❦
Sobota 27. ledna 1877
Jsou věci tak odporné, že ať je člověk sebeodvážnější, váhá je napsat.Samedi 27 janvier 1877 Il y a des choses si odieuses que quelques brave l’on soit on hésite d’écrire.
Byly jsme u Anitchkoffových, malovala jsem s Olgou, a když jsem se projela, abych předvedla svou livrej (ušitou za čtyřiadvacet hodin a velmi krásnou), vrátila jsem se domů připravit se na večer do Opery, kde jsem měla slyšet Faura ve „Favoritce“1.
Nous étions chez les Anitchkoff, j’ai peint avec Olga et après avoir fait un tour pour montrer ma livrée (faite en vingt- quatre heures et fort belle) je suis rentrée pour me préparer à aller ce soir à l’Opéra entendre Faure dans “ La Favorite”.
Pošta přišla jako obvykle, a hle, co jsem si přečetla ve zprávě o dostizích od Roberta Miltona, novináře listu „Sport“2.
La poste arriva comme de coutume, et voilà ce que je lus dans le compte rendu des Courses par Robert Milton le journaliste du “Sport”.
Novinový výstřižek · Le Sport, compte rendu des Courses de Nice par Robert Milton, janv. 1877„Senzaci vzbudilo spřežení dvou dámiček z velmi přívětivého světa; jejich proutěná bryčka byla bílá a napodobovala florentskou slámu, jejich poníci byli bílí a ony samy byly oděny v bílém: pravý věneček se šlehačkou3.“
“L’équipage à sensation a été celui de deux petites dames apartenant au monde très aimable, leur panier était blanc imitant la paille d’Italie, leurs poneys étaient blancs et elles étaient habillées de blanc : un vrai chou à la crème”.
Je zřejmé, že je to napsáno se zlým úmyslem, neboť nás tu každý zná, a kromě toho by za obyčejných okolností nikdo takových výrazů nepoužil. Podivné je, že nejvíc mě raní právě ten věneček se šlehačkou.
Il est évident que c’est écrit avec malice, car chacun nous connaît et puis dans une circonstance ordinaire on n’employerait pas ces expressions. Ce qui est bizarre c’est, c’est le chou à la crème, qui me blesse le plus.
Sotva jsem to dočetla, podala jsem noviny svým matkám a pak jsem si šla obléknout šaty a klobouk, zdrcená a sklíčená.
Aussitôt lu, je passai le journal à mes mères, et alors je suis allée passer une robe et un chapeau, atterrée et navrée.
Je možné hnát zlobu až tak daleko? Je přece zřejmé, že tenhle ubohý Robert Milton nebyl ani oklamán, ani k tomu nebyl puzen vlastní touhou nám uškodit.
Est-il possible de pousser la méchanceté jusque là. Car il est évident que ce pauvre Robert Milton n’a été ni trompé ni poussé à cela par son propre désir de nous nuire.
V mém pokoji se koná narychlo válečná porada: máma se dusí rozhořčením, teta oněměla, Walitský hledá konejšivá slova.
Un rapide conseil se tient dans ma chambre, maman est suffoquée, ma tante muette, Walitsky cherche des adoucissants.
S mámou nasedáme do kočáru a vřítíme se do kanceláře pana Malausseny, našeho advokáta4, prvního advokáta v Nice, muže inteligentního, který sehrál velkou úlohu při připojení Nice k Francii a je ostatně velmi známý.
Maman et moi montons en voiture et nous précipitons dans le cabinet d’études de M. Malaussena, notre avocat, le premier avocat de Nice, homme intelligent et ayant joué un grand rôle dans l’annexion de Nice, très connu du reste.
Jeho názor je týž, jaký jsem předem vyslovila já: přejít to mlčením, anebo si v klidu promluvit s panem de Villemessantem5. Tahat to k soudu nemá smysl. Nikdo nebyl jmenován, a pak je to věc tak choulostivá, že dotknout se jí by bylo hrozné.
Son avis est celui que j’ai émis d’avance. Passer sous silence ou bien parler doucement à M. de Villemessant. Car il n’y a pas à traîner cela en justice. Personne n’a été nommé et puis c’est une matière si délicate qu’y toucher serait chose terrible.
„Kdyby tohle napsali o mé dceři,“ řekl pan Malaussena, „vůbec bych si toho nevšímal. A proč byste se měla trápit tím, co píšou novináři? Mě přece obvinili, že jsem ukradl městu Nice pětadvacet milionů!“
- Si on avait écrit cela de ma fille, dit M. Malaussena, je n’y ferais aucune attention. Et qu’est-ce que vous avez à vous inquiéter de ce que disent les journalistes. On m’a bien accusé d’avoir volé vingt-cinq millions à la ville de Nice ?
Jedeme do hotelu Luxembourg. Kočí pana de Villemessanta nám říká, že je v Monaku.
Nous allons à l’hôtel du Luxembourg. Un cocher de M. de Villemessant nous dit qu’il est à Monaco.
Zítra, ne-li už dnes večer, obejdou noviny celé město. To je opravdu zoufalá situace. Ale do divadla jít musíme. Jedeme tam, zatímco máma odjíždí vlakem do Monaka.
Demain, si ce n’est ce soir, le journal fera le tour de la ville. Voilà une situation vraiment désespérée. Mais il faut aller au théâtre. Nous y allons pendant que maman prend le train pour Monaco.
Jsem tak ohromená, že nevím, jak se na nás dívali. Slečna Collignon byla s námi; napřed bylo třeba tvářit se jako vždycky, abychom potom mohly předstírat, že nic nevíme.
Je suis si abasourdie que je ne sais comment on nous a regardées. Collignon était avec nous, il fallait avant avoir l’air comme toujours pour feindre l’ignorance ensuite.
Faure zpívá obdivuhodně, ale jeho hlas jako by byl už mrtvý.
Faure chante admirablement bien mais sa voix semble une voix morte.
Gautier, který strávil dlouhou chvíli v naší lóži a pomohl nám do kočáru, začíná přejímat Audiffretovy způsoby; příště mu to řeknu.
Gautier qui a passé un long temps dans notre loge et qui nous a mises en voiture prend l’air d’Audiffret, je le lui dirai à la prochaine fois.
Ten náhlý výjezd k Malaussenovi a potom divadlo dojem značně zmírnily.
Cette brusque sortie chez Malaussena, puis le théâtre ont considérablement amorti l’impression.
Nejhorší je, že zítra budu muset jet na dostihy v téže bryčce.
Le plus terrible c’est que demain je devrai aller aux courses avec la même voiture.
Bože, smiluj se nad mou duší a vysvoboď ji z lidských strastí; prosím Tě o to upřímně a s přesvědčením.
Dieu, prenez en pitié mon âme et retirez-là des misères humaines, je Vous le demande en grande sincérité et avec conviction.
Poznámky
Pozn. red.: Jean-Baptiste Faure (1830–1914), nejslavnější francouzský baryton své doby, zde v Donizettiho Favoritce (1840). Také Kernbergerová (2013) jej ztotožňuje s Jean-Baptistem Faurem. ↩
Pozn. red.: „Robert Milton“ byl pseudonym dostihového novináře Alberta de Saint-Albin (1843–1901). Le Sport, „journal des gens du monde“ (list vybrané společnosti), byl pařížský list o dostizích a společenském dění. ↩
Pozn. red.: „Velmi přívětivý svět“ (le monde très aimable) byl eufemismus pro polosvět vydržovaných žen; chou à la crème je věneček z odpalovaného těsta plněný šlehačkou. ↩
Pozn. red.: François Malausséna, niceský advokát a první starosta města po jeho připojení k Francii roku 1860 (v úřadu 1861–1870). ↩
Pozn. red.: Hippolyte de Villemessant (1810–1879), zakladatel a ředitel listu Le Figaro, který trávil zimy na Riviéře. ↩