# Sobota 10. prosince 1876

Sobota 10. prosince 1876

Paní Bonninová, dcera Tamburiniho, nám poslala lístky na requiem za [Zrušená slova] svého otce a šla jsem tam v plném smutečním úboru. Kostely a pohřební zpěvy jsou pro mě opravdovými slavnostmi.
Bylo třeba projít Promenádou a ukázat se tam! Stavíme se i v Opeře, abychom mluvili italsky s Crescim před celým souborem.
Když jsem se vrátila, našla jsem kytici a otcovu vizitku. Odvážil se přijet do Nice — a hle, jeho výzva! To bylo první, co jsme všichni vykřikli.
Odporný Broussais přichází vyprávět, kolik generálů povýšil do hodnosti — včera vyprávěl věci, které se přihodily jemu a jeho příteli, ruskému císaři.
Šly jsme na Skating-rink v Cercle de la Méditerranée, kde na nás již čekaly máma, paní Anitchkoffová, Bihovetz, Wolf (náměstek ministra války), Pelikan a Broussais.
Nikdy jsem bruslení neviděla a všichni ti lidé, jak se točili, klouzali a padali, mi připadali neobyčejně půvabní.
Chodí tam celá elegantní Nice; byly jsme ve skupině Cawperových (lady Cawperová z Říma), Sabatierů a polských magnátů.
Paní Souvoroffová si právě promluvila s mámou a odešla.
Nastal okamžik, kdy jsem chtěla utéct — ale zůstala jsem — podrželi mě moji a Pelikan, který nám přivedl svou přítelkyni paní Zourmilinovou. Paní Anitchkoffová slyšela, jak se několik lidí ptalo: Kdo? A jak jim odpovídali: Slečna Bashkirtseff. Zná mě — ach! — každý pes, a přesto!
První slova paní Zourmilinové zněla:
„O vás jsem tolik slyšela.“
V levém půlkruhu se to hemžilo Howardovými a jim podobnými. Moje „maminky“ viděly Audiffreta hovořit s těmi Howardovými — bez přílišné radosti.
Špičatá — bledá a uvadlá — nijak neskrývá svůj sklon k Záhadnému. Dojala mě — jsem plná mateřských citů; ráda bych je svedla dohromady.
Hrabě Markoff nás přišel pozdravit a poté k nám „bez lstí a oklik“ zamířil přes celý rink Audiffret, pozdravil mě jako cestovatelku, mluvil o mých malých nožkách, jež by se tak dobře hodily na brusle, a utrousil jeden dva vtipy o bruslařích. Byla jsem zdvořilá se špetkou drzosti — zcela vkusně — taková, jaká budu napříště ke všem. K tomuto se ovšem chovám svrchu, ještě víc než k ostatním. Markoff přišel podruhé, obrátila jsem se k němu a Girofla se vrátil na své místo — snad ne příliš polichocen, neboť mé přijetí kontrastovalo s radostným štěkáním ostatních slečen.
Je víc než kdy jindy prvním kohoutem na vsi, ačkoli finance jsou v dojemném stavu.
Ale teď mou pozornost docela pohlcují dvě Gautierovy sestry. Krásné k zbláznění — ženy pro Mohamedův ráj. Sametové oči, nosy lehce orlí a zaoblené, růžové tváře, červené rty, černé vlasy. Obdivovala jsem je jako „krásné věci“ a chystala se jim říct, jak je obdivuji, když doktor Thaon pozdravil mámu.
Je ženatý se starší z těch slečen; seznámila jsem se s oběma a s potěšením jsem jim řekla, co si myslím — velké komplimenty v podobě drzostí. Dnes se mi vše daří a cítila jsem, že mluvím okouzlujícím způsobem — jak s těmito kráskami, tak s ostatními.
Nechávají mě doma a vracejí se za hodinu s konvalinkami, jež mi posílá paní Souvoroffová. Setkaly se s ní u Mortierů. Zdá se, že je zasvěcena (jako ostatně všichni) do spiknutí, jež proti nám osnuje paní Tutcheffová, a že se staví do role máminy horlivé zastánkyně.
„Je to odporná žena,“ říká, „proč nepřikážete svému manželu, aby ji umlčel?“
„Protože můj manžel je nula.“
„Ale můj také! A nežiji s ním — přesto kdyby se do mě jeho sestra zakousla jako tato žena do vás, přikázala bych mu a on by jí dal pohlavky.“
„Ale měla byste na ni podat žalobu pro pomluvu! Závidí vám — a ona přikrmuje pomlouvačné jazyky. Mě také pronásledují — a říkalo se dokonce, že způsob života, jaký vedu... by mé dceři znemožnil dobrou partii. ‚Počkejte,‘ říkávala jsem – a provdala jsem ji jako velkokněžnu.“
To mámu rozzářilo. Kněžna tvrdí, že k nám cítí neodolatelné sympatie.
Onehdy jeden ruský pán opakoval v jejím salónu hrůzy.
„Byla jsem téměř v slzách,“ říká, „když jsem viděla, jak vás tak hanebně napadají — a zeptala jsem se ho, odkud to má. ‚Od paní Tutcheffové,‘ odpověděl mi. Požádala jsem ho, aby mlčel, a dodala jsem, že vás znám deset let.“
„Ale i já je znám,“ vykřikl konzul, „mají soudní spor už čtyři roky a nikdo se neopovažuje nic podnikat, neboť jsou to hanebné pomluvy.“
I ty? Odkdy se nás zastáváš, můj synu?
Máma se právě vrátila z Monaka. Našla tam svého manžela, jeho milenku s paní Tutcheffovou, Konstantina Eristoffa a kněžnina Neapolitánce. No — způsobila skandál, který ostatně schvaluji.
Řekla té hnusné ženě, co si o ní myslí — a to je vše. A skutečně — není to odporné vidět tu stvůru trůnit v počestných salónech a ničit ostatní, když sama chodí se svým milencem chránit lásky svého bratra s herečkou. Udělala víc — nechala je přespat u sebe. Ó morálko, ó spravedlnosti, ó veřejné mínění!
Moje drahá teta Sophie se skryla na jistém místě, čehož lituji, neboť nedostala ani setinu toho, co si zaslouží.
Scéna se odehrála na nádraží — a máma šla do čekárny říkat všem svým známým, že dala paní Tutcheffové pohlavek. To je jen chlubení — ostatně jí vyťala políček drtivými slovy.
Otec — rozrušený, chvějící se, bledý — přiběhl k mé tetě a prosil ji, aby utišila jeho ženu. A teta mu, aniž zvýšila hlas, odpověděla, že ta žárlivost mu musí lichotit — a že je-li, jak říká, čestný člověk, musí umlčet tu svoloč Tutcheffovou a obklopit svou dceru vším. Stále odpovídal ano, hrál si na nešťastného, naříkal, sténal, mluvil o své lásce ke mně. Máma ho po celou dobu titulovala... nemohu opakovat všechna jména, která mu dávala. Byl plazivý a zbabělý a prosil:
„Proste Marii, aby mi dovolila přijet do Nice — neboť mi to zakázala.“
Pohleďte na toho Beránka Božího.
„Upozorněte ji,“ řekla máma otci, „že jakmile jde o mé dítě, stávám se tygřicí. Ohlodala bych jí nos.“
„Udělám pro ni vše — jen ne v Nice.“
V Paříži říkal, že pojede jen do Nice.
Ó svoloči, ó zbabělče!!!
Alespoň se nyní dozví, co ta vážená žena jezdí dělat do Monaka. Máma to křičela dost nahlas. Bylo třeba to křičet hned první den jejího příjezdu před čtyřmi lety.

Poznámky

Cresci — patrně člen operního souboru vystupujícího té sezóny v nicejské Opeře. ↩
Pozn. překl.: Skating-rink – anglický název bruslárny pro kolečkové brusle; bruslení na kolečkových bruslích bylo v 70. letech 19. stol. módní novinkou, Cercle de la Méditerranée byl elegantní nicejský klub. ↩
Pozn. překl.: „La Pointue“ („Špičatá“) a „le Surprenant“ („Záhadný“) — Mariiny šifrované přezdívky; druhá z nich označuje Audiffreta. ↩
Pozn. překl.: „Girofla“ — Mariina přezdívka pro Audiffreta zde, vypůjčená z operety zhlédnuté předchozího večera. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Tu quoque ?“ – Caesarova slova (podle Suetonia); zde vyjadřují ironické překvapení. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Agnus Dei“ – Beránek Boží; Marie svého plazivého, úlisného otce srovnává s obětním beránkem. ↩