❦
# Pátek 22. prosince 1876
Pátek 22. prosince 1876
Vendredi 22 décembre 1876
Už posté toho mám dost, a tak jsem se rozhodla jet do San Rema pro otcovo poslední slovo. Až do Monaka jsem byla v početné společnosti, zejména s Broussaisem, Walitským, mámou a Anitchkoffovými… Od onoho večera jsem se s nimi přímo sbratřila.
Lasse pour la centième fois, j’ai décidé d’aller à San Remo chercher le dernier mot de mon père. Jusqu’à Monaco je me trouvai en nombreuse compagnie, notamment Broussais, Walitsky, maman et les Anitchkoff... Depuis l’autre soir j’ai fraternisé avec ces derniers.
„Vypadáme, jako bychom jely do Říma,“ říká najednou teta.
- Nous avons l’air d’aller à Rome, dit tout à coup ma tante.
„To je pravda,“ odpovídám.
- C’est vrai, répondis-je.
„Že ano?“ říká máma.
- N’est-ce pas ? fit maman.
„Pozor,“ pokračuji, „nelákejte mě.“
- Prenez garde, repris-je, ne me tentez pas.
„Ale, ale!“
- Oh ! ho !
„Proč by nejela?“ říká máma.
- Eh pourquoi n’irait-elle pas ? dit maman.
„Do Říma?“ ptá se teta.
- À Rome ? demanda ma tante.
„Ale jistě — ať tam jede s tebou na den, tak jak jste.“
- Mais oui, qu’elle y aille avec toi pour un jour, comme vous êtes.
„Myslím, že je to dobrý nápad.“
- Je trouve l’idée bonne.
Sotva vymyšleno, hned rozhodnuto. Říkám, co mi mají zaslat do San Rema, odkud pojedu do Říma. V Mentonu se kříží vlaky — v tom, který jel z Itálie, jsem poznala otce. Bylo třeba volat, gestikulovat — ostatně i on mě poznal a jel s námi do San Rema. Princezna mě přišla vyzvednout v hotelu a zavedla mě do vily Rocca, kde právě pobývá celá opičí rodina — princezna, její italský milenec, Hélène, její dcera, Lola a její manžel, Ital Sperandio. Při pohledu na ně by člověk zvolal: „Darwin velký!“ Nebýt krajní nouze, nikdy bych se s takovými lidmi nebyla zahazovala.
Sitôt imaginé, sitôt décidé. Je dis les objets qu’on devait m’expédier à San Remo d’où j’irai à Rome. À Menton se croisent les trains, dans celui qui venait d’Italie je reconnus mon père. Il fallut appeler, m’agiter, d’ailleurs il m’avait reconnu aussi et vint avec nous à San Remo. La princesse vint me prendre à l’hôtel et m’amena à la villa Rocca où se trouve pour le moment toute la famille des singes, la princesse, son amant italien, Hélène, sa fille, Lola et son mari, l’italien Sperandio. En les regardant on proclamerait : Darwin grand ! Si ça n’était une dure extrémité je ne me serais jamais encanaillée avec ces gens.
Ale jsou opravdu velmi veselí.
Mais ils sont très gais vraiment.
Konečně jsem vážně promluvila s tím prokletým otcem — přesně a stručně. A odpověděl mi, že mi za pár dní dá definitivní odpověď; musím na to rozhodnutí čekat jako na laskavost. On, který nikdy nedal ani rubl na výchovu svých dětí — a právě on… Zkrátka!
Enfin j’ai parlé sérieusement en des termes précis et brefs, avec mon fichu-père. Et il m’a répondu que dans quelques jours seulement il me donnerait une réponse définitive, il faut attendre comme une faveur cette décision. Lui qui n’a jamais donné un rouble pour l’éducation de ses enfants, c’est lui qui... Enfin !