❦
# Úterý 6. prosince 1876
Úterý 6. prosince 1876
Mardi 6 décembre 1876
Začala jsem portrét Olgy Anitchkoffové, rozkošného šestiletého stvoření, ale strašlivě nevychovaného. Přesto mě poslouchá.
J’ai commencé le portrait d’Olga Anitchkoff, une ravissante créature de six ans, mais horriblement mal élevée. Cependant elle m’écoute.
Celý den jsem byla jako tehdy, když jsem šla k Wartelovi. Připravovala jsem se na dnešní večer — do Opery, na první představení „Maškarní ples“.1
J’ai été toute la journée comme le jour où je suis allée chez Wartel. Je me préparais à ce soir, à l’Opéra, à une première représentation du « Ballo in Maschera ».
Od svého návratu jsem nevyšla a nikdo mě neviděl. Jsou dny, kdy se vše daří. Vlasy se mi samy od sebe usadily a udělaly mi rozkošnou antickou hlavu jako na těch řeckých sochách — mnoho vlasů zadržených zlatou stuhou, šíje odkrytá, zahalená jen několika drobnými přirozenými lokýnkami. Náhrdelník z perel a šaty bez jediného švu — přesto přiléhavé a drapované jako sochy, což mi trochu vadilo kvůli mým dokonalým a tak pevným tvarům, že je žádné šaty nemohou skrýt. Rozumí se, že šaty nemají žádnou ozdobu — ani lem — jsou prostě roztřepené jako u žebráků.
Je ne suis point sortie depuis mon retour et personne ne m’a vue. Il y a des jours où tout réussit. Mes cheveux se posèrent comme d’eux-même et me firent une ravissante tête antique comme on en voit à ces statues grecques, beaucoup de cheveux, retenus par une bandelette d’or, la nuque découverte, seulement voilée par quelques petites boucles naturelles. Un collier de perles et une robe n’ayant aucune couture et pourtant collante et drapée comme les statues ce qui me gênait bien un peu à cause de mes formes parfaites et si fermes qu’aucune robe ne peut les dissimuler. Il va sans dire que la robe n’a aucune garniture, pas même d’ourlet, elle est simplement effilée comme chez les mendiants.
Moje tvář měla tu laskavost, že nebyla ošklivá, naopak se předvedla v plné parádě.
Ma figure avait eu la bonté de ne pas être laide, au contraire elle s’est montrée en gala.
Moje teta, Dina a já — přímo naproti Emilovi s Belle-de-jourem2 a dvěma dalšími ničemy.
Ma tante, Dina et moi, juste en face d’Emile avec Belle-de-jour et deux autres faquins.
Líbila jsem se dnes večer sama sobě — a myslím, že i sálu. Chtěla jsem Emilovi připadat nádherná. Za rok a půl jsem se hodně změnila. Povyrostla jsem, stala se ženštější. Sál byl plný — z přátel kněžna Souvoroffová a paní de Wykersloovthová; z návštěvníků mě Bibi, Galula a náš bankéř Gilly zdraví ze svých křesel dole pod naší lóží (přízemí).
Je me plaisais ce soir, il en fut de même de la salle je crois. Je voulais paraître superbe à Emile. Je suis bien changée depuis un an et demi. Je me suis élancée, je suis devenue plus femme. Salle comble, comme amis, la princesse Souvoroff et Mme de Wykersloovth; comme visiteurs Bibi, Galula et notre banquier Gilly me saluent de leurs fauteuils qui sont au dessous de notre loge (rez de chaussée).
Pokud jde o lvy — na ty jsem se nedívala...
Quant aux lions je ne les regardai pas...
Všimněte si aktu „Maškarního plesu“, kde se guvernér a Amelia setkávají v lese. Přijde Renato, manžel, nepozná svou ženu a prosí guvernéra, aby uprchl, neboť bandité mohou každým okamžikem přijít.
Remarquez l’acte du « Ballo in Machera » où le gouverneur et Amelia se rencontrent dans la forêt. Survient Renato le mari et ne reconnaissant pas sa femme supplie le gouverneur de fuir car des bandits peuvent d’un instant à l’autre survenir.
Amelia, stále zahalená, se přidává k Renatovým naléhavým prosbám. Nuže, hudba na tom místě vykresluje situaci tak dobře, že já, která znám děj i operu, mám pokaždé strach, jako by bandité hrozili mně samotné. V těch spěšných tónech, jako by plných hrůzy, je cosi děsivého a dojemného... jedním slovem, mám strach.
Amelia toujours voilée se joint aux instances que fait Renato. Eh bien, la musique à cet endroit peint si bien la situation que moi, qui connais l’histoire et l’opéra, j’ai toujours peur, comme si les bandits me menaçaient moi-même. Il y a dans ces sons pressés et comme remplis de terreur quelque chose d’effrayant et d’attendrissant... en un mot j’ai peur.
Audiffret je přece jen nejkrásnější a nejelegantnější pán dobrého města Nice. Je tak krásný, že kdybych zde zůstala, byla bych schopna se jím opět zabývat. Prozatím si ho nevšímám — pozoruje ho teta a libuje si v tom, že postřehne, jak bledne nebo se červená... ta dobrá osoba je přesvědčena, že ten plamenný zámecký pán ke mně chová skrytou vášeň. Proč by ji tedy skrýval?
Audiffret est quand même le plus beau et le plus élégant seigneur de la bonne ville de Nice. Il est si beau que, si je restais ici, je serais capable de m’en occuper encore. Pour le moment je n’y fais pas attention, c’est ma tante qui l’observe et qui se plaît à remarquer des pâleurs ou des rougeurs... cette bonne personne est persuadée que le châtelain fougueux a pour moi une passion cachée. Pourquoi la cacherait-il donc ?
Při odchodu, zatímco Generál hledal náš vůz, jsem několikrát obrátila záda Belle-de-jourovi, jenž mě bezpochyby toužil poctít pozdravem a snažil se mi pohlédnout do tváře. Když jsem mu definitivně ukázala zadek — jenž je ostatně právě tak krásný jako předek — a hleděla na zeď, pozdravil moji tetu a přišel ke mně promluvit. V tu chvíli přišel Bihovetz a já s uspokojením zprudka opustila inspektora psů i Galulu.
A la sortie et pendant que le Général cherchait notre voiture, j’ai plusieurs fois tourné le dos à Belle-de-jour, qui désirant sans doute m’honorer d’un salut tâchait de me voir en face. Comme je lui avais définitivement montré mon derrière, qui est tout aussi beau que mon devant d’ailleurs regardant le mur, il salua ma tante et vint me parler, en ce moment arriva Bihovetz et j’eus la satisfaction de quitter brusquement l’inspecteur des chiens et Galula.
Jak jsem měla odvahu ukázat se ve městě, kde jsme tak pošpiněny a kde se nám dostalo tolika příkoří.
Comment ai-je eu le courage de me montrer dans une ville où nous sommes tellement ternis et, où l’on nous a fait tant d’affronts
Rozhodně jen Emile mě dokáže inspirovat — když ho vidím, směji se, a když se mu směji, komponuji... zítra král.
Décidément il n’y a qu’Emile pour m’inspirer, quand je le vois je ris et quand je ris de lui je compose... roi demain.
Cestou zpátky jsem si zpívala refrény z loňského roku.
En retournant je chantais des refrains de l’année dernière.
„Jak jsme tehdy byli veselí!“ řekl Generál.
— Comme on était gai alors ! fit le Général.
„Ach! Ano,“ odpověděla jsem.
— Ah ! oui - répondis-je.
článek o kardinálovi Antonellim: viz str. 222–224
article sur le cardinal Antonelli : voir p, 222 à 224
Poznámky
Pozn. překl.: Opera Giuseppe Verdiho (1859); děj se točí kolem maškarního plesu, politického spiknutí a milostného trojúhelníku. ↩
Pozn. překl.: „Belle-de-jour“ — doslova „denní květ“, svlačec, jenž kvete jen za dne a do večera zvadne; Marie tak posměšně přezdívá pomíjivému, marnivému muži. ↩