❦
Středa 10. ledna 1877
Mercredi 10 janvier 1877
Opsaný dopis · Lettre de Marie à M. Pierret (copie, pas encore envoyée), 10 janvier 1877„Vážený pane,« Monsieur,S hlubokým politováním jsem nucena vrátit se k věci, která se zdála vyjasněna.C’est avec un profond regret que je me vois forcée de revenir sur un sujet qui semblait être éclairci.Po vysvětleních, která jste ráčil podat a jež mi byla předána minulé úterý, telegrafovala jsem do Říma. Jistě jste tušil, že právě z Říma mi byla sdělena vaše údajná slova. Dotyčná osoba podivuhodně trvá na svém.Après les explications que vous avez eu la bonté de donner et qui m’ont été transmises mardi dernier, j’ai télégraphié à Rome. Vous vous êtes sûrement douté que c’est de Rome que m’ont été communiquées vos, soit-disant, paroles. La personne s’obstine étrangement.Jsouc si jista vaší poctivostí, vážený pane, prosím vás tedy, abyste otázku rozhodl tím, že mi dvěma slovy napíšete, co jste v úterý řekl.Sûre de votre bonne foi, Monsieur je vous prierai donc de trancher la question en m’écrivant en deux mots ce que vous avez dit mardi.Doufám, že v této žádosti neuvidíte nic než věc velmi přirozenou, neboť chápete naprostou nemožnost konfrontace zúčastněných stran — jež by, jsouc velmi obtížná, byla zároveň naprosto nepříjemná.J’espère que vous ne verrez dans cette demande rien que de fort naturel, comprenant toute l’impossibilité d’une mise en présence des parties, qui étant fort difficile, serait en même temps parfaitement désagréable.Přijměte, vážený pane, výraz mé dokonalé úcty.Agréez Monsieur l’expression de ma considération distinguée.Marie Bashkirtseff“Marie Bashkirtseff »
Ještě neodeslán — ale bude.
Ce n’est pas encore envoyé, mais le sera.
Nikdo si nedovede představit, jak smutnou mám náladu. Mnišský kostým sice nosím — ale jsem daleka toho, abych přijala i jeho úděl.
Impossible de se faire une idée de ma triste humeur. Je porte bien le costume de moine mais je suis loin d’accepter sa condition.
To je hanebné!
C’est infâme !
A udělala jsem chybu, že jsem šla do Opery poslouchat Donizettiho „Poliuta“.1
Et j’ai eu le tort d’aller à l’Opéra entendre « Le Poliuto » de Donizetti.
Mé bílé šaty se jako obvykle živůtkem velice podobaly selské košili a vlasy jsem měla nedbale stočené a sepnuté za tak, že nechávaly celou hlavu odkrytou, ale zahalovaly šíji [Zrušená slova], aby pak splývaly dvěma velkými kadeřemi na záda; působilo to nápadně prostě. Ani šperk, ani stuha — kromě té, jež mi stahovala pas a vpředu se zapínala přezkou z matného zlata.
Ma toilette blanche comme d’habitude ressemblait fort, quant au corsage, à une chemise de paysanne et mes cheveux étaient négligement enroulés et retenus derrière la laissant toute la tête découverte mais encombrant la nuque [Mots cancellés ] pour retomber ensuite en deux grosses boucles sur le dos; c’était d’une simplicité frappante. Pas un bijou, pas un ruban excepté celui de la ceinture qui me serrait la taille et s’attachait devant par une boucle en or mat.
Jindy bych si myslela, že mě obdivují; dnes večer byl každý pohled urážkou. Hlavně ženy. Ach, jak jsem měla ráda ty, které se na mě nedívaly!
A un autre moment je me serais cru admirée, ce soir chaque regard était une insulte. Surtout les femmes. Oh ! comme j’aimais celles qui ne me regardaient pas.
Pan Pierret seděl v přízemí.
M. Pierret était à l’orchestre.
Audiffret — překrásný — ve své lóži.
Audiffret, excessivement beau, dans sa loge.
Paní Harrisová v lóži prefektury zašla tak daleko, že na nás několikrát ukázala vějířem a přitom cosi tiše říkala prefektovi, panu Darcymu. Teta předvedla tutéž pantomimu a lorňovala tu dámu tak dlouho, až zčervenala a zbledla. Pelikan byl s námi. Galula nás přišel navštívit; vyprávěla jsem mu o Pierretovi, jen jsem místo svého jména dosadila mámino, a utrousila jsem pár slov o našem úpadku, o našem výletu do Říma a o sklíčenosti, která tam vládne kvůli dvornímu smutku, a v černých salonech kvůli smrti kardinála — viděli jsme tam kohosi z jeho rodiny, náramně nespokojeného, neboť byl vyděděn. To všechno velmi případně a nijak hloupě.
Mme Harris, dans la loge de la préfecture alla jusqu’à nous désigner de l’éventail à plusieurs reprises en parlant bas au préfet M. Darcy. Ma tante exécuta la même pantomine et lorgna la dame jusqu’à la faire rougir et pâlir. Pelikan était avec nous. Galula est venu nous voir je lui racontai Pierret en substituant le nom de maman au mien, et touchai quelques mots de notre ruine, de notre excursion à Rome, et de la tristesse qui y règne à cause du deuil de la cour, et dans les salons noirs, de la mort du cardinal, nous avons vu quelqu’un de sa famille fort mécontent car déshérité. Tout cela avec beaucoup d’à-propos et pas bêtement.
Tisíc plánů, tisíc iluzí, tisíc tužeb mě posedá. Čekám na odpověď od otce, poslední. A byla jsem v Rusku… a Nic.
Mille projets, mille illusions, mille désirs, m’obsèdent. J’attends une réponse de mon père, la dernière. Et j’ai été en Russie... et Rien.
Pochybnost, klam, podvod, útlak.2
Dubium, illusio, deceptio, oppressio.
Poznámky
Pozn. red.: „Poliuto“ — opera Gaetana Donizettiho (zkomponována 1838, premiéra 1848); dílo o křesťanském mučedníkovi, jehož témata oběti a osamění temně rezonovala s Mariinou náladou. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Dubium, illusio, deceptio, oppressio.“ — Mariino heslo tohoto sešitu (srov. 5. ledna 1877). ↩