# Středa 7. prosince 1876

Středa 7. prosince 1876

Oplatily jsme návštěvu paní Souvoroffové a byly jsme u paní de Ballorové a Wykersloovthové, které přišly k nám. Jeanne je nyní s tím svým strašným manželem a tchyní kněžnou de la Tremoille.
Poprvé jsem kmotrou. Bihovetz je kmotrem. Předmětem je dcera ruské ženy vdané za černocha. Holčička je černá; matka bude komornou u mámy.
Musela jsem se políbit s Bihovetzem — je to zvyk. Mámu to mrzí a jen spouští povyk a rozhořčuje se — se smíchem. Ach! Kdyby věděla...
Pelikan a Broussais; Broussais je strašlivý tlučhuba, ale je to figura, hrubý, občas neslušný, ale dost pozoruhodná figura. Je to Pelikanův přítel, sloužili spolu. Pelikan díky svému vysokému postavení v Rusku... nevím, co jsem chtěla říct, jsem unavená.
Ach! ten proces, pořád ten proces... právě ve chvíli, kdy jsem měla mít kolem sebe skvělé prostředí.
Bože, přijmi tuto modlitbu a věř, že vychází z hloubi srdce a po vážném rozmýšlení: Dej, ať zemřu, anebo dej, ať žiji, jak chci...
Život takový, jaký chci, nebo smrt... Smrt přijmu bez reptání... jen ať se to změní, ó pro všechna nebesa.
Nikdo neuhádne, proč mám dnes večer špatnou náladu. Právě proto vám to povím. Zuřím, protože jsem příliš dobře rostlá. A mám pravdu. Je směšné mít takové tělo jen pro sebe. Je směšné mít takové tělo v době, jako je ta naše. A tak – ano, zahalím všechna svá zrcadla, příliš mě dráždí, jak se v nich pořád vidím.
Přečtěte si přiložený článek o Sněmovně. Viz str. 221 Napsala jsem Olze-Giroflé dopis na linkovaném papíře.
Laskavá slečno, ubohý dělník bez práce, nešťastník, který mohl být otcem rodiny, se doporučuje vašemu dobrému srdci a doufá, že se nad ním smilujete na památku doby, kdy tak oslnivě zářil na promenade des Anglais.
Když jsem prodal své šaty, byl jsem nucen ušít si župan z praporu, který jste viděla tak vítězně vlát na cimbuří mé nejvyšší věže. Už nevlaje! Prodřel se, jak halil mou ubohou kostru!
Vypůjčil jsem si kalhoty a kabátek od svého starého domovníka a budu dělat uvaděče v Opeře, abych zůstal ve vysoké společnosti.
Kdybyste mi, laskavá slečno, mohla poslat pár ovčích kůží a jedny boty, modlil bych se za vás k Pánu Bohu.
V očekávání brzké a příznivé odpovědi mám čest být vaším oddaným služebníkem.
Audiffret, Emile.

Poznámky

Trémoille (la Trémoille) — jeden z nejstarších francouzských šlechtických rodů s nepřetržitými dějinami od středověku. ↩