# Pondělí 5. prosince 1876

Pondělí 5. prosince 1876

Znovu jsem si přečetla Řím. Kde jsem jen nabrala tolik drzosti a tolik ničemnosti? Nejraději bych se uškrtila za to, že jsem se vrhla do tak špinavé – špinavé je to pravé slovo – aféry.
Naše rozhovory jsou odporné — nenávidím ho a nenávidím sebe, protože jsem to udělala já.
Pro zábavu jako vždy Anitchkoffovi nebo Generál.
Walitský a moje teta strávili večer tím, že mě přesvědčovali, že mé výpočty jsou k ničemu, že Alexandre vše ukradne a že si můžeme leda lámat hlavu.
Napsala jsem třicet dopisů. Jeden jako odpověď otci — a ten je dost obratný. Tvářím se rozhořčeně nad nicejskými drby, neboť se říká, že mě přiměl platit, když jsem šla za ním.
V mém věku, s mým vzděláním, tváří a charakterem jsem zavřena jako ve vězení. Hůř! Jsem vyvržena ze společnosti. Slečny Howardovy o mně mluví s velkým zájmem a s hlubokým soucitem!!!
Zdá se mi, že umírám...
S velkou námahou jsem dokončila La Jeunesse du roi Henri od Ponsona du Terraila — všech osm svazků.
Ach! Kdybych to byla četla dřív! Jaká poučná kniha! Jak dobře bych se chovala, kdybych rozuměla tak četným aluzím Mnicha na La Jeunesse du roi Henri. A jak jen mi o tom mluvil... A já nevěděla nic.
Je to celý kurz jeho vzdělání — a dokonce i francouzsky se naučil z této knihy.
Ó velký Ponson!

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzský titul bez zavedeného českého názvu; doslova „Mládí krále Jindřicha“. Pierre Alexis Ponson du Terrail (1829–1871), francouzský autor dobrodružných románů; osm svazků historické fikce ze dob francouzských náboženských válek. ↩