❦
Neděle 7. ledna 1877
Dnes mám vyprávět něco krásného.Dimanche 7 janvier 1877 C’est aujourd’hui que j’ai à raconter quelque chose de beau.
Ráno nic zvláštního — Barnola a Broussais — a pak se dozvídám, že Gambetta je v Nice — a bez váhání mu posílám dopis tohoto znění:
Le matin rien de particulier, Barnola et Broussais et puis j’apprends que Gambetta est à Nice et sans hésiter je lui envoie une lettre ainsi conçue:
Opsaný dopis · Lettre de Marie à un inconnu (copie), 7 janvier 1877„Vážený pane,« MonsieurJistě se nebudete divit, že jste u inteligentní osoby vzbudil tu nejživější touhu poznat vás a hovořit s vámi — proto vás budu zítra celý den očekávat u sebe; promenade des Anglais, 55 bis.Vous ne vous étonnerez sans doute pas d’avoir inspiré à une personne intelligente le plus vif désir de vous connaître et de causer avec vous, aussi vous attendrai-je demain toute la journée chez moi; promenade des Anglais, 55 bis.Přijměte, vážený pane, ujištění o mé hluboké úctě.Recevez Monsieur l’assurance de ma profonde estime.M. Bashkirtseff“M. Bashkirtseff »
Úcta… to k ničemu nezavazuje — vážím si ho, jak si zaslouží, a to je vše.
Estime... ça n’engage à rien, je l’estime ce qu’il vaut et voilà tout.
Pak vyjdeme ven a kousek před rinkem potkáme jednu ruskou dámu a nějakého pána. Ten pán je právě ten, kdo do Říma odpověděl tohle: „dívka je hezká, ale nemají ani groš, všechny klamou, projídají peníze, které jim nepatří a které si půjčují od kdekoho. Jejich tralala platí nešťastní dělníci, kterým ty peníze vyfouknou atd. atd.“ Odkud to vím? Tady to je… Wolf nás jednou pozdravil, když se s tím pánem procházel. „Jak to,“ řekl ten pán, „vy tyhle lidi znáte?“ A pověděl, pravil1, a dodal, že jsem si měla vzít mladého Antonelliho, ale že on psal přímo kardinálovi to, co jsme viděli výše, a ještě víc. Wolf to řekl panu Anitchkoffovi a ten zase, když mluvil s Walitským o Amalii, kterou museli vyhodit kvůli spoustě nepořádností. Pan Anitchkoff tedy řekl Walitskému:
Et puis nous sortons, un peu avant d’arriver au rink on rencontre une dame russe et un monsieur. Ce monsieur est celui-là même qui a répondu à Rome ceci : la jeune fille est bien mais ils n’ont pas le sou, ils trompent tout le monde, mangent un argent qui n’est pas à eux, qu’ils empruntent au premier venu. Leur tra-la-la est payé par les malheureux ouvriers auxquels ils escamotent l’argent, etc. etc. D’où sais-je cela ? Voici... Wolf nous salua un jour se promenant avec ce monsieur. Comment, a-t-il fait, vous connaissez ces gens-là ? Et il dit, dixit, en ajoutant que je devais épouser le jeune Antonelli mais qu’il avait écrit au Cardinal même, ce qu’on a vu plus haut et davantage. Wolf l’a dit à M Anitchkoff et celui-ci en parlant à Walitsky d’Amalia qu’on a dû chasser à cause d’un tas d’irrégularités. M. Anitchkoff, donc, dit à Walitsky :
„Ale jak to, proboha, děláte, že máte pořád nějaké patálie, vždyť vím, že platíte víc, než musíte, a přece…“ — a vyprávěl, co pan Pierret řekl Wolfovi, ale hned se zarazil, protože donášení nesnáší, sám je totiž člověk těch nejpřísnějších zásad.
- Eh comment, bon Dieu, faites-vous pour toujours avoir des affaires, je sais bien que vous payez plus que vous ne devez et pourtant., et il raconta ce qu’avait dit M. Pierret à Wolf, mais se reprit aussitôt car il hait les rapportages étant lui-même un homme des principes les plus sévères.
Tedy toto… Ta stará zpráva k mým trápením nic nepřidala — leda přesvědčení, že nikdo nevěří a nikdy neuvěří, že pohrdám těmi, kteří žádali o mou ruku. Hrabě Bruschetti — boháč — a hrabě Antonelli, synovec kardinálův. Skutečně — pro toho, kdo mě nezná a slyší o vás od lidí jako pan Pierret, jsou tato odmítnutí neuvěřitelná.
Donc voici... cette vieille nouvelle n’a rien ajouté à mes tourments: si ce n’est la conviction que personne ne croit et ne croira jamais que je fasse fi de ceux qui m’ont demandée. Le comte Bruschetti un richard, et le comte Antonelli, neveu du Cardinal. En effet pour qui ne me connaît pas, et qui entend parler de vous par des gens comme M. Pierret, ces refus sont incroyables.
A vy, zatracení čtenáři, to můžete posoudit lépe než kdokoli jiný. Neboť jestli jsem Antonelliho neodmítla, vždycky jsem to měla v úmyslu. Na jeho dopis jsem neodpověděla. Copak to nic není? A když já se urážím pro sebemenší stín, nemá snad on právo vidět v mém mlčení přinejmenším pohrdání? To je přece všední věc. Potom moje depeše z Paříže otázku rozhodla a učinila jí konec. A dále mě udivuje především jedno: jak jsem se mohla chovat tak, jak jsem se chovala, a do té míry zkreslit cit, který ke mně ten chlapec choval?
Et vous, fichus-lecteurs, mieux que personne pouvez juger . Car si je n’ai pas refusé Antonelli j’ai toujours eu l’intention de le faire. Je n’ ai pas répondu à sa lettre. N’est-ce donc rien ? Et puisque je me formalise des moindres ombres, lui n’a-t-il donc pas le droit de voir dans mon silence du mépris tout au moins ? Voilà qui est vulgaire. Ensuite ma dépêche de Paris a tranché la question et y a mis fin. Ensuite, encore, je m’étonne d’une chose surtout: comment ai-je pu me conduire comme je l’ai fait et dénaturer à un tel point le sentiment que ce garçon avait pour moi ?
Ostatně jsem to už řekla. Antonelli mě vychoval, a kdybych z toho neměla všechno, co mám, nikdy bych nevěděla, jak se chovat, protože mi žádná rada, žádné varování k ničemu nejsou. Musím se přesvědčit sama. Jinak bych si pořád myslela: „a kdybych byla jednala podle svého, bylo by to možná stejné, nebo i lepší“.
D’ailleurs je l’ai dit. Antonelli a fait mon éducation, et sans avoir tout ce que j’en ai, je n’aurais jamais su comment me comporter car aucun conseil, aucun avertissement ne me profite. Il faut que je m’assure par moi-même. Autrement je penserais toujours « et si j’avais agi d’après mon idée, c’eût peut-être été la même chose ou mieux ».
Nu hle — ta záležitost je skončena, vysvětlena, vyprávěna. A ať už o Antonellim nemluvím ani sama se sebou. Dost.
Eh bien voilà qui est une affaire finie, expliquée, racontée. Et que je ne me parle plus d’Antonelli. Assez.
Ale hodí se mi vidět pana Pierreta a zeptat se ho na to, co uvidíte — budu-li ho moci spatřit.
Mais il me convient de voir M. Pierret et de lui demander ce que vous verrez si je réussis à le voir.
Běžím k Anitchkoffovým, vyšlapu k nim do druhého patra — nejsou doma. Ostatně by mi stejně nic neřekli. Jdu tedy k Wolfovi (pořád s tetou a Dinou) do třetího patra.
Je cours chez les Anitchkoff, je monte leur deux étages, ils sont sortis. D’ailleurs ils ne me diraient rien. Alors je vais chez Wolf (toujours avec ma tante et Dina) au troisième étage
Zastihneme ho v županu, ale je to jeden z těch mužů, u nichž se na takové hlouposti nehledí. Zatímco se mluvilo o, ptal se mě, jestli jsem neupadla.
Nous le trouvons en robe de chambre, mais c’est un de ces hommes avec lesquels on ne regarde pas à de pareilles bêtises. Pendant qu’on causait du il me demandait si je n’étais pas tombée.
„Ne, pane,“ řekla jsem, „ale jiní dnes upadli, například myslím ten ubohý pan Pierret.“
- Non Monsieur, dis-je, mais d’autres sont tombés aujourd’hui, par exemple ce pauvre M. Pierret je crois.
„Jak to, pan Pierret bruslí?“
- Comment il patine M. Pierret ?
„Myslím, že ano; není to takový vysoký tmavovlasý [Zrušena 3 slova] bydlí v Jardin Public č. I? A jistě je to Nicejec, protože když upadl, uklouzla mu tak strašlivá nicejská kletba, že bych ráda věděla, co je to za pána.“
- Mais je crois que oui, n’est-ce pas un grand brun [Trois mots cancellés] il demeure au jardin public n° I ? Et est sans doute Niçois car en tombant il a laissé échapper un juron niçois tellement formidable que je voudrais bien savoir ce que c’est que ce monsieur.
„Není to Nicejec, je to velmi dobře vychovaný muž a divím se vám. Studoval v Karlsruhe a bydlí opravdu tam, kde říkáte.“
- Il n’est pas niçois, c’est un homme très bien élevé et vous m’étonnez. Il a fait ses études à Karlsruhe, et il demeure effectivement où vous dites.
Hádáte, co jsem měla na srdci, když jsem se vrátila domů. Tentokrát už žádný vztek, ale hluché zoufalství, a přece ne němé.
Vous devinez ce que j’avais au cœur quand je suis rentrée. Plus de rage cette fois, mais un désespoir sourd et point muet.
Okamžitě jsem si dala napudrovat vlasy a oblékla se à la Kateřina II.
Aussitôt je me suis coiffée en poudre, et habillée à la Catherine II.
Připadala jsem si skvostná, a tak jsem sešla k večeři s Pelikanem — a k večeru přišla paní Zurmüllenová, okouzlující popelavá blondýna s obočím nabarveným načerno a pletí bílou jako mléko.
M’ayant trouvé superbe je descendis dîner avec Pelikan et vers le soir arriva Mme Zurmüllen une ravissante blonde cendrée aux sourcils teints en noir, et au teint blanc comme le lait.
Strávili jsme velmi příjemný a klidný večer v přízemí salonech „se skvostným nábytkem“ a u mě.
On a passé une soirée fort agréable et calme dans rez-de-chaussée les salons « aux meubles superbes » et chez moi.
„Přenášíte nás o dvě století nazpět,“ řekl Pelikan, „vy sama i váš byt.“
- Vous nous transportez de deux siècles en arrière - dit Pelikan - vous-même et votre appartement.
Je to pravda, ostatní vedle nás vypadali jako skvrny.
C’est vrai, les autres semblaient des taches.
A hle, už se říká, že se podobám Kateřině. To dělá ten účes a ten vznešený výraz, který dovedu nasadit.
Voilà qu’on trouve que je ressemble à Catherine. C’est la coiffure et le grand air que je sais prendre.
Má drahá rodina mě zastihla bez pudru a v bílé kutně, jak píšu. Začali mě konejšit, bohužel všechny jejich nejlepší argumenty končily slovy: „Ach! Kdybys byla řekla Pierrovi Antonellimu ano, kdybys ho byla přijala, skočil by pro tebe do ohně. A kdyby ne, teprve pak bys měla právo si stěžovat, ale teď!“
Ma chère famille me trouva dépoudrée et en froc blanc, en train d’écrire. On se mit à me rassurer, malheureusement tous leurs meilleurs arguments finissaient par ces mots : « Ah ! si tu avais dit oui à Pierre Antonelli, si tu l’avais accepté, il se jetterait au feu pour toi. Et si non, c’est alors que tu aurais le droit de te plaindre, mais à présent ! »
A tu další dopis — psaný jako ten první, mým nejpevnějším a nejplynulejším rukopisem.
Voici encore une lettre écrite comme la première de mon écriture la plus ferme et la plus déliée.
Opsaný dopis · Lettre de Marie à M. Pierret (copie), 7 janvier 1877„Vážený pane,« MonsieurDůležitost toho, co vám mám říci, mě opravňuje — aniž bych měla čest vás znát — požádat vás, abyste zítra v pondělí přišel ke mně mezi dvěma a šestou hodinou, promenade des Anglais 55 bis.L’importance de ce que j’ai à vous dire m’autorise sans avoir l’honneur de vous connaître à vous prier de passer demain lundi chez moi de deux à six heures, promenade des Anglais 55 bis.Přijměte, vážený pane, mé uctivé pozdravy.Recevez Monsieur mes salutations distinguées.Marie BashkirtseffMarie Bashkirtseffadresa: Place du Jardin Public, č. 1 pan Pierret.“adresse : Place du Jardin Public, n° 1 M. Pierret. »
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „dixit“. ↩