Čtvrtek 11. ledna 1877

Procházeli jsme se s Pelikanem, tím kulhavým, hluchým, nemohoucím, a s paní Zurmüllenovou. Ubohý stařec si namlouvá, že je do té dámy zamilovaný, a Nice ji už pomlouvá. Je to smutné i útěšné.
Bruslím velmi dobře. Tak to muselo být. Lewin si k nám přišel popovídat.
Merjeewsky mě zastihl v jídelně se všemi ostatními, oblečenou jako mnich a s kápí staženou do očí. Byla jsem pochmurná a ten mladík mě přiměl k úsměvu a rozpovídal mě natolik, že jsme pak všichni šli ke mně a až do půlnoci chystali zrcadla na zítřek.
Fortuného zadržují v Rusku! Otec neodpovídá!