❦
# Pátek 16. února 1877
Pátek 16. února 1877
Vendredi 16 février 1877
Nevím, co se sebou — proto dnes ráno v devět hodin jedeme navštívit Castellamare, Sejano, Vico, Sorrento atd. Co se krásy přírody týče — udělala na mě lichotivý dojem — neříkám více — neboť mě to neohromilo — snad i proto, že… vše… celek je tak podivuhodný, že žádná část nebije do očí. Moře bylo modré a klidné — slunce zářilo. Od Castellamaru do Sorrentu jsme si sotva povídaly — jen jsem se čas od času usmívala. Bylo krásné počasí — lazzaroni napůl nazí všude — olivovníky — božský vzduch — lehký vánek, který růžovil tváře — tu a tam květiny — uprostřed zářivé zeleně, kontrastující s modří vody — skály lemující cestu, rovné jako zdi — a přesto v jakési škvíře — nebo spíše na jakési nerovnosti — spící koza.
Je ne sais où me mettre, c’est pour cela que nous allons ce matin à neuf heures visiter Castellamare, Sejano, Vico, Sorrento etc. Ce qui est de la beauté de la nature, elle a fait sur moi une impression flatteuse, je ne dis pas davantage car je n’ai pas été frappée, peut-être même parce que... tout... l’ensemble est si merveilleux qu’aucune partie ne se jette aux yeux. La mer était bleue et calme et le soleil resplendissait: de Castellamare à Sorrento nous avons à peine parlé entre nous, seulement je souriais de temps en temps. Il faisait très beau, des lazzaroni à moitié nus partout, des oliviers, un air divin, une petite brise qui rosissait les joues, ça et là des fleurs, au milieu d’une verdure éclatante tranchant sur le bleu de l’eau; des rochers bordant le chemin qui semblent droits comme des murs et pourtant dans une sorte de crevasse ou plutôt sur une sorte d’aspérité, une chèvre endormie.
Prošly jsme se pěšky po Sorrentu — koupila jsem několik dřevěných předmětů — stále pronásledována rodinnými obrazy.
Nous avons fait une promenade à pied dans Sorrento, j’ai acheté quelques objets en bois, toujours poursuivie par des tableaux de famille.
Když jsme znovu nastupovaly do kočáru, Dina mi pokynula, abych se podívala vpravo… Stařec podpíral miminko, které se pokoušelo chodit… Děti ve mně vyvolávají cosi jako stud.
En remontant en voiture Dina m’a fait signe de regarder à droite... un vieillard soutenait un bébé qui essayait de marcher... Les enfants me causent comme une honte.
Na zpáteční cestě — hovor ještě mizivější — kolem tytéž nádhernosti — ale na témže místě jako koza — místo kozy — rovněž spící muž.
Au retour, encore plus nulle la conversation, tout autour les mêmes splendeurs, mais au même endroit que la chèvre, au lieu de la chèvre, un homme également endormi.
Pan Nasimoff, konzul, přišel podruhé.
M. Nasimoff, consul, est venu pour la deuxième fois.
Večeřela jsem sama — s Larderelem jako přílohou, kterou podávala Rosalie. Zahazuji se, běda!
J’ai dîné seule avec accompagnements de Larderel par Rosalie. Je m’encanaille hélas !
Bylo by lépe ho nepotkat — nechal mě zahlédnout… celý modrý obzor — a nudím se dvojnásobně.
Il aurait mieux valu ne pas le rencontrer, il m’a laissé entrevoir.... un horizon tout bleu et je m’ennuie doublement.
Otupěla jsem pasiánsy — nebudu to už dělat.
Je me suis hébétée par des patiences, je n’en ferai plus.
Ne — poslouchejte — říkejte si, co chcete — ale představit si, že Larderel má… dítě. Já… nevím — ale to na mě působí nejpodivnějším dojmem na světě.
Non, écoutez, tout ce que vous voulez, mais imaginer que Larderel ait... un enfant. Je... je ne sais pas, mais ça me fait l’effet le plus singulier du monde.