Neděle 14. ledna 1877

Tady je dopis, který neposílám a nahrazuji ho tímto:
Vždycky se mi říkalo, že nemám otce. Nechtěla jsem tomu věřit. Teď jsem o tom přesvědčena a dávám vám své čestné slovo nikdyy, že dokud budu živa, nikdy se na vás s ničím neobrátím.
Marie Bashkirtseff
Kdyby se měla říkat pravda, nestačily by na to všechny nadávky světa.
Byla jsem v kostele, pak jsem se procházela s paní Zurmüllenovou a potkala jsem Gautiera, který je velmi pěkný, a na Skatingu Audiffreta, který je rozkošný. Bruslení je jeden z nejpříjemnějších pocitů na světě. Člověk protíná prostor, je méně než pták, ale víc než člověk.
Teta se pořád zabývá svým Sorokou a víc ji znepokojuje jeho lhostejnost ke mně než nějaká nezaplacená směnka.
Záhadný je rozvážný, nikoho odsud si nebere; loni měl paní Maloneovou, rozenou anglickou lady, letos v zimě si začíná brát jednu rakouskou kněžnu. Měl už ženy všech národností, ale po Rakušankách si říkám, jaké bude to nové exotické ovoce?
Pelikan, který u nás strávil večer, si na Skatingu všiml Emila a velice se mu zamlouvá. Když člověk vidí to všeobecné okouzlení, nechá se strhnout k tomu, aby ho zbožňoval. Naštěstí v sobotu odjíždím do… kdo ví?
Na Skatingu jsme se viděli s markýzem Rangonim, se Sommierem a s paní Smelskou a její sestrou slečnou Basilewskou. Jsou to vznešení lidé, kteří se vám nevěší na krk, ale jsou nanejvýš příjemně zdvořilí.
Záhadný je záhadný, dovede si se všemi brát okouzlující volnost a chová se s jakousi originalitou nanejvýš výstřední, ale milou a téměř dětskou. Dnes večer například předvedl pod okny knížete Stirbeye jakýsi tanec a u […] se posadil na vršek nějaké ohrady nebo zdi nebo já už nevím čeho a tak tam seděl, pozoroval obecenstvo a houpal nohama, aniž by to vypadalo jako ty odporné dandyovské pózy.
Budu pokračovat v románu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „chi lo sa?“ ↩