozmar… počkám. A moje hrdost mi říká: to je ubohé — kdyby byl chtěl, zůstal by — proč lnout k lidem, místo abyste počkali, až přilnou oni k vám? A odpovídám své hrdosti: souhlasím s vámi — ale nikdy jsem si nečinila nárok na to, aby byl Larderel po mně šílený — a jakmile je tato pravda stanovena — moje hrdost s tím nemá co dělat — a na nikoho se nezlobím. Prostě se řídím svým rozmarem — nic neočekávám — takže můžete být klidná a neznepokojovat se důsledky. A teď, když je ten dialog u konce, vám povím, co ho vyvolalo. Tohle řekla moje povaha: Víte — já tomu celému nerozumím! Dělala bych vše najednou. Milovat? Pak milovat zcela — nezastavit se před ničím — nevidět nic než svou lásku. Všude extrémy — rychlost — prudkost.
Je ne veux pas aller à Paris, ce serait pourtant une fin, mais j’attends Larderel, il me plaît ainsi. Pourquoi l’attendre ? Je ne sais, c’est un caprice... j’attendrai. Et mon orgueil me dit : c’est misérable, s’il avait voulu il serait resté, pourquoi s’attacher aux gens au lieu d’attendre qu’ils s’attachent à vous ? Et je réponds à mon orgueil: je suis de votre avis, mais je n’ai jamais prétendu à ce que Larderel fût fou de moi et, une fois cette vérité établie, ma fierté n’a rien à faire là dedans et je n’en ai à personne. Je suis tout simplement ma fantaisie, je ne m’attends à rien, aussi vous pouvez rester tranquille et ne pas vous inquiéter des suites. Et ce dialogue terminé, je vous dirai ce qui l’a provoqué, c’est mon caractère qui a dit ceci : Voyez-vous, moi je ne comprends pas tout cela ! Je ferais tout à la fois, moi. Aimer ? Alors aimer tout à fait, ne s’arrêter devant rien, ne rien voir que son amour. Partout les extrêmes, la rapidité, la violence.
Podle mne… přerušuji ho — neboť se chystal říci, co Larderel měl udělat — chystal se říci nějakou ubohost — neboť Larderel nic neřekl — nic neslíbil — nic nedal tušit — dělal, jak chtěl — a není mu co vytknout. Chápete tedy, že to jsem já… kdo… a ne on?
Selon moi... je l’interromps car il allait dire ce que Larderel aurait dû faire, il allait dire une pauvreté, puisque Larderel n’a rien dit, n’a rien promis, n’a rien fait croire, il a fait comme il a voulu et il n’y a ps de reproches à lui faire. Comprenez-donc que c’est moi... qui., et non pas lui ?
Chápeme — ale když jste si, slečno, představovala, že vás ten muž bude milovat…
Nous comprenons, mais comme vous vous êtes imaginé Mademoiselle, que cet homme allait vous aimer...
Ano — představila jsem si to — proto jsem nechala mluvit postavy, které jste právě slyšeli — a hlavně tu poslední, jež prohlásila, že je-li tu láska — chápe ji jen jedním způsobem.
Oui, je me le suis imaginé, c’est pour cela que j’ai laissé parler les personnages que vous venez d’entendre et surtout le dernier qui a déclaré que si amour il y avait, il ne le comprenait que d’une manière.
Padlo jméno Antonelli — působilo to na mě jako špinavá bída — jako vše, co se k němu váže — kardinálové a papež nevyjímaje.
On a prononcé le nom d’Antonelli, cela m’a fait l’effet d’une sale misère, comme tout ce qui s’y rattache, cardinaux et pape compris.
Poznámky
Pozn. red.: „Alexandr Makedonský“ je Mariina žertovná přezdívka pro Larderela (Alessandra), srov. 068.1462; hrabě de Mirafiore, syn Viktora Emanuela II. a Rosy Vercellany, byl jeho švagrem. ↩