❦
Pondělí 15. ledna 1877
Kněžna Eristoffová mi píše, že můj otec odjel, že se jí po něm velmi stýská a že mi posílá balík, který přišel z Říma.Lundi 15 janvier 1877 La princesse Eristoff m’écrit que mon père est parti, qu’elle le regrette beaucoup et qu’elle m’envoie le paquet venu de Rome.
Vracím se ze Skatingu zachmuřená. Bruslit je sice velmi pěkné, ale vidět Audiffreta a Bergeraulta, jak nezdraví, to je odporné!!!
Je rentre du Skating morose. Patiner, c’est fort bien, mais voir Audiffret et Bergerault qui ne saluent pas c’est dégoûtant !!!
Paní Anitchkoffová a Zurmüllenová u nás pily čaj; první odjela kočárem, a co se týče druhé, která bydlí skoro vedle, jdeme ji doprovodit — a místo toho dojdeme až k Pelikanovu příbytku, a chráněny dlouhými tmavými plášti trochu natropíme hluku, házíme mu do okna kamínky a lomcujeme okenicemi; pak pokračujeme v cestě a utrušujeme poznámky o těch několika chodcích, kteří nás nepoznávají, protože máme místo klobouků šátky.
Mmes Anitchkoff et Zurmüllen ont pris du thé chez nous, la première s’en alla en voiture, quant à la seconde qui demeure, presque à côté, nous allons la reconduire et, au lieu de cela, poussons jusqu’au logis de Pelikan et profitant de longs manteaux foncés, nous faisons un peu de tapage, jetons des cailloux dans sa fenêtre et secouons les volets; puis on continue son chemin en faisant des remarques sur le peu de passants qui ne nous reconnaissent pas car nous avons des mouchoirs au lieu de chapeaux.
Lidé ze severu! Představte si uprostřed ledna tu nejvlahší a nejrozkošnější noc.
Gens du nord ! Imaginez en plein janvier la plus douce et la plus délicieuse des nuits.
Výsledkem té procházky je naladění k… vzpomínkám.
Cette promenade a pour résultat une disposition envers les... souvenirs.
Listuji svým deníkem z června 1875, naříkám, divím se…
Je feuillette mon journal de juin 1875, je déplore, je m’étonne...
Poměrně zvláštní skutečností je, že nikdy — od prvního dne našeho seznámení s Audiffretem — při žádné rozmluvě, na žádném pikniku — jsem ani na okamžik nepůsobila duchaplně.
Un fait assez curieux à constater c’est que jamais, depuis le premier jour de notre connaissance avec Audiffret, dans aucune conversation, à aucun pique-nique, je n’ai eu un instant l’air d’avoir de l’esprit.
Mluvila jsem málo, špatně, nikdy jsem se k němu neuměla chovat, a tak je to i teď. Takže mě musí mít za hloupou.
Je parlais peu, mal, je n’ai jamais su me conduire avec lui et c’est encore ainsi à présent. De sorte qu’il doit me croire bête.
A teď se obviňuji, že jsem nedokázala udržovat dobré vztahy se všemi těmi pány. Nikdo by nevěřil, jaký vliv má Saëtone. Jednoho večera, kdy u nás byli všichni kromě Audiffreta a já jsem rozmlouvala okouzlujícím způsobem, prosili mě, abych zůstala přes zimu, a dodávali, že ze mě udělají královnu sezóny. Což bylo docela v jejich moci… Víte, co jsem odpověděla?
Voilà que je m’accuse de n’avoir pas su entretenir de bonnes relations avec tous ces messieurs. On ne saurait croire quelle est l’influence de Saëtone. Un soir qu’ils étaient tous chez nous, hormis Audiffret, et que je causais à ravir, ils me supplièrent de rester pour l’hiver en ajoutant qu’ils me feraient la reine de la saison. Ce qui était tout à fait en leur pouvoir... Savez-vous ce que j’ai répondu ?
„To je příliš snadné a nestojí to za to…“
- C’est trop facile et ça ne vaut pas la peine...
Ne, neomlouvejme se — a hle, už zase útočím na svou ubohou osobu, která je i bez toho dost nešťastná.
Non, ne nous excusons pas, voilà que je tombe sur ma pauvre personne qui est bien assez malheureuse sans cela.
Byla jsem dítě. Nikdy jsem nic neviděla zblízka. To je má omluva a poslední vysvětlení. Ach, kdyby se bylo řeklo, ať ho nepředstavují, on by se hnal a v zimě, loni v zimě, by ho představili a to… Dost, dost všech kdyby a ale. Ať je tomu konec. A stejně jako o Antonellim už nechci, abych si o tom sama se sebou povídala…
J’étais une enfant. Je n’avais jamais rien vu de près. Voilà mon excuse et la dernière explication. Ah ! si on avait dit de ne pas le présenter, il courrait et en hiver, l’hiver passé, on le présenterait et ce... Assez, assez de si et de mais. Que cela en reste là. Et comme pour Antonelli je ne veux plus que je m’en parle...
A teď bych najednou ráda strávila karneval v Nice. Bláznovství! V nepřátelském městě, mezi nepřátelskými lidmi. Bláznovství! Ale kam jet?
Voilà que j’ai envie de passer le carnaval à Nice. Folies ! Dans une ville hostile, parmi des gens hostiles. Folies ! Mais où aller ?
Chci zůstat a musím odjet, slyším ten strašlivý hlas, který na mě volá jako na Věčného Žida: Jdi! Jdi!!
Je veux rester et je dois partir, j’entends cette voix terrible qui me crie comme au Juif errant : Marche ! Marche !!
Sotva mi bylo šestnáct, Audiffret přiběhl; chce, aby všechny prošly nejdřív jeho rukama, potom je mu to jedno.
Dès que j’ai eu seize ans Audiffret est accouru, il veut que toutes passent par ses mains avant tout, après cela lui est égal.
Přečetla jsem si znovu girofliovské období; chvílemi se mi trochu sevřelo srdce — to když jsem četla, že byl bledý nebo smutný. A zároveň vidím, jak jsem se podobala všem šestnáctiletým dívkám, jaké popisují knihy.
J’ai relu l’époque giroflienne, par moments mon cœur se serrait un peu, c était lorsque je lisais qu’il était pâle ou triste. Et en même temps je vois combien j’étais semblable à toutes les filles de seize ans qu’on décrit dans les livres.
Ale jisté je, že ať dělám a říkám, co chci, bylo, je a vždycky bude v Audiffretovi něco, co mě přitahuje a znepokojuje. Ať mi udělá cokoli, vždycky mi přesto zůstane podivně milý.
Mais ce qu’il y a de certain c’est que, j’ai beau faire et beau dire il y avait, il y a et il y aura toujours dans Audiffret quelque chose qui m’attire et me trouble. Il me fera tout ce qu’il voudra, il me restera toujours étrangement sympathique quand même.
Každé pondělí se na prefektuře přijímá. Dnes večer je tam hudební večírek. Audiffret zpívá, slečny Howardovy také.
Tous les lundis on reçoit à la Préfecture. Ce soir on y fait de la musique. Audiffret chante, les demoiselles Howard aussi.
Ony chodí všude, ony, k nim jsou lidé zdvořilí! lidé jsou…
Elles vont partout, elles, on est poli avec elles ! on est...
Velký Bože! Vždyť je mi teprve osmnáct, nemám sílu vším pohrdat a chladně se dívat, jak ostatní žijí, zatímco já sama umírám!
Grand Dieu ! Après tout je n’ai que dix-huit ans, je n’ai pas la force de tout mépriser et de voir froidement vivre les autres tandis que je meurs moi-même !
Chtěla jsem něco říct, a místo toho jsem plakala, tváří na koberci, a modlila se k Bohu!
Je voulais dire quelque chose et au lieu de cela j’ai pleuré la face contre le tapis en priant Dieu !
Ach! Ať se nade mnou smiluje, Bože můj, když mě lidé tak trýzní!
Oh ! Qu’Il ait pitié de moi, mon Dieu, puisqu’on me martyrise tant !
Každý hřích najde milosrdenství; jestli jsem spáchala nějaký zločin, musí být odčiněn.
A tout péché miséricorde, si j’ai commis quelque crime il doit être expié.
Ach, ani ta nejkrutější muka nedají tušit, co trpím.
Oh ! jamais les tortures les plus atroces ne donneront une idée de ce que je souffre.
Ach, má bída ve mně budí hrůzu i soucit.
Oh ! ma misère me fait horreur et pitié.
Být tak rozervaná, tolik plakat, tolik naříkat pro věc tak banální!
Etre aussi déchirée, tant pleurer, tant gémir pour une chose aussi banale !
Chodit do společnosti.
Aller dans le monde.
Proč nemohu umřít, místo abych se ponižovala až k slzám!
Que ne puis-je mourir au lieu de m’avilir jusqu’à en pleurer !