❦
Úterý 9. ledna 1877
Nevím, čím začít — jsem zlomená, zdrcená, hůř než mrtvá. Smrt by byla vysvobozením — nepřivítala bych ji s radostí, plakala bych sama nad sebou… ale skončilo by to naráz, kdežto žijíc umírám každý den.Mardi 9 janvier 1877 Je ne sais par quoi commencer, je suis brisée, anéantie, pis que morte. La mort serait une délivrance, je ne l’accueillerais pas avec bonheur, je me pleurerais... mais ce serait fini en une fois tandis qu’en vivant je meurs tous les jours.
Včera… podívejme, ano — včera jsem čekala na Gambettu a Pierreta — ani jeden nepřišel — ale místo nich polský hrabě. Byla jsem tak skleslá, že jsem mu napovídala hromadu nesmyslů, které ho okouzlily — načež jsem ho pozvala na večeři. Dědeček má svátek a Anitchkoffovi, Pelikan, Broussais a paní Zurmüllenová budou u nás večeřet.
Hier... voyons, oui, hier j’ai attendu Gambetta et Pierret, ni l’un ni l’autre ne sont venus, mais au lieu d’eux le comte polonais. J’étais si abattue que je lui ai dit un tas de sottises qui l’ont enchanté, à la suite de quoi je l’ai invité à dîner. C’est la fête de grand-papa et les Anitchkoff, Pelikan, Broussais et Mme Zurmüllen dîneront chez nous.
Dál jsem tomu mladíkovi vykládala samé výstřednosti a potom se mluvilo o ženách a o mužích. Tvrdila jsem, že muži mají všechny skutečné výsady, tělesné i mravní, a polský hrabě nato mluvil o výšinách, k nimž se ženská duše dokáže povznést. Nepřela jsem se s ním, jen jsem odpověděla, že žena nemůže být ministrem. A že obecně se žena může povznést stát se, povznést jinak než skrze mu jedině skrze muže, kdežto muž může dosáhnout všeho, i když vyjde z ničeho. Nechtěli pochopit, co tím myslím, a začali dokazovat, že žena je určena k jinému životu atd. atd. atd. Vzdalovali se od věci.
J’ai continué à dire des extravagances au petit, et ensuite on a parlé des femmes et des hommes. J’ai soutenu que ces derniers avaient tous les privilèges sérieux, au physique et au moral, alors le comte polonais parla de la hauteur à laquelle l’âme de la femme peut s’élever. Je ne lui contestais pas, seulement j’ai répondu que la femme ne pouvait pas être ministre. Et en général la femme ne pouvait s’élever devenir, s’élever sinon par l’ho que par l’homme, tandis que l’homme pouvait arriver à tout en partant de rien. On ne voulut pas comprendre ma pensée et on se mit à prouver que la femme était destinée à une autre vie, etc. etc. etc. On s’éloignait du sujet.
„A přes to vše,“ řekla jsem závěrem, „žena bude vždy kočím a muž koňmi.“
- Et malgré tout cela, dis-je pour finir, la femme sera toujours le cocher et l’homme les chevaux.
„A kočár!“ zvolali ze všech stran.
- Et la voiture ! s’écria-t-on de toute part.
„To je život. Ostatně — neříkám snad totéž? Muž je síla, žena je rozum.“
- C’est la vie. Aussi, n’est-ce pas ce que je dis. L’homme c’est la force, la femme c’est l’intelligence.
Potom… jsem přednesla několik Chopinových nokturen, a pak — k čemu to všechno?
Ensuite... j’ai dit des noctures de Chopin et puis à quoi bon ?
Ubohý Merjeevsky. Je to krátké a jasné. Zmeškal všechny vlaky a musí přenocovat v Nice…
Pauvre Merjeevsky. C’est court et clair. Il a manqué tous les trains et devra passer la nuit à Nice...
Vyšla jsem nahoru k sobě, svlékla jsem vše — a když jsem se vyplakala jako ta ubožačka, kterou jsem, usnula jsem na zemi.
Je suis montée chez moi, j’ai tout ôté et après avoir pleuré comme une misérable que je suis, je me suis endormie par terre.
Dnes ráno mi dali lístek, který zde uvádím.
Ce matin on m’a donné le billet que voici.
Přirozeně čekám pana Pierreta ve tři hodiny — ne bez lehkého třesu. Oblékla jsem si nový kožich, abych ho zastrašila.
Naturellement, j’attends M. Pierret à trois heures non sans trembler quelque peu. J’avais mis ma nouvelle pelisse pour l’intimider.
Ve tři hodiny vstoupil pan Gustave Pierret do žlutého salónu, kde jsem právě byla. Vysoký tmavovlasý muž — červená víčka, černý vous, upravený zevnějšek.
À trois heures M. Gustave Pierret entra dans le salon jaune où je me trouvais. Un grand brun, paupières rouges, barbe noire, tenue correcte.
„Pojďte dál, pane,“ řekla jsem a vstala.
- Entrez, Monsieur, dis-je en me levant.
„Paní Bashkirtseffová?“ zeptal se.
- Madame Bashkirtseff ? demanda-t-il.
„Ne, pane, její dcera, ale protože je matka indisponována, zastupuji ji já.“
- Non Monsieur, sa fille, mais ma mère étant indisposée c’est moi qui la remplace.
Posadila jsem se a ukázala mu na křeslo…
Je m’assis en lui indiquant un siège...
„Jste jistě…, udiven, pane,“ začala jsem chvějícím se hlasem a ruce mi neklidně těkaly.
- Vous êtes sans doute..., étonné, Monsieur, commençais-je d’une voix tremblante et les mains inquiètes.
„Madam…“
- Madame...
„Když mě neznáte…“
- Ne me connaissant pas...
„Opravdu nemám tu čest vás znát, je to poprvé, co si k vaší tváři přiřazuji jméno…“
- En effet je n’ai pas l’honneur de vous connaître, c’est la première fois que je mets votre nom sur votre visage...
„Jak to, pane, vy mě neznáte?“
- Comment Monsieur, vous ne me connaissez pas ?
„Vůbec ne.“
- Du tout.
„Ani mou rodinu?“
- Ni ma famille ?
„Ani vaši rodinu.“
- Ni votre famille.
„A nikdy jste mě neviděl?“
- Et vous ne m’avez jamais vue ?
„Ale ano… myslím, že jsem měl tu čest… jednou v divadle…“
- Si... je crois avoir eu l’honneur... une fois au théâtre...
„Ach!“
- Ah !
„Ale…“
- Mais...
„To je tím podivnější, a hned uvidíte proč.“
- C’est d’autant plus étonnant et vous allez le voir tout à l’heure.
„Ale, madam… madam, nebo slečno?“
- Mais Madame... Madame ou Mademoiselle ?
„Slečno.“
- Mademoiselle.
„Jsem dost v rozpacích, pane. Ostatně… budu mluvit otevřeně, vždyť proto tu jsme. Nejprve jsem se informovala, kdo jste. Odpověděli mi, že pan Pierret je dobře vychovaný a slušný člověk. Teprve potom vám matka napsala. To vám nic nevysvětluje? Počkejte.“
Je suis assez embarrassée Monsieur. D’ailleurs... je vais parler franchement, puisque c’est pour cela que nous sommes là. D’abord je me suis informée, qui vous étiez. On m’a répondu que M. Pierret était un homme bien élevé et comme il faut. C’est alors que ma mère vous a écrit. Tout cela ne vous explique rien ? Attendez.
„Poslouchám, slečno.“
- J’écoute, Mademoiselle.
„Takže, pane, ještě jednou: trváte na tom, že nás neznáte ani od vidění, ani podle jména?“
- Ainsi, Monsieur encore une fois vous persistez à dire que vous ne nous connaissez ni de vue ni de nom ?
„Kromě těch dvou případů, jednou v divadle, podruhé na promenádě, ano, slečno.“
- Sauf les deux fois, une au théâtre, l’autre à la Promenade, oui, Mademoiselle.
„Ach! výborně, to nám vysvětlení nadmíru usnadní. Když mě neznáte, nemohl jste říct to, co… jste řekl.“
- Ah ! fort bien, et voilà qui rendra notre explication on ne peut plus facile. Puisque vous ne me connaissez pas vous n’avez pas pu dire ce que... vous avez dit.
„Já jsem něco řekl? Já? A copak, slečno? Opakuji vám znovu, že nerozumím…“
- J’ai dit quelque chose ? Moi, qu’est-ce donc, Mademoiselle ? Je vous répète encore que je ne comprends pas...
„Hned porozumíte. Jde o tohle. Jednou jste se procházel s osobou, která nás pozdravila.“
- Vous comprendrez tout à l’heure. Voilà l’affaire. Vous vous promeniez un jour avec une personne qui nous a salués.
„‚Jak to!‘ řekl jste, ‚vy tyhle lidi znáte?‘ ‚Ano,‘ odpověděli vám. ‚Ale,‘ pokračoval jste, ‚víte, co jsou zač? Žijí z cizích peněz, nemají ani groš, nikomu neplatí…‘“
- « Comment ! avez-vous dit, vous connaissez ces gens-là ? » « Oui » vous a-t-on répondu. Mais, avez-vous repris savez-vous ce qu’ils sont ? Ils vivent avec l’argent des autres ils n’ont pas le sou, ils ne payent personne...
„Ach! slečno.“
- Oh ! Mademoiselle.
„Klamou nešťastné dělníky…“
- Ils trompent les malheureux ouvriers...
„Dovolte…“
- Permettez...
„Mají samé soudy.“
- Ils n’ont que des procès.
„Promiňte…“
- Pardon...
„Samé aféry…“
- Des histoires...
„Slečno…“
- Mademoiselle...
„S policií…“
- Avec la police...
„Ach! slečno, jak to! Že jsem tohle řekl? To není možné. Jsem velmi skoupý na slovo a před čtyřmi lety mi ochrnul jazyk, jsou chvíle, kdy vůbec nemohu mluvit…“
- Oh ! Mademoiselle, comment ! J’ai dit cela. Ce n’est pas possible. Je suis très sobre de parole et il y a quatre ans j’ai été paralysé de la langue, il y a des moments où je ne peux pas du tout parler...
„Zdá se, že to nebylo v takové chvíli, ale zkrátka, osobou, která mi to opakovala, jsem si jistá stejně jako sama sebou, takže v tomto bodě nemůže být pochyb. Jde tedy o to zjistit, jestli jste opravdu pan Pierret.“
- Il paraît que ce n’a pas été dans un moment pareil mais enfin, je suis aussi sûre de la personne qui m’a répété ceci que de moi-même, ainsi il ne peut y avoir de doute sur ce point. Il s’agit donc de savoir, au juste, si vous êtes Monsieur Pierret.
„Ano, slečno.“
- Oui Mademoiselle.
„Bydlíte v Jardin Public č. 1.“
- Vous demeurez au Jardin Public n° 1.
„Opravdu.“
- En effet.
„Se strýcem a tetou?“
- Avec votre oncle et votre tante ?
„Je to tak.“
- C’est exact.
„Jste vdovec?“
- Vous êtes veuf ?
„Ano, slečno, jsem vdovec… ano, vdovec.“
- Oui, Mademoiselle je suis veuf... oui, veuf.
„Pak jste to vy.“
- Alors c’est vous.
„Ale vždyť vás neznám!“
- Mais puisque je ne vous connais pas !
„To celou věc jen činí podivnější…“
- Cela ajoute à la bizarrerie de la chose...
„Nikdy jsem o vaší rodině nic neřekl; pokud jde o vás, slečno, viděl jsem vás jednou večer v Opeře v kostýmu skoro stejném, jako je tento, a řekl jsem, že se podobáte Velledě, to je naprosto všechno.“
- Je n’ai jamais rien dit de votre famille, quant à vous Mademoiselle, je vous ai vue un soir à l’Opéra avec un costume à peu près semblable à celui-ci et j’ai dit que vous ressembliez à la Velléda, c’est absolument tout.
„Vidíte, jak je to podivné, a já se vám chystala říct: Hlas lidu, hlas Boží, ale s tímhle hlasem se nesmí zaměňovat hlas propuštěných sloužících a dodavatelů, kteří šidili na účtech…“
- Voyez, comme c’est étrange et moi qui me préparais à vous dire : La voix du peuple est la voix de Dieu, mais il ne faut pas confondre avec cette voix-là, celle des domestiques chassés et des fournisseurs qui ont triché dans leurs notes...
„Ale já jsem se sloužícími nikdy nic neměl…“
- Mais je n’ai jamais eu de rapports avec les domestiques...
„Tomu věřím.“
- Je le crois
„Strýc s tetou přijeli z Paříže se třemi pařížskými sloužícími a s těmi z Nice jsme nikdy nic neměli.“
- Mon oncle et ma tante sont arrivés de Paris avec trois domestiques de Paris et nous n’avons jamais eu affaire avec ceux de Nice
„Čím dál podivnější, že jste, ač tak rozhodně popíráte, řekl věci tak… podivné… Jistě tedy existuje jiný pan Pierret, a tomu jinému jsem chtěla říct, jak je to špatné a nedůstojné pomlouvat lidi, které člověk nezná! Možná jsem rozkošná, dobrá, něžná, božská, stejně jako celá moje rodina, a vy, pane, spoléháte na hanebné lidi a ponižujete se k tomu, že opakujete ničemnosti. Ach! pane, jak je to nedůstojné slušného a čestného muže! Myslela jsem tedy, že ten pan Pierret, až uvidí, jak mluvím tak lidsky a tak poctivě, bude litovat, že šířil strašlivé pomluvy o lidech velmi příjemných… snad, a kteří mu nikdy nic neudělali.“
- De plus en plus étrange que, niant si positivement, vous ayez dit des choses aussi... étranges... Sans doute, il y a un autre Monsieur Pierret, et c’est à cet autre que je voulais dire : que c’est mal et peu digne de médire sans connaître ! Peut-être suis-je adorable, bonne, douce, divine, ainsi que toute ma famille, et vous, Monsieur, vous fiant a des gens infâmes, vous vous abaissez jusqu’à répéter des vilenies. Ah ! Monsieur que c’est peu digne d’un homme comme il faut et d’un honnête homme ! J’ai pensé donc, que ce Monsieur Pierret me voyant parler si humainement et si honnêtement serait fâché d’avoir répandu des calomnies affreuses sur le compte de gens fort agréables... peut-être et qui ne lui ont jamais rien fait.
„Divím se jen, slečno, kdo vám tohle mohl říct. Nechodím do společnosti, skoro nikoho tu neznám. Jednoho ruského pána, generála Wolfa, s nímž se občas procházím, a pak tři Francouze. Kdo vám tedy tohle řekl, slečno?“
- Je m’étonne, seulement, Mademoiselle, qui a pu vous dire cela. Je ne vais pas dans le monde, je connais presque personne ici. Un monsieur russe, le général Wolf avec lequel je me promène quelquefois et puis trois Français. Qui donc vous a dit ces choses Mademoiselle ?
„Pochopíte, pane, že to jméno chci zamlčet. Mohu vám říct jen tolik, že si… tou osobou jsem jistá stejně jako sama sebou. A teď, prosím, přejdeme k věci, která se týká zvlášť mě.“
- Vous comprendrez, Monsieur, que je veuille taire le nom. Tout ce que je puis vous dire c’est que je suis aussi sûre de... cette personne que de moi-même. Et à présent nous allons, s’il vous plait, passer à un sujet qui me concerne particulièrement.
„Vás, slečno?“
- Vous, Mademoiselle ?
„Mě, pane. Znáte, nebo znal jste kardinála Antonelliho?“
- Moi Monsieur. Connaissez-vous ou avez vous connu le Cardinal Antonelli?
„Nikdy!“
- Jamais !
„Ani jeho rodinu, nebo některého z jeho přátel, nikdy jste mu nepsal?“
- Ni sa famille, ou quelqu’un de ses amis, vous ne lui avez jamais écrit ?
„Nikdy, slečno. Nikdy!“
- Jamais, Mademoiselle. Jamais !
„Ach! jak je to tedy podivné. Víte, co jste řekl?“
- Oh ! que c’est donc étrange. Savez-vous ce que vous avez dit ?
„Já jsem řekl?“
- J’ai dit ?
„Ano, řekl jste tohle: ‚Ta dívka je půvabná‘, slyšíte, pane?“
- Oui, vous avez dit ceci : la jeune fille est charmante, entendez-vous, Monsieur ?
Uklonil se a zamumlal procítěný souhlas.
Il s’inclina en murmurant une affirmation bien sentie.
„‚Ale,‘ pokračoval jste, ‚nemá ani groš a její rodina…‘ (zopakoval jste totéž co před chvílí) a ještě jste řekl: ‚Dal jsem to na vědomí kardinálovi, který mě sám nebo skrze třetí osobu žádal o informace.‘“
- Mais, avez-vous continué, elle n’a pas le sou et sa famille... (vous avez répété la même chose que tout à l’heure) et, avez-vous encore dit je l’ai fait savoir au cardinal qui me demandait, lui-même ou par une personne tierce, des renseignements.
„Ale nikdy, slečno! Nikdy v životě! To všechno slyším poprvé!“
- Mais jamais, Mademoiselle ! Jamais de la vie ! C’est pour la première fois que j’entends tout cela !
„Musíte tedy vědět, pane, že loni v zimě se jednalo o sňatku mezi mnou a kardinálovým synovcem a že já jsem dostala rozmar — a těch mám nekonečně — tuto výhodnou partii odmítnout. Odmítnutí, kterému spousta lidí tvrdošíjně nechce uvěřit. Ale o to tu nejde, a dokonce mám za to, že zabíhám do zbytečných podrobností, ale když už teď hrajeme jakousi frašku, řekněme si ty nejneobyčejnější věci.“
- Or, il faut que vous sachiez Monsieur, que l’hiver passé il y a eu question d’un mariage entre Moi et le neveu du cardinal, et que moi, j’ai eu le caprice, j’en ai infiniment de refuser cet avantageux parti. Refus que bon nombre de personnes s’obstinent à ne point croire. Mais ceci est hors de question et je trouve même que j’entre dans des détails inutiles mais comme nous jouons en ce moment une sorte de vaudeville, disons les choses les plus extraordinaires.
„Poprvé slyším vše, co mi prokazujete čest říci.“
- C’est pour la première fois que j’entends tout ce que vous me faites l’honneur de me dire.
„Ach! Tím lépe, pane… Příčilo se mi věřit v takovou ničemnost u muže cti. Někdy se také lidé zuřivě pustí do osob, které vůbec neznají. Jak je to špatné, ó, velmi špatné! Zkrátka, pane, když jste to nebyl vy, zbývá mi jen poprosit vás za odpuštění, že jsem vás vyrušila… ale víte, mám ráda, když jsou věci vyjasněny, a myslela jsem, že je lepší — i za cenu, že mě budou mít za výstřední — požádat vás, abyste sem přišel, a promluvit s vámi otevřeně, než sbírat, co se šušká po koutech.“
- Ah ! tant mieux Monsieur... Il me répugnait de croire à une pareille vilenie de la part d’un galant homme. Quelquefois aussi on s’acharne après des personnes qu’on ne connaît pas. Que c’est mal, oh ! bien mal ! Enfin, Monsieur, puisque ce n’est pas vous, il me reste à vous demander pardon de vous avoir dérangé... mais voyez-vous j’aime tirer les choses au net et j’ai pensé qu’il valait mieux, au prix d’être taxée d’extravagance, vous prier de venir ici et de vous parler ouvertement, que d’aller ramasser ce qui se dit dans les coins
„Naprostá pravda, slečno, i já rád jednám otevřeně.“
- Parfaitement vrai, Mademoiselle, moi aussi j’aime procéder ouvertement.
„Promiňte mi tedy, pane, že jsem vás vyrušila; za to, že jsem vás podezírala, se však omlouvat nebudu, neboť jsem neměla ani právo vás podezírat, ani důvod si být vámi jistá, když vás vůbec neznám.“
- Donc, Monsieur, excusez-moi de vous avoir dérangé, quant à m’excuser de vous avoir soupçonné, je n’en ferai rien attendu que je n’avais ni le droit de vous soupçonner ni raison pour être sûre de vous, ne vous connaissant point.
„Zajisté, slečno; pokud jde o vyrušení, jsem naopak velice šťasten, neboť mi to dopřálo štěstí s vámi mluvit.“
- Parfaitement, Mademoiselle, quant au dérangement, je suis au contraire très heureux puisque cela me procure le bonheur de vous parler.
Zmlkla jsem. Vstal.
Je me tus. Il se leva.
„Slečno…“
- Mademoiselle...
„Pane…“
- Monsieur...
Trvalo to všehovšudy čtvrt hodiny nebo dvacet minut.
Cela a duré un quart d’heure ou vingt minutes en tout.
Šla jsem svým podat zprávu o schůzce a Walitský mi hned začal vykládat, co jsem panu Pierretovi měla říct. Je to k smíchu.
J’allai rendre compte de l’entrevue aux miens et aussitôt Walitsky commença de me dire ce que j’aurais dû dire à M. Pierret. C’est risible.
Teta se vracela právě ve chvíli, kdy pan Pierret vycházel ze dveří.
Ma tante rentrait comme M. Pierret sortait de la porte.
„Vypadal, jako by vylezl z horké lázně,“ řekla.
- Il avait l’air de sortir d’un bain chaud, dit-elle.
Vyšly jsme ven a zašly na Skating, abychom dokázaly, že mám abonmá.
Nous sommes sorties et entrées au Skating pour prouver que je suis abonnée.
Večer mě vzali na „Kosiki“, novou operetu od Lecocqa. Seděla jsem v nejtemnějším koutě lóže a nic jsem neviděla, nic neslyšela.
Le soir on m’emmena voir « Kosiki », une nouvelle opérette de Lecocq. Assise dans le coin le plus obscur de la loge je n’ai rien vu, rien entendu.
Generál nás přišel navštívit a shledal mě smutnou.
Le général vint nous voir et me trouva triste.
„V Nice se mnou příliš zabývají,“ řekla jsem mu, „to mě dráždí, je to hanebnost!“
- On s’occupe trop de moi à Nice, lui dis-je, cela m’agace, c’est une infamie !
Místo aby mě uklidnil, utěšoval mě! Radil stejně jako kněžna Souvoroffová ukazovat se s tou Tutcheffovou: „protože všechny hanebnosti vycházejí z jejího domu, je to jediný způsob, jak dokázat, že jsou to pomluvy“.
Au lieu de me rassurer, il me consola ! Il conseilla comme la princesse Souvoroff de se montrer avec la Tutcheff, « puisque toutes les infamies sortent de sa maison, c’est le seul moyen de prouver que ce sont des calomnies ».
Tím utěšováním mě dovedl tak daleko, že bych se byla oběsila tam v lóži, kdybych jen měla v ruce provaz.
En me consolant il fit que je me serais pendue là, dans la loge, si j’avais seulement une corde à la main.
Jsem tak zoufalá, že už ani nedovedu naříkat.
Je suis si désespérée que je ne sais plus me plaindre.