❦
Úterý 30. ledna 1877
Zajela jsem si pro svou modelku a malovala jsem až do večera.Mardi 30 janvier 1877 Je suis allée prendre mon modèle et me suis mise à peindre jusqu’au soir.
Moje modelka Olga je ze všech tváří ta nejpekelnější. Ani chvilku klidu, výraz se mění každou minutu a oči provádějí neuvěřitelné kousky.
Mon modèle Olga est la plus infernale des figures. Pas un instant de calme, l’expression change à chaque minute et les yeux se livrent à des manèges incroyables.
Ve zprávě o posledním dni dostihů stojí těchto několik nesmírně hloupých řádků:
Dans le compte rendu du dernier jour des courses on lit ces quelques lignes excessivement stupides :
Novinový výstřižek · Le Sport (Robert Milton), compte rendu du dernier jour des Courses de Nice, janv. 1877V posledním článku jsem psal o dvou slečnách v bílém, v bílé proutěné bryčce tažené bílými koňmi; až potud jsem tedy byl úzkostlivě přesný. V [!’] omylu jsem byl teprve tehdy, když jsem tvrdil, že ty slečny patří do přívětivého světa. Nevěděl jsem totiž, že ty slečny patří k nejlepší ruské společnosti (což jí naprosto nebrání být přívětivou) a že je v landau následovali jejich rodiče. To vše nic neubírá na podivnosti toho spřežení, které nadále přirovnávám, ne-li k věnečku se šlehačkou, tedy aspoň k vanilkovému parfait.
Dans mon dernier article j’ai parlé de deux demoiselles en blanc, dans un panier blanc traîné par des chevaux blancs; jusqu’à là j’étais donc scrupuleusement exact. C’est en disant que ces demoiselles appartenaient au monde aimable que j’ai été dans [!’] erreur. Ce que j’ignorais c’est que ces demoiselles appartiennent au meilleur monde russe (ce qui ne lui empêche pas du tout d’être aimable) et qu’elles étaient suivies par leurs parents dans un landau. Tout cela n’ôte rien à la bizarrerie de l’attelage que je continue à comparer si non à un chou à la crème du moins, à un parfait à la vanille.
Tak už jsem v novinách.
Me voilà dans les journaux.
Meyssner přišel jako včera a stavěli jsme domečky z karet. Přiměla jsem ho, aby pískal, pak jsem mu vyprávěla pohádky, a nakonec jsem se ho zeptala, jestli je ochoten se do mě zamilovat.
Meyssner est venu comme hier et nous avons fait des maisons de cartes. Je l’ai fait siffler puis je lui ai raconté des contes de fées, après quoi je lui ai demandé s’il était disposé à tomber amoureux de moi.
To ho uvedlo do rozpaků, ale můj úsměv byl příliš upřímný, než aby se hned nevzpamatoval. A smáli jsme se!
Cela le rendit confus, mais j’avais un sourire trop franc pour qu’il ne se remit pas de suite. Et nous avons ri !
Je to „mladíček“ mírný, plachý a naivní, a není špatně vychovaný.
C’est un “petit jeune homme” doux et timide et naïf, pas mal élevé.
Mé matky se vracejí z Monaka, kde byly s paní Souvoroffovou; mluvilo se o mně. Kněžna navrhla, že by mě provdala za hraběte Doenhoffa, a teta jí na to velmi zdvořile řekla, že mě nelze brát jako nějakou ubožačku a že jsem ten nejvybíravější a nejpyšnější tvor na světě.
Mes mères reviennent de Monaco où elles étaient avec Mme Souvoroff, on a parlé de moi. La princesse a proposé de me marier avec le comte de Doenhoff, alors ma tante lui dit fort poliment que je ne devais pas être prise pour une petite malheureuse et que j’étais la plus difficile et la plus fière des créatures.
„Pořád se mě ptají, proč chodí v bílém,“ řekla kněžna.
On me demande toujours pourquoi elle est en blanc, dit la princesse.
„Protože se jí to líbí, a mně také,“ odpověděla teta.
Parce que cela lui plaît et à moi aussi, répondit ma tante.
Když se pak kněžna dala do důvěrnějšího rozhovoru, řekla teta s upřímností hodnou mne, že jí je niceská společnost ukradená, že tu nikdy neznala nikoho než konzula, který byl vždy ochoten posloužit, a skrze něho Howardovy; a ostatní že ani od vidění neznají. Zkrátka mluvila velmi dobře a přinejmenším navenek si uchovala velmi slušnou důstojnost. Ostatně teta umí odpovídat a její přísné a smělé způsoby jí zjednávají respekt.
Ensuite comme la princesse entra dans une conversation intime, ma tante avec une franchise digne de moi dit qu’elle se fichait du monde de Nice, qu’elle n’a jamais connu que le consul qui était tout près à servir et par lui les Howard : quant au reste on ne l’a jamais vu. Enfin elle dit fort bien et, du moins en apparence, elle se maintint à une hauteur fort convenable. D’ailleurs ma tante sait répondre et sa manière sévère et hardie la fait respecter.
Ach!
Ah !