❦
# Pátek 15. prosince 1876
Pátek 15. prosince 1876
Vendredi 15 décembre 1876
Zašli jsme na Skating-rink; paní Anitchkoffová byla výjimečně dobře oblečená — na své poměry. Lidí tam bylo málo; paní Souvoroffová ke mně přistoupila velmi vlídně, zatímco máma rozmlouvala s její sestrou paní Kondareffovou, nejošklivější a nejchudší z Basilewských.
Nous sommes allés au Skating-rink, Mme Anitchkoff était par extraordinaire bien mise pour elle. Il y avait peu, Mme Souvoroff s’approcha de moi fort aimable, pendant que maman causait avec sa sœur Mme Kondareff, la plus laide et la plus pauvre des Basilewsky.
Soroka mě stále zdraví. Kde na to bere odvahu po všech těch dopisech?…
Soroka me salue toujours. Comment en a-t-il le courage après toutes ces lettres ?...
Ubožáku, nevidíš do budoucnosti a necítíš, že duše Turcana, toho, kterého včera popravili za vraždu, odešla do pekla — a… že ti napíše.
Malheureux, tu ne devines pas l’avenir et tu ne sens pas que l’âme de Turcan, celui qu’on a exécuté hier pour cause d’assassinat, est allée aux enfers et... qu’elle t’écrira.
Nelze popřít, že mě velice obdivují.
Il n’y a pas à dire je suis fort admirée.
Paní Anitchkoffová mě představila paní Smelské, manželce inspektora konzulátů a člověka zavázaného panu Anitchkoffovi; kromě toho je to sestřenice kněžny Souvoroffové a přítelkyně paní Tutcheffové.
Mme Anitchkoff me présenta à Mme Smelsky, femme du réviseur des consulats, et obligé de M. Anitchkoff, en outre c’est une cousine de la princesse Souvoroff et l’amie de Mme Tutcheff.
Záleželo mi na tom, abych byla okouzlující.
J’ai tenu à être charmante.
Slečna Howardová potkává paní Anitchkoffovou v kostele a říká jí tónem, jímž prosvítá ta nejněžnější starostlivost:
Mlle Howard rencontre Mme Anitchkoff à l’église et lui dit d’un ton où perce le plus tendre intérêt :
„Jak to, Marie jela do Ruska sama, jen s komornou?“
- Comment, Marie est allée seule avec sa femme de chambre en Russie ?
„Ne, co vás napadá — jela s tetou a potom s otcem.“
- Non, quelle idée, elle y est allée avec sa tante puis son père.
„Říkali mi,“ pokračovala mladá dáma s ještě procítěnějším výrazem, „že byla zasnoubena a že ji snoubenec odmítl.“
- On m’a dit, continua la jeune fille d’un air plus pénétré, qu’elle était fiancée et que son promis l’a refusée.
„Já jsem naopak,“ odpověděla paní Anitchkoffová, „vždy slýchávala, že to ona odmítala ty, kdo ji žádali o ruku.“
- Et moi, répondit Mme Anitchkoff, j’ai toujours entendu dire que c’est elle qui a refusé ceux qui l’ont demandée en mariage.
Donášet je špatné, řeknete. Záleží na tom, odpovím. Pravý přítel musí být druhým já. Ostatně upřímnost, oddanost a láska této ženy jsou nade vši pochybnost.
C’est mal, direz-vous, de rapporter. Ça dépend, vous répondrai-je. Le vrai ami doit tenir lieu de second vous-même. D’ailleurs la sincérité, le dévouement et l’amour de cette femme sont hors de doute.
Lubimoff je milý chlapec — ochraňuji ho, jako Dina chránila mé mučedníky. Ne, opravdu je velmi dobrý a bude mým velkým přítelem.
Lubimoff est un gentil garçon, je le protège comme Dina protégeait mes martyrs. Non, vrai il est très bien et il sera mon grand ami.
Slova Howardové mě pobuřují — hlasitě se rozhořčuji, pronáším divoké výroky, křičím, že té poběhlici napíšu dopis. Konečně posílám pro Broussaise, který zítra bude obědvat u Howardových.
Les paroles de Howard me révoltent, je m’indigne tout haut, émets des maximes sauvages, crie que j’écrirai une lettre à cette drôlesse. Enfin j’envoie chercher Broussais qui déjeunera demain chez les Howard.
Zatímco jsem vřela a ostatní se mě snažili uklidnit, přimáčkl Broussais obličej na okno — všichni psi se dali do štěkání a všichni mužové do křiku. Vyrazila jsem opravdový výkřik radosti.
Pendant que je bouillais et qu’on tâchait de me calmer Broussais colla son visage contre une vitre, tous les chiens se mirent à aboyer et tous les hommes à crier. Je poussai un vrai cri de joie.
„Broussaisi, můj zlatý Broussaisi, jak už se nemohu dočkat, až vás požádám o radu!“
Broussais, mon petit Broussais, qu’il me tarde de vous demander un conseil !
„Jakou?“
Lequel ?
„Čtěte…“ a podávám mu ten slavný Pietrův dopis.
Lisez... et je lui donne la fameuse lettre de Pietro.
„Dokazuje,“ dodala jsem, „že mě nikdo neodmítá, takže můžete — a prosím vás o to — říct těm darebákům a lhářům, co víte.“
Elle prouve, ajoutai-je qu’on ne me refuse point, ainsi vous pouvez et je vous prie de dire aux canailles et aux menteurs ce que vous savez.
„Nuže,“ pravil ten velký hlupák, „z toho dopisu jasně vidím, že ten člověk je větroplach.“
Eh bien, fit la grosse bête, cette lettre me montre clairement que cet homme est un écervelé.
„Proč?“
Pourquoi ?
„Ach! Stačí se podívat na to písmo, na tu nepravidelnost: tady to začíná, na druhém konci to pokračuje a končí to bůhvíkde.“
Oh ! il n’y a qu’à voir cette écriture, cette irrégularité, ça commence là, ça continue à l’autre bout, ça finit on ne sait où.
„Kancelářská úhlednost už není v módě. Ale co mi radíte?“
La régularité judiciaire n’est plus de mode. Mais que me conseillez-vous ?
„Hned vám to povím. Zajděme zítra k fotografovi.“
Je vais vous le dire. Allons demain chez un photographe.
„Dobře, a pak?“
Bien, après ?
„Strčíte palec mezi ukazováček a prostředníček a pak sevřete svou hezkou malou pěstičku.“1
Vous y metterez votre pouce entre l’index et le troisième doigt, puis vous fermerez votre joli petit poing.
„Ale…“
Mais...
„Počkejte, se slavným to je jedno2 jsem vyvedl ještě jiné kousky. Tu pěst položíte na stůl a vyfotografují ji samotnou, v životní velikosti, na bílém pozadí.“
Attendez, j’en ai fait bien d’autres avec le fameux n’importe. Vous poserez ce poing sur une table, et l’on le photographiera tout seul, grandeur naturelle, sur fond blanc.
„A ten portrét pošlete do Říma.“
Et vous enverrez ce portrait à Rome.
„Ó!“
-Oh !
„Zaslouží si to.“
Il le mérite.
„Cože?“
Quoi ?
„Ten zatracený kluk se sem měl doplazit po kolenou. Jak se opovažuje psát!!“
Il aurait dû, ce satané garçon, ramper à genoux jusqu’ici. Comment ose-til écrire !!
„Ale on je daleko…“
Mais il est loin...
„Ale jděte! Kdo miluje, pro toho vzdálenosti neexistují! Je to ničema! Pošlete mu, co vám říkám.“
Allons donc ! Quand on aime les distances n’existent pas ! C’est une canaille ! Envoyez-lui ce que je dis.
„Udělám, jak říkáte.“
- Je ferai comme vous dites.
Ó vzteku, ó bezmoci! Ó ponížení!
O rage, ô impuissance ! ô abaissement !
Trochu se sice ví, že ta Tutcheffová byla s tou Durocher v Monaku a že ji máma cvrnkla do nosu. Ale to je tak málo ve srovnání s hrůzami, které se čtyři roky roznášely — opatrně, šetrně a s nekonečným uměním, jehož tajemství zná jen tahle žena.
On sait bien un peu que la Tutcheff était avec la Durocher à Monaco et que maman lui a donné une chiquenaude au nez. Mais c’est si peu en comparaison des horreurs débitées pendant quatre ans, avec précaution, ménagements et un art infini dont cette femme a le secret.
Belle-de-jour se mému úsměvu podivil a přišel mi poradit, abych nebruslila v hedvábných punčochách. To snad ještě nikdy žádné neviděl!
Belle-de-jour a été étonné de mon sourire et vint me recommander de ne pas patiner avec des bas de soie. Il n’en a donc jamais vus !
Pokud jde o Audiffreta.. Nuže, zůstanu-li v Nice ještě pár dní, stane se z něj zase Girofla.
Quant à Audiffret.. Eh bien si je reste encore quelques jours à Nice il redeviendra Girofla.
On je totiž krásný, víte, a kdybych mu nebyla napsala ta svá shniješ, a pak také — nebylo ho třeba brát vážně, ale tak jako Galulu a ostatní. Udržely by se tak příjemné vztahy.
C’est qu’il est beau, voyez-vous, et puis si je n’avais pas écrit ces tu pourriras et puis aussi il ne fallait pas le prendre au sérieux, mais bien comme Galula et les autres. Ça aurait maintenu des relations agréables.
napříč stránkou
Nikdy!
en travers Jamais !
Popravdě řečeno… ale byla jsem tak mladá. Emile d’Audiffret, děkuji. Pierre Antonelli, děkuji. Tihle dva muži, víte, mě vychovali. Oba mi způsobili utrpení, ale Audiffret méně než ten druhý. Dlouho na sebe nechal čekat a nikdy se nevyslovil, odtud úžas, bolestný, zklamání, vztek. Antonelli se vyslovil hned, ale protože je to zbabělec a ubohý chudák závislý na rodině, nevzešlo z toho nic než skandál. Skandál! Ó!!!
A vrai dire... mais j’étais si jeune. Emile d’Audiffret, merci. Pierre Antonelli, merci. Ces deux hommes voyez-vous ont fait mon éducation. Tous les deux m’ont fait souffrir, mais Audiffret moins que l’autre. Il s’est fait longtemps désirer et ne s’est point donné, d’où étonnement, douloureux, déception, rage. Antonelli s’est donné de suite mais comme c’est un lâche et un pauvre diable dépendant il n’en est résulté que scandale. Scandale ! Oh !!!
Ubohý Audiffret… proč vlastně ubohý? Smí volně nakládat se svou osobou i se svým jměním, všude ho hýčkají a oslavují, dobrý syn, dobrý bratr, dobrý společník. Nechci se vracet ke Giroflovi, ale bez postranních úmyslů prohlašuji, že nádherný Emile je muž… Jistě, s Cassagnacem ho srovnávat nelze! Jenže ne každý je Cassagnac — kdyby člověk musel být jako Cassagnac, aby byl mužem, bylo by mužů velice málo, anebo by nebylo žádného Cassagnaca.
Ce pauvre Audiffret... pourquoi pauvre. Libre de disposer de sa personne et de sa fortune, partout choyé et fêté, bon fils, bon frère, bon compagnon. Ce n’est pas pour revenir à Girofla, mais sans arrière pensée je déclare que le superbe Emile est un homme... Certes on ne peut le comparer à Cassagnac ! mais Cassagnac n’est pas tout le monde, si pour être homme il fallait être comme Cassagnac il y aurait bien peu d’hommes ou bien il n’y aurait pas de Cassagnac.
na okraji
1. Antonelli. 2. Audiffret. 3. Cassagnac. 4. Albert; 5. Michel Gautier
dans la marge 1. Antonelli. 2. Audiffret. 3. Cassagnac. 4. Albert; 5. Michel Gautier
A teď z hlediska zvířecího, nebo řečeno jemněji, totiž vezme-li se jedna dívka a tři muži… Nuže, ke cti srdce svého povrchu prohlašuji, že všichni tři by mě dokázali dokonale zamilovat.
Maintenant au point de vue animal, ou pour dire plus doucement, c’est-à-dire à prendre une jeune fille et trois hommes... Eh bien je le dis à la louange du cœur de ma surface que tous les trois sont capables de me rendre parfaitement amoureuse.
Vidíte, jak bych byla veselá a šťastná, kdybych neměla všechny ty společenské ohledy na urážky, na lhostejnost, na skandál, nebo… zkrátka na tohle všechno. Jedním slovem, kdybych byla jako ostatní, kdybych se nebála ani příkoří, ani ponížení, byla bych tím nejšťastnějším tvorem… jen si to představte, zamilovaná do tří mužů najednou… vždyť to je rozkošné… do tří mužů na povrchu, rozumí se.
Voyez comme je serais gaie et heureuse si je n’avais pas toutes ces considérations sociales d’insulte, d’indifférence, de scandale, ou... de tout cela enfin. Si j’étais comme les autres en un mot, si je ne craignais ni les affronts, ni les humiliations je serais la créature la plus heureuse... pensez donc amoureuse de trois hommes à la fois... mais c’est charmant... de trois hommes à la surface bien entendu.
To všechno nemá nic společného s Láskou, kterou neznám.
Tout ceci n’a rien à faire avec l’Amour que je ne connais pas.
napříč stránkou
Ne do tří, ale do čtyř. Zapomněla jsem na Alberta Gautiera, který je zvířecky řečeno nejkrásnější ze všech čtyř. Ne do čtyř, ale do pěti, zapomněla jsem na Michela Gauthiera, který má pro ženy totéž kouzlo jako kokety pro muže a který by čas od času mohl být zajímavý. A kdyby se člověk pustil do toho, aby ho napravil, to by bylo opravdu rozkošné.
en travers Non pas de trois mais de quatre. J’oubliais Albert Gautier qui animalement parlant est le plus beau des quatre. Non pas de quatre mais de cinq, j’oubliais Michel Gauthier qui a le même cachet pour les femmes que les cocottes pour les hommes et qui de temps en temps serait intéressant. Et si on entreprenait de le moraliser ce serait vraiment adorable.
Poznámky
Pozn. překl.: Palec vsunutý mezi ukazováček a prostředníček sevřené pěsti je tzv. fík (fr. faire la figue, česky „ukázat fíka“), staré obscénní gesto pohrdání. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: n’importe (Broussaisovo oblíbené „na tom nesejde“). ↩